Historie a víno

V sanskrtu byli označováni jako Sveta Hunas. Jejich nájezdy do Indie začaly někdy kolem roku 455 za guptovského vládce Skandagupty, který je ještě odrazil. Po jeho smrti (r. 467) ale byly útoky na jih obnoveny teginem Chingilou. V roce 475 vpadli do Gandhary, poté pronikli z údolí Kábulu do Paňdžábu, plenili jednotlivá města, až dosáhli guptovského sídelného města Pataliputry. Titul tegin označoval asi guvernéra a byl striktně odlišován od hefthalitského kagana, který pocházel zřejmě ze stejné dynastie, ale byl teginovi nadřízený a sídlil v Buchaře. Indická linie ale pravděpodobně vytvořila fakticky samostatné království, které nicméně zůstalo se středoasijským celkem Hefthalitů v úzkém kontaktu a ve spojeneckých vztazích. Ačkoliv původně asi uctívali Bílí Hunové oheň, je o Toramanovi a Mihirakulovi známo, že byli vyznavači hinduismu, což naznačuje snahu přizpůsobit se místním podmínkám. Toramana vybudoval dobře organizovanou armádu, říše za něj velmi posílila a on ovládl asi polovinu ...

Od 2. století př. n. l. dochází k zásadním změnám v severním Černomoří. Přicházejí sem nové sarmatské kmeny, před nimiž stávající obyvatelstvo ustupuje směrem na západ. Od té doby začali Sarmati významně ovlivňovat politické dění antického světa. Byly to jednak nové impulsy z východu, ale zároveň kontakt s vyspělými armádami Říma a helénistických státu, které vedly k reformám v sarmatské armády, která přes své kvality v prvních střetnutích s dobře organizovanou těžkou pěchotou příliš neuspěla. I nadále existovala pěchota, ale její role klesala. Jízda se dělila na těžkou, jejíž kvalita a počet dále vzrůstal. Nyní se již jednalo o skutečné katafrakty. Ti chránili sebe, někdy i své koně pancířem, často kroužkovou zbrojí. Prodloužila se délka těžkých kopí, dosahující nyní 4,5 m. V útvarech ve tvaru klínu proráželi oddíly nepřítele, rozdělili je a zajistili si tak vítězství. Proti jejich přímému útoku byla i kvalitní pěchota často bezmocná. Pro následující boj na blízko pak používali katafr...

Nový způsob využití těžké jízdy se k Sarmatům pravděpodobně šířil ze Střední Asie od příbuzných Massagetů. Velmi podobně reagovali i další sousedi Massagetů, Parthové v Íránu, u nichž lze vysledovat podobný vývoj. Celý tento proces byl postupný, přesto nová výzbroj a taktika slavily proti Skythům úspěchy. Když ale Sarmati narazili na dobře organizovanou těžkou pěchotu (např. při boji Roxolanů proti mnohem méně početné falanze pontské armády), utrpěli těžké porážky. Ukázalo se, že polovičaté změny nestačí. Pokud měli Sarmati uspět proti helénistickým armádám a Římanům, byla nutná zásadnější reforma. Bylo třeba vytvořit katafrakty, kteří by se stali jádrem armády. Katafrakty nelze směšovat s jakoukoliv těžkou jízdou. Tento pojem pochází z řečtiny, označuje těžkou výzbroj jezdce a začal se používat v období helénismu a římské říše. Vytvořili si je vedle Massagetů a Sarmatů, také Parthové, Arméni, perští Sasánovci a také Římani. Již předtím můžeme najít jezdce chráněné pancířem a přilbou a...

