Historie a víno

Prodloužený víkend na počátku května jsme se skupinou přátel využili k výjezdu do Polska. Využili jsme toho, že kamarád Lech Malysz, jeden z autorů ovine.cz, má mezi polskými vinaři dobré kontakty a pochopitelně se i bez problémů domluví. Požádali jsme ho o zorganizování celé akce a byla to velmi dobrá volba. Protože je mé vyprávění docela dlouhé, abych některé čtenáře neodradil od čtení a jiné naopak trochu navnadil, rozdělil jsem je do dvou částí. Naše šestičlenná skupinka vínomilů z Pardubicka, v níž byl i další z autorů Jirka Bureš, vyrazila v sobotu ráno ve dvou automobilech, po cestě jsme před hranicemi vyzvedli Lecha a dále už to bylo na něm. Kromě něho jsme měli o polském vinařství jen dosti mlhavé představy a naše očekávání nebyla nijak vysoká. Pravdou ale je, že polští vinaři byli velice přátelští a vstřícní, vína byla slušná, některá i velmi pěkná. Vinice se nacházely na severních svazích Beskyd v poměrně širokém pásmu směrem na východ podél hranic se Slovenskem. Hodně nás p

Problematika mongolských kmenů v době sjednocování je velmi složitá. Když jsem psal o Tatarech ( viz ), zmínil jsem problém, kdy stejná skupina je jednou označovaná jako kmen, podruhé rod a jindy zase jako klan. Hierarchie je proto velmi nejasná a v tomto článku se tomu trochu vyhnu a nebudu se tím už zabývat. Místo toho bych chtěl přiblížit to, jak vlastně mongolské kmeny chápaly vzájemnou příbuznost. I to ale nebývá vykládáno úplně jednotně. V zásadě je možné vydělit několik stupňů spřízněnosti mezi mongolsky mluvícími kmeny. Užší jádro Mongolů "ve vlastním slova smyslu" představují Nirunové , většinou spíše menší skupiny, které byly ve 12. století součástí Chabul-chánova kmenového svazu, zvaného Chamag Mongol . Všichni odvozovali svůj původ od krasavice jménem Alan-choa . Pocházeli z jejích tří synů, kteří se jí narodili až po smrti jejího muže - a byli vlastně božského původu. Z nich opět nejužší jádro představují Bordžiginové a početní Tajčiutové . Další skupiny Nirunů

Tato říše existovala v 17. a 18. století na části dnešního území Číny a Tibetu. V Tibetu probíhaly ve 30. letech 17. století ostré náboženské spory mezi řádem žlutých čepic (škola gelugpa) a červených čepic. V roce 1637 se dalajláma rozhodl pozvat si proti červeným čepicím (kloboukům) na pomoc Ojraty. Ti svolali sněm čuulgan a zde se dohodli o vyslání vojska, složeného ze všech ojratských kmenů. Velení bylo svěřeno chošutskému vládci Guši-chánovi . Ten poté porazil ve velmi krvavé bitvě u jezera Kukunor asi třicetitisícovou armádu spojence červených čepic, východomongolského knížete Cogto-tajšiho . Následně se do této oblasti přesídlila většina kmene Chošutů a začal se zde vytvářet jejich chanát. Chán dostal od dalajlámy titul Vládce zákonů a ochránce církve . I v několika následujících letech pokračovaly boje proti červeným čepicím a jejich spojencům. Po jejich skončení se stal Guši-chán faktickým světským vládcem Tibetu. Nechtěl ale, aby proti němu Tibeťané povstali, proto oficiální

V sobotu 15.4. se ve Valticích konaly otevřené sklepy. Vstupné bylo 400,-Kč, za to dostal návštěvník skleničku, mapu a poukázky na ochutnání jednoho vzorku podle výběru vinaře v každém ze 17 otevřených sklepů a vinoték. V praxi to ale fungovalo velmi různě. Někde si člověk mohl za kupon vybrat prakticky z celé nabídky, jinde ze 2-4 vzorků, v jednom případě byl k dispozici opravdu jen jeden, který mě navíc moc neoslovil. Další vína se dala koupit za 5-25,- Kč. Tento systém nutil návštěvníky se mezi jednotlivými vzorky docela dost projít, protože jednotlivé sklípky byly všude možně po městě. To bylo svým způsobem dobré pro naši kondici a víno tolik "nelezlo" do hlavy, ale já třeba obvykle raději neprocházím zdaleka všechny sklípky. Spíše si vyberu pár nejzajímavějších a v těch toho okoštuji více. To se jak vzhledem k systému kuponků, ale i ke vzdálenosti mezi sklípky dost dobře provést nedalo. Plusem bylo ale i krásné prostředí, se spoustou historických památek a opravdu zajím