Historie a víno

  Teleské kmeny byly nejprve součástí kaganátu Žuan-žuanů , když se vzbouřily, porazil je nejprve další podřízený kmen, Turkuti , kterému se následně podrobily. Protože Turkuti vzápětí zničili říši Žuan-žuanů, stali se Teleskové součástí Turkutského kaganátu. Nikdy nebyli příliš loajální, proto se jeden z kaganů rozhodl vyřešit tento problém zvláštním způsobem. Pozval všechny jejich stařešiny na hostinu a tam je nechal povraždit. Teleskové se ale bouřili dál. Bajirku celkem ochotně podporovali různé nepřátele Turkutů, zejména klíčový příbuzný teleský kmen Ujgury , ale i Číňany. Ve 20. letech 7. století se podrobili kaganátu dalšího příbuzného kmene – Sejanto. Po jeho pádu se v roce 647 podrobili čínské dynastii Tchang.   Císař vytvořil z jejich území gubernii a gubernátorem stanovil eltebera Küjlišiho . Po krátkém čase Bajirku povstali, v letech 660-662 svedli několik bitev se střídavými výsledky, poté se sice podrobili, ale už v roce 679 se stali so...

  Bajirku (též Bajyrku, čínsky Ba-jie-ku, mladší mongolizovaná podoba Bargut) byl kočovný kmen, žijící v polovině 1. tisíciletí n. l. na pomezí dnešního ruského Zabajkalska a severního Mongolska, přibližně mezi Bajkalem na severozápadě a řekami Argun na východě a Cherlen na jihu. Později se pod tlakem sousedů posunovali severozápadním směrem a obývali oba břehy Bajkalu, jehož název pochází, alespoň podle některých výkladů, právě od jejich jména. Od něho se též někdy odvozuje původ jména národa Burjatů . Velké dohady jsou ohledně jejich původního jazyka. Častěji jsou řazeni k  turkickým kmenům , přičemž nepochybně patřili k jejich významnému ranému uskupení – Teleskům. Někdy se ale uvažuje, že původně mluvili nějakým raně mongolským jazykem. Tento názor je sice dosti rozšířený, ale prakticky ničím nepodložený. Z toho vycházejí různé odlišné pokusy o výklad významu jména národa. Turkická verze ho překládá asi jako velmi bohatí, mongolská naopak cosi jako neotesaní...

  Po rozdělení Turkutského kaganátu si začali počátkem 7. století vytvářet vlastní říše, například Kibi v Džúngarsku nebo silnou říši Sejanto , o které jsem již podrobněji psal. Teleskové se spolu s Číňany podíleli i na likvidaci turkutských kaganát a nakonec se sjednotili v mocném kaganátu Ujgurů , též Choj-chu. Ten byl jakousi konfederací kmenů, kde klíčovou roli měli Tokuz-Oguzové (9 rodů). Vedoucím byