Historie a víno

Roku 589 začal společný útok byzantsko-turkutské koalice proti Persii. Cílem bylo vyřadit tuto mocnost z obchodu s hedvábím a umožnit jeho nerušený tok z východu na západ. Ze západu útočí byzantská vojska, do perské Arménie a Azerbajdžánu vpadají turkutsko-chazarská vojska. Největší ohrožení ale přicházelo z východu. Zde útočí strýc šáha Hormizda IV. Turkzáda (= syn Turkyně, turkutské princezny Kákin ), syn Kara Čurina Jang Souch , kterého Peršané označují Save šáh . Perská válečná korouhev Peršané se brání dost úspěšně. Ještě v roce 589 zatlačili zpět Chazary. Vzápětí ale zaútočili Gruzíni, pronikli do Azerbajdžánu a spojili se s útočící byzantskou armádou. Jang Souch porazil 70 000 perskou armádu, bránící pohraničí a vpadá do Persie. Východní provincie byly vážně ohroženy. Proti Turkutům je poslán vynikající vojevůdce Bahrám Čovén (Čubín , = dřevěný, podle vysoké hubené postavy), pocházející ze starého parthského šlechtického rodu Mihranů. Ten měl velmi zajímavé požadavky na slo

21. června 2008 se v hotelu Bujnoch v Přelouči konala ochutnávka vín alsaského vinařského družstva Cave Vinicole d´Orschwiller . Večerem provázeli hoteliér pan Oldřich Bujnoch a dovozce těchto vín pan Ing. Jiří Rolenc . Vína byla seřazena dost přesně od slabších po lepší, takže moje hodnocení s postupným přidáváním půl bodu bude působit dost schematicky, ale myslím, že to odpovídá realitě. Trochu netradičně se ale začalo červeným. PINOT NOIR, Rouge les Faitieres, AOC , 2007, 12,9% alkoholu. Překvapivě nízký zbytkový cukr - jen 0,5 g/l. Jak říkal pan Rolenc, není možné od Alsasanů zjistit extrakt, údajně je celá analytika pro ně nezajímavou a nedůležitou věcí, takže mohu jen odhadovat, že u tohoto vína byl dost nízký. Barva na červené víno dost světlá, spíše odpovídá tmavšímu růžovému, je to prý dost běžná barva alsaských Pinotů. Vůně slabší, nejasná, nějaká ovocná, viskozita nízká, dochuť kratší. Jedná se o svěží lehké "letní" víno, ne sice špatné, ale cena 210,- mi za takov

Na poč. 80. let 6. stol vládl kaganátu Šetu , známý jako Šabolio . Tak mu říkali Číňani a znamená to lupič, protože drancoval severní Čínu . Říše byla rozdělena na mnoho údělů a vztahy mezi jejich vládci nebyly dobré. Toho obratně využívají právě Číňani, jejich špioni vnášejí mezi členy vládnoucího rodu rozkol. Povedlo se jim poštvat Šabolia proti Toremenovi . 584 přepadla Šaboliova vojska Toremenův hlavní stan a byla zabita jeho matka. To vyvolalo odpor u dalších příslušníků rodu, někteří se postavili na Toremenovu stranu. Klíčové bylo, že ho podpořil i Kara Čurin , syn Istemiho , vládce západu a fakticky nejmocnější ze všech. Protože za této situace neměl Šabolio žádnou šanci, uznává závislost na Číně. Stal se tak vazalem, ale vztah byl velmi volný, naopak dostává od Suej skrytou daň v podobě hedvábí a potravin. Protože se to ukázalo jako velmi výhodné, prohlašuje se vazalem i Kara-Čurin . To ovšem zlomilo vaz Toremenovi, Šabolio ho porazil, Toremen ustoupil do Buchary. Boj doko

