Historie a víno

Ve 20. letech 7. stol. n. l. se vytvořily v Eurasii mohutné koalice, zahrnující většinu významných mocností. Jádrem prvního uskupení byla Byzanc , západní Turkuti a čínská dynastie Tchang , tedy mocnosti, které měly zájem na neomezeném obchodu s hedvábím . V západním kaganátu totiž v této době převážil vliv svazu Nušibi , orientovaného na podporu karavanního obchodu. Základem druhého paktu byla Persie , východní Turkuti a Avaři . Na Byzanc se spojenecky vázali Slované, ohrožovaní Avary, tedy Srbové, Chorvati a utvářející se Sámova říše a dále říše Franků , nepřítel Vizigótů , bojujících s Byzancí o Hispánii. Dalším nepřítelem Byzance pak byli Langobardi , snažící se zbavit Byzanc zbytků jejich držav v Itálii. Celému konfliktu věnuji ještě další samostatný článek, nyní se soustředím jen na hlavní účastníky. V létě 626 byla Byzanc na pokraji zániku. Z celé říše vlastně zůstala jen Konstantinopol , obklíčená z evropské strany obrovským avarským vojskem, na asijském břehu stála perská

7. část vyprávění o Turkutech Blankytní, Modří či Nebeští Turci, to jsou jen jiná jména pro Turkuty , potomky Hunů , kterým se znovu podařilo sjednotit pod modrou vlajkou se zlatou hlavou vlčice kočovné kmeny Velké stepi. Některé si získali jako spojence, jiné tvrdě porazili. Jakmile posílili, okamžitě obrátili pozornost na bohatou Čínu . Jejich říše i cíle byly ale větší než u Hunů. Kromě Číny ovládli i Střední Asii a část východní Evropy. Pro Byzanc se stali natolik důležitými, že císař Herakleios vdal svou dceru za kagana. Podobně se ale turkutští vládcové spříznili s perskými šáhy a pochopitelně i s čínskými císaři. V 7. a 8. století byli jedni z nemnohých, kdo se byli schopni úspěšně postavit novou vírou vyzbrojeným Arabům. Arabové o nich tvrdili, že vystřelí deset šípů, než Arab přiloží jeden k tětivě. Prý mají čtyři oči, dvě vpředu a dvě vzadu. Číňani nazývali jejich kavalerii buli (tur. Buri = vlk). Turkuti se pokládali za potomky prince a vlčice ( což zajímavě připomíná Řím

Vinobraní někde na jižní Moravě, to až taková vzácnost není, ale ve východních Čechách, to je něco úplně jiného. 13. 9. 2008 se konal 2. ročník vinobraní v překrásném areálu hospitálu na Kuksu u příležitosti obnovení vinohradu hraběte Šporka a panenské sklizně . ( 0,5 ha, jediná registrovaná vinice v Královehradeckém kraji, navíc vysazená raritou, Tramínem bílým - Brynštem .) Loňský rok jsem se na první ročník nedostal, druhý už jsem si nechtěl nechat ujít. Pak jsem viděl video z akce a byl jsem trochu zviklaný, moc se mi nelíbilo, jak si tam dav myje ruce při nabírání vína, tekoucího po schodech. Potom jsem ale hovořil s důvěryhodným známým, který tam byl a líbilo se mu to. Nakonec jsme si doma řekli, že až zase tak moc neriskujeme, uděláme si rodinný výlet vláčkem, prohlédneme si krásný areál s unikátními sochami a možná se potkáme i se slušným vínem. Krátce před jednou hodinou odpolední jsme spolu s velkým davem vystoupili z vlaku a po zaplacení vstupného (150 Kč za osobu) jsme sp

Šesté pokračování vyprávění o Severoíráncích , věnované tentokrát jejich válečnictví. Po celá staletí ohrožovali kočovníci velké a mocné říše. I když jich bylo poměrně málo, jejich vojenské úspěchy byly často omračující. S malým množstvím bojovníků, často ne nijak skvěle vyzbrojených, způsobovali těmto říším obrovské škody. Jména kočovných kmenů se postupně měnila, problémy pro usedlé obyvatelstvo v jejich sousedství zůstávaly. Bojová taktika možná nebyla dokonalá, kočovníci ale dovedli maximálně využít všechny výhody, které dával jejich způsob života. Navíc se také dokázali dokonale adaptovat. Informace o bojové taktice nejstarších severoíránských kmenů jako byli Skythové a Sakové jsou z pochopitelných důvodů poměrně vzácné, navíc jsou někdy spojeny s mýty. Autoři navíc nedokázali tyto kmeny jednoznačně odlišit, často není úplně jasné, kterou skupinu vlastně popisují. Zajímavé je, že nejstarší informace popisují při jejich výpravách početné kontigenty pěchoty, které dokonce počtem