Katafrakt, těžce pancéřovaný jezdec, jehož všechny části těla jsou kryty zbrojí, mnohdy s podobně chráněným koněm, tak bývají obvykle zobrazováni sarmatští válečníci, dosti připomínající středověké rytíře. Vypadali tak všichni Sarmati? Měli podobnou zbroj již v počátcích své historie? Odpověď na obě otázky zní ne. Popsaná podoba je výsledkem dlouhého vývoje a týkala se pouze části sarmatského vojska. Nutno ale dodat, že části zásadní, jíž věnovali antičtí autoři právem největší pozornost. Na základě jejich poznámek a archeologických nálezů lze alespoň přibližně zrekonstruovat vývoj k sarmatským katafraktům přelomu letopočtu, kteří způsobovali těžké porážky mnoha sousedům, včetně Římanů. Nepřátelé na to museli reagovat, což značně ovlivnilo vývoj vojenství. V období Sauromatů (6.-5. stol. př. n. l.) se zřejmě výzbroj ani bojová taktika příliš nelišily od skythské. V době raných Sarmatů (4.-3. stol. př. n. l.) lze sice určité rozdíly vypozorovat, nebyly ale ještě markantní. Ve vojsku Sky...

Na závěr několik teorií, které se objevují u různých autorů. Nedají se asi dokázat, zároveň ale vůbec nejsou nesmyslné. Něco na nich může být. Jména Srbové a Chorvati jsou zřejmě neslovanského původu. Srbové byl původně jeden kmen východních Alanů, který na počátku n. l. žil ve stepích na východ od Azovského moře. Psali o nich Plinius v 1. a Ptolemaios ve 3.století. Ve 4. století byli podrobeni Huny. Vibius Sequester na počátku 5. století psal, že Labe odděluje Svévy od Srbů. Tak brzo to ale ještě nemohli být Slované. U byzantského císaře a historika Konstantina Porfyrogennéta máme informaci, že balkánští Srbové přišli v 7. století ze severu z Bílého Srbska a stejně tak i Chorvati z Bílého Chorvatska. Tato informace se pokládá za dosti věrohodnou. Bílé Chorvatsko se snad nacházelo někde na pomezí východních Čech a severní Moravy, Bílé Srbsko leželo odtud severozápadním směrem. Tzv. Bílí Srbové byli pod nadvládou Hunů a spravovali určité území, v polovině 5. století se pak osamostatnili...

Dvousetletá nadvláda Greutungů (Ostrogótů) znamenala pro Černomoří poměrně příznivé období. Gótská a sarmatská kultura se vzájemně obohacovaly. Kolem roku 355 pronikli Hunové do Evropy a ovládli stepi mezi Volhou a Donem. Část zde žijících Alanů ustoupila na západ, někteří na Kavkaz, ale většina byla Huny podmaněna. Poté zničili Hunové v roce 375 říši Greutungů. Řada měst v Černomoří byla zničena. Zbytky lidu smíšené čerňachovské kultury , předtím podrobeného Góty, uprchly do Transylvánie. Alani se pak rozešli po celé Evropě a dokonce až do Afriky, což ve svých důsledcích vedlo k tomu, že tyto menší skupiny se postupně rozplynuly v jiných národech. Podobný osud měli ostatně i Gótové: část zůstala na Krymu a podrobila se Hunům, část společně s některými Alany (a možná menší částí Hunů) ustoupila na římské území, kde se s nimi střetla v bitvě u Hadrianopole. Tato skupina Alanů a Hunů se v roce 380 přesunula do Panonie a kolem roku 400 společně s Vandaly ustupují dále na západ. Pod ved...