Tentokrát je to hlavně o vínech z Vinselektu Michlovský, nějak se k tomu připletl jeden Kovacs na závěr. MÜLLER THURGAU, kabinet, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2006, 13,5% alkoholu. Milerka nepatří k mým favoritům a tuto jsem navíc koupil v nějaké akci dost levně, takže jsem od ní moc neočekával. Docela mě ale překvapila, a to příjemně. Barva světlince zlatavá, vůně ne moc jasná, květinově-ovocná, ale chuť velmi příjemná, osvěžující, ovocná. Viskozita a dochuť střední, toto víno bych (zvláště za tu cenu!) koupil klidně znovu. Dávám 7 bodů ( z max. 10). FRANKOVKA, kabinet, nefiltrované víno, Vinselekt Michlovský Rakvice, 2000, 12,3% alkoholu. Nefiltrovaná vína se dostávají do lahve se všemi zdraví prospěšnými látkami, významný je zvýšený obsah resveratrolu, který je důležitý při ochraně kardiovaskulárního systému a působící i protinádorově. Pro konzumenta je ale podstatné, jak chutnají. Tohle má velmi, velmi tmavou barvu a vysokou viskozitu. Po otevření byla vůně skutečně mohutná, neobv

Organizace říše byla poněkud komplikovaná. Kaganát se dělil na dvě křídla: východní - Tolos - a západní - Tarduš. Zástupce kagana měl titul jabgu, nemusel být ale následníkem. Ten měl titul tegin. Princové byli titulováni šad. Následnictví bylo popořadě, nedědil syn po otci, ale mladší bratr po starším. Členové vládnoucího rodu se postupně střídali v údělech, přitom se obvykle podle údělu či úřadu měnilo i jejich jméno. Téhož vládce tedy můžeme znát pod několika jmény. Systém údělů se vytvořil po smrti Mugana , jejich počet se měnil podle potřeby. Elitu říše dále tvořili tarchanové, muži se zvláštními výsadami od panovníka, vládci podrobených kmenů (většinou titul idykut) a rodová šlechta (beg, bujuruk). Nejvyšší šlechta se scházela v kaganově poradním orgánu - kurultaji. Svou říši označovali Turkuti jako Věčný il (el), což je výraz těžko a různě překládaný. Vládce sídlil na Zlaté hoře na Altaji. Uctíván byl duch modrého nebe - kok tengri. Nneuvěřitelné počáteční úspěchy Turkutů nelze

Jugluj ( Ügülüj )(50. léta 5. stol.) Guljuchoj (2. pol. 5. stol.) Šelun ( ?-410) Chuluj (410-414) Datan (414-430) Udi (430-445) Tuchečžen (445-464) Jujčen (464-485) Doulun (485-492) Nagaj (492) Futu (492-508) Čeunu (508-520) Polomyn ((520-521) Anachuan (Anakuej)(522-552) Dynšuczy (552-554) Janločen (554-555) Kandik 555-562) Bajan (562-602) ? (602-617) ? (617- asi 630) 2. dynastie (asi 635-685) 3. dynastie (685-795) Jugurus (?-795) 4. dynastie Kajd Tudun (795-803) Zodan (803-805) Žuan-žuani Avaři

Turkuti představují národ, který historii Eurasie ovlivnil zásadním způsobem, přesto zůstavají téměř neznámí. Určitě ale stojí zato, trochu blíže se s nimi seznámit. Nápis v turkutském runovém písmu: Türk Slovo "türk" znamenalo v staroturečtině silný, "ut" je sufix pro množné číslo. Jádro skupiny, která tento národ vytvořila, ale zpočátku hovořilo staromongolsky. Šlo o poměrně malý kmen, asi 500 rodin, vzniklý patrně spojením různých drobných skupin. V čele byl kníže Ašina (= vlk). Podle něho je označována celá dynastie, vlčí hlava byla i na jejich praporu. Poč. 5. stol. n. l. žili západně od Chuang-che a byli podřízeni hunskému knížeti Muganovi, vládci Severní Liang. Když byla 439 tato říše rozbita Tabgači , uprchl Ašina se svou družinou k Žuan-žuanům . Usadili se na jižní straně Altaje. Zde žila řada turecky hovořících kmenů, potomků Hunů . Ašinova skupina se s nimi postupně mísí a poměrně rychle poturečťuje. Protože se jednalo o velmi obratné kováře, patřilo k je