Koncem léta se vyskytlo tolik zajímavých větších vinařských akcí , že na soukromé domácí ochutnávání nebylo tolik prostoru. Nějaký se ale přece jenom našel, tady je malé hodnocení koštovaných vín. Cuvée Francois 1er 2001 Domaine La Grange Tiphaine, Appellation Touraine Amboise Contrôlée. 12 % . Tohle víno z údolí Loiry představuje trochu záhadu. Na etiketě nebylo označeno, o jakou barvu se jedná. V uzavřené lahvi to vypadalo jako růžové, po nalití jsme se dlouho dohadovali. Při pohledu zespoda světlejší granát, zeshora ale hnědooranžové. Vůně dost výrazná, nejspíše jahodový kompot. Z čeho to bylo se vyčíst taky nedalo, v této apelací se k červeným a růžovým cuvée používá hlavně Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc. Může být. Viskozita střední, v chuti výraznější kyselinky, dochuť střední. 7 bodů. Ryzlink rýnský 2007 odrůdové jakostní Víno Mikulov. 11,5 % alkoholu. Barva světle zlatavá, lehká vůně citrusů a rynglí, viskozita nízká, krátká dochuť. 5 bodů. Aurelius 2006 pozdní sběr Vinu

Poslední srpnový víkend se v Pardubicích konala druhá část Pardubického festivalu vína. Po soutěži , která proběhla koncem července, přišla část určená veřejnosti. Po dva dny bylo možno ochutnávat naše i zahraniční vína v překrásných prostorách pardubického zámku. Ve 34 stáncích vystavovalo více než 50 vinařství, dovozců vín a vinoték. Nabídka se úplně neshodovala s víny, která soutěžila. Na jedné straně se tu objevila vína a vinařství, která v soutěži nebyla, na druhé straně pro mě trochu překvapivě chyběla vína ze Slovenska, která v soutěži nedopadla špatně. Přesto byl výběr velice bohatý, snad každý si musel přijít na své. Přehlídka domácích vinařství byla skutečně reprezentativní (např. Znovín, Ampelos, Patria, Maděřič, Skoupil, Lahofer, Hort, Plešingr, Tetur, Spielberg aj.), zahraniční byla z Evropy i ze zámoří. Příjemnou atmosféru doplňovala stylová hudba, různé soutěže a další doprovodné akce. Kromě toho se ještě v historickém centru města konala Pernštýnská noc , kde bylo možn

Čína ale nebyla se stávajícími poměry spokojena a roku 133 ale vymyslel nový císař Wu-ti na Huny léčku. Na jeho pokyn slibují obyvatelé pohraničního města Ma-ji Hunům, že jim vydají město a lákají je na obrovskou kořist. Šan-jü se nechal nalákat a se 100 000 jezdci spěchal k městu. Poblíž něho ale bylo skryto 300 000 Číňanů. Naštěstí se ale Hunům podařilo zajmout jednoho čínského důstojníka, který celý plán vyzradil. Hunové rychle ustoupili a důstojník dostal titul knížete. R. 129 vyslala Čína proti Hunům čtyři vojevůdce. Jeden nedosáhl ničeho, druhý byl poražen, třetí padl do zajetí a pouze čtvrtý - Wej Čin - se vrátil s hubeným výsledkem - zajal 700 lidí.Ten se ale nakonec ukázal jako schopný, roku 128 dobyl pro Čínu zpět významný Ordos . Za dalšího šan-jü Ičisje ale pokračují v letech 126 a 125 úspěšné hunské vpády. R. 124 dostal Wej Čin k dispozici 100 000 jezdců . Vyrazil z Ordosu a podařilo se mu dokonale překvapit Západního Čžukiho , který žádný útok neočekával a opíjel se. K