Sarmatské kmeny. 1. Periodizace sarmatských dějin, způsob života

Podobně jako jsem to udělal před časem u Skythů, vracím se teď také k tématu Sarmatů, o nichž jsem už jednou psal. Tentokrát se je pokusím přiblížit trochu více.

Historie Sarmatů je dlouhá a mimořádně zajímavá. Jejich existence je doložena po dobu více než dvou tisíc let, z toho asi 800 let hráli velmi důležitou roli a významně ovlivňovali dějiny Eurasie. Postupně žili na velmi vzdálených místech tří kontinentů. Našli bychom je v Číně, Střední Asii, Černomoří, na Balkáně, ve střední Evropě, Francii, Španělsku, Anglii i severní Africe. Zachovalo se po nich mnoho krásných památek a není vyloučené, že jsou tvůrci i některých dalších, které jsou mylně připisovány jiným národům, zejména Gótům.

Písemné informace o nich pocházejí od mnoha řeckých, římských i jiných autorů, jako byli například Hérodotos, Strabón, Ptolemaios nebo Ammianus Marcellinus. Ty jsou doplňované o další poznatky, získané z mnoha archeologických nálezů z Evropy i Asie.

Jejich historii lze rozdělit do několika etap:

I. 6.- 5. století př. n.l . - období Sauromatů

II. 4.- 3. století př. n. l. - období raných Sarmatů

III. 2. stol. př. n. l. - polovina 1. století n. l. - éra Aorsů, Roxolanů a Jazygů

IV. 1.- 4. století n. l. - éra Alanů v Černomoří

V. Konec 4.-17. století - etapa rozptýlení a postupného zániku

Za tu dobu se samozřejmě měnily pohřební obřady, výzbroj a způsob boje, sociální rozvrstvení a další důležité prvky jejich života a kultury, odlišnosti vždy byly mezi jednotlivými kmeny, některé základní momenty ale přetrvávaly a platily obecně.

Jednalo se převážně o kočovné pastevecké kmeny, které se živily hlavně masem a mlékem chovných zvířat, i když u některých kmen hrálo svou roli i zemědělství, případně rybolov. Obvykle nežily ve stálých obydlích, ale na povozech, tažených voly. Nosili dlouhé kalhoty a boty z měkké kůže, na hlavách nosili špičaté nebo okrouhlé plstěné čapky. Chlapci již od mládí jezdili na koni a učili se zacházet se zbraněmi, což dokládají jejich nálezy v dětských hrobech. Ženy se oblékaly podobně, velmi často bojovaly společně s muži a údajně se dívka mohla vdát až poté, co zabila nepřítele. I ony mívaly často ve hrobech zbraně. Některé byly váženými kněžkami, což dokládají bohaté hroby se zvláštními kamennými stolky s okrajem, které s největší pravděpodobností sloužily jako přenosné oltáříky. Spolu s nimi se v hrobech našly i zbytky dřevěného uhlí, které asi sloužilo při nějakých obřadech. O této úloze některých žen se zmiňoval například Hippokrates. Sarmatská společnost tedy vykazovala silné pozůstatky matriarchátu. Také výraznější sociální diferenciace se projevovala teprve postupně, v nejstarší fázi se hroby elity lišily pouze velikostí a větším množstvím milodarů, ne však výraznějšími známkami luxusu. Jejich pohřby ale v každém případě dokládají víru v posmrtný život, protože zemřelým dávali do hrobů vše, co za života potřebovali a měli rádi. S vládci bývaly pohřbeny i jejich ženy, v některých případech i otroci.

U jednotlivých kmenů se ale pohřební obřady lišily. Obvykle pohřbívali mrtvé položené na zádech, odlišná bývá ale orientace hlavy vzhledem k světovým stranám. Vzácněji se ale objevuje i kremace.

Podle antických autorů se Sarmati klaněli slunci a též ohni, jemuž připisovali očistnou úlohu. Meč vetknutý do země byl symbolem boha války. V pozdějších dobách se zejména u Alanů, šířil perský zoroastrismus a poté i pravoslaví. Značnou víru přikládali věštění z vrbových proutků.

Zkoumání jejich lebek dokazuje, že byli převážně potomky dvou příbuzných kultur doby bronzové, hlavně andronovské a také srubové. Od 2. století n. l. se velmi rozšířil zvyk umělé deformace lebek, který je doložený u více než 70 % nálezů.

Bojová taktika a výzbroj se za dlouhou dobu jejich existence měnila a vyvíjela, ale vždy hrála zásadní úlohu jízda, od počátků máme doložené používání ochranné zbroje.