Počátkem 40. let 6. století se zdálo, že říše Žuan-žuanů má nejhorší krizi za sebou a její pozice je pevná. Vedle tradičně problémových Telesků ale do hry vstoupil úplně nový faktor. Dalším důležitým podmaněným národem byli Turkuti. Kromě vojenské síly spočíval jejich význam pro Žuan-žuany v tom, že byli mimořádně zdatnými kováři a své železářské výrobky odváděli jako daň svým pánům. Po celou dobu existence kaganátu vystupovali loajálně. Když v roce 545 opět povstali Teleskové a táhli z Džungarska do Mongolska, Turkuti na ně neočekávaně zaútočili, porazili je a Teleskové se jim podrobili. Tím obrovsky vzrostla moc Turkutů a jejich vládce Bumyn žádá po kaganovi jeho dceru. To bylo pro Anachuana zcela nepřijatelné, Bumyna odbyl s tím, že je jeho kovář. Turkuti vzápětí povstali a 552 Žuan-žuany zcela rozdrtili. Jejich zbytky uprchly do Pej Čchi , odtud jsou ale 555 vyhnány do stepi, kde je opět porazili Turkuti. Tím říše Žuan-žuanů zanikla. Předpokládá se, že část Žuan-žuanů ustupuje

Příchod Avarů do Evropy ve 2. pol. 6. stol. n. l. představuje jeden z rozhodujících faktorů poslední etapy hlavní fáze stěhování národů . Odkud vlastně Avaři přišli, není dosud zcela jasné, ale za velmi pravděpodobné se pokládá, že jejich původ je třeba hledat v centrální Asii v říši Žuan-žuanů. V polovině 4. stol n. l. ji vytvořily různé skupiny, které ustupují do stepi hlavně před expanzí Tabgačů (Toba). Jejich etnický původ tedy nebyl jednotný, byly to asi různé zbytky kočovných kmenů, ale i uprchlí rolníci, které ale nutnost spolupráce brzy stmelila. Kol. r. 359 je sjednocuje bývalý Űgülüj, otrok, odsouzený k trestu smrti. Říše se nacházela v dnešním Mongolsku, centrum leželo v pohoří Changaj. Vládce měl titul kagan (chán). Jak se vlastně obyvatelé této říše sami nazývali, to nevíme. Zcela určitě ne Žuan-žuani. To byla vlastně čínská nadávka. Její význam je něco jako "hemžící se červi", "hmyz" nebo "havěť". Tahle "havěť" byla ale velmi bojov

V názvu článku o nedávno koštovaných vínech jsem si dovolil parafrázovat jeden známý reklamní slogan, ale ono se mi to nějak přímo vnucovalo. Tak nejdříve rozeberu dvě korsická vína a přidám něco málo o vinařství na Korsice. Mají zde 9 apelací, z nichž asi nejlepší je Appellation Patrimonio (cru) v závěsu s Ajaccio (cru). Z dalších určitě stojí za povšimnutí Cap Corse se známým ( a dobrým) Muscat du Cap Corse a Sarténe , město v minulosti proslulé důsledně prováděnou krevní mstou. Nejnižší apelací je pouhé Corse, což už žádnou velkou kvalitu nezaručuje. Tvrdý korsický nacionalismus se projevuje i ve zvláštních názvech odrůd, které považují za zcela specifické. Ty ale mají obvykle obdoby v Itálii. Nejrozšířenější odrůdou pro červená vína je Niellucciu , což je vlastně známé italské Sangiovese. U bílých je to Vermentinu , které se na Sardinii nazývá Vermentino. Skutečně originální odrůdou je ale Sciaccarellu , určené pro výrobu červených a růžových vín. V překladu to je něco jako &qu