V polovině 1. století n. l. byli Roxolani nuceni přesunout se na západ od Dněpru. Některé skupiny vytlačily Jazygy a usadily se mezi deltou Dunaje a Dněprem, ale většina postupovala dále na jih. V roce 62 n. l. jsou doloženi v dnešním jižním Rumunsku, 69 n. l. vpadli do Moesie. Nejprve rozbili jednu římskou armádu, druhá je ale překvapila a porazila. V letech 85-89 vpadli do Moesie znovu. Bojovali na straně Dáků proti Traianovi , ale byli roku 107 poraženi. Přesto jim byl poté Římany placen tribut, aby na jejich území díle neútočili. V roce 228 se král Roxolánů (snad Rasparagan ) stal římským vazalem. V té době navazují kontakty s Jazygy, kteří žili v Banátu. Situace se změnila, když roku 260 vpadli do Dácie Gótové a Římané ji nakonec v roce 271 museli opustit. Za císaře Galliena (253-268) pořádali Sarmati společně s Góty nájezdy na jih od Dunaje na římské území. V roce 331 se Gótové společně s Taifaly y pokoušeli vytlačit Roxolany z Valašska. Část proto ustoupila na západ na území ...

Hegemonie Aorsů skončila v polovině 1. stol. n. l. Kroniky čínské říše Pozdní Chan zaznamenaly, že Aorsi (An-tsaj) si začali říkat Alani (Alan-aj). Zřejmě ztratili své vedoucí postavení na úkor Alanů. Jméno Aorsů zmizelo a od té doby se objevují názvy jako Alanorsi, "západní" nebo "bílí" Alani. Tím se asi myslela ta větev Aorsů, která byla podrobena východními Alany. K roku 68 n. l. jsou Alani zmíněni u Azovského moře. Počátkem 2. století se stali pány oblastí, které do té doby patřily Aorsům, i velké části území Saků. Část Aorsů ustoupila na západ, ostatní se podrobili. Další posuny východních Alanů za Don byly zřejmě zpomalovány odporem Aorsů, proto se obrátili na jih a zaútočili na Parthii. V letech 73-74 n. l. táhli kolem východního pobřeží Kaspického moře a pokusili se Parthii dobýt, ale neuspěli. Kolem roku 123 vtrhli na římské území v Malé Asii, ale byli odraženi. Alani byli předvojem severoíránských kmenů, které ustupovaly z Asie před Huny , kteří vtrhli d...

Sarmaty na přelomu letopočtu reprezentuje suslovská kultura. I v tomto období přetrvalo rozdělení na dvě skupiny jako ve dvou předchozích epochách. Na severu to byla orenburská skupina , která rozšiřovala své teritorium na východ od Volhy v oblasti od Saratova po Orenburg a Orsk. Jižní skupina tvořená Aorsy žila mezi dolními toky Volhy a Uralu. V severní skupině existovala ještě západní podskupina při Volze a východní kolem Orenburgu. U jižní skupiny se pohřbívalo zejména do jam s výklenky. Hlavy směřovaly většinou na jih, někdy na západ. Těla bývala posypána křídou nebo vápencem. Vzácná byla kremace. Je tu návaznost na předchozí vývoj východní skupiny prochorovské kultury, jejíž představitelé tedy zřejmě ustoupili od jižního Uralu k dolní Volze. V této skupině převládal krátkolebý europoidní pamírsko-ferghanský typ typický právě pro prochorovskou kulturu. V údolí řeky Kubáň žili i nadále Sirakové . Od poloviny 1. stol. př. n. l. odváděli poplatky Římu. Nebyli příliš silní, měli asi ...

Počátkem 2. stol. př. n. l. dochází k dalším posunům severoíránských kmenů. Skytho-Sarmati byli nuceni ustupovat pod tlakem příbuzných sarmatských kmenů, přicházejících z východu a žijících do té době východně od Donu. Jednalo se o Roxolany , kteří se stali vedoucí silou v severním Černomoří. Jejich posun na západ od Dněpru znamenal počátek nové éry. Jejich jméno je někdy vykládáno jako "Světlí Alani". Některé původní kmeny ustoupily na západ, jiné se stáhly na Krym, kde vznikla říše Tauroskythů. Krymští vládcové udrželi kromě Krymu ještě úzký pás stepí kolem ústí Dněpru a Jižního Bugu. Příčiny těchto změn je třeba hledat daleko na východě. Koncem 3. století př. n. l. začala velmi rychlé růst říše Hunů Siung-nu, kterým v té době vládl šan-jü Mote . Archeologické nálezy ve východních částech teritoria severoíránských kmenů, jako je Sedmiříčí nebo oblast horního Irtyše dokazují zásadní změny ve složení obyvatelstva od konce 3. stol. př. n. l. Shodné rysy mezi kulturou Pazyryku ...

Oslabení perských Achaimenovců koncem 5. stol. př. n. l. umožnilo ve Střední Asii Chórezmijcům zbavit se jejich nadvlády a na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. vznikl silný svaz Massagetů a jim příbuzných Chórezmijců . Když mezi léty 330-328 př. n. l. ovládl Sogdianu a Baktrii Alexandr Makedonský , nepodařilo se mu tento svaz podrobit. Boje s makedonskou falangou ale přispěly k dotvoření nové bojové taktiky Massagetů. Klíčovou úlohu začínají hrát katafrakti - těžká kavalerie. V následujícím období konce 4. a 3. století př. n. l. si Massageti podrobili mnohé obyvatele stepí, kteří žili na sever a východ od helénistických říší, což vedlo také k posunům některých severoíránských kmenů. To zároveň vedlo k rozšíření prvků perské kultury do těchto oblastí. Novinkou je například zdobení různých zlatých předmětů barevným sklem nebo polodrahokamy. Vliv severoíránských kmenů dosáhl až k hranicím Číny, kde se do závislosti na jejich nejvýchodnější skupině - Jüe-č´ dostávají koncem 3. století př. ...

Nejstarší informace o Sarmatech pocházejí od Hérodota . Ten je zachytil v první etapě jejich historie a používal pro ně jméno Sauromati. V té době obývali stepi kolem Donu, dolní Volhy a Uralu. Dále na východ v Kazachstánu žily příbuzné kmeny, o nichž je minimum písemných informací, jsou známé díky archeologickým nálezům a jakýmsi východiskem z nouze je jejich pojmenování, které není podložené žádným pramenem. Říká se jim východní Skythové, i když bližší byli Sarmatům než černomořským Skythům . Doposud bylo objeveno asi 500 sauromatských nálezů, které umožňují celou kulturu rozdělit do dvou skupin. První se označuje jako dolnovolžská , druhá samarsko-uralská . Ty se liší pohřebními obřady, částečně i rasově. První zřejmě navazuje na starší srubovou kulturu, zatímco druhá na andronovskou, i když mezi těmito kulturami docházelo již v době bronzové k míšení. K dotvoření dolnovolžské skupiny přispělo zejména zásadním způsobem pronikání Skythů do Povolží v 6. století př. n. l. Jejich kultur...

Podobně jako jsem to udělal před časem u Skythů, vracím se teď také k tématu Sarmatů, o nichž jsem už jednou psal. Tentokrát se je pokusím přiblížit trochu více. Historie Sarmatů je dlouhá a mimořádně zajímavá. Jejich existence je doložena po dobu více než dvou tisíc let, z toho asi 800 let hráli velmi důležitou roli a významně ovlivňovali dějiny Eurasie. Postupně žili na velmi vzdálených místech tří kontinentů. Našli bychom je v Číně, Střední Asii, Černomoří, na Balkáně, ve střední Evropě, Francii, Španělsku, Anglii i severní Africe. Zachovalo se po nich mnoho krásných památek a není vyloučené, že jsou tvůrci i některých dalších, které jsou mylně připisovány jiným národům, zejména Gótům. Písemné informace o nich pocházejí od mnoha řeckých, římských i jiných autorů, jako byli například Hérodotos, Strabón, Ptolemaios nebo Ammianus Marcellinus. Ty jsou doplňované o další poznatky, získané z mnoha archeologických nálezů z Evropy i Asie. Jejich historii lze rozdělit do několika etap: I. 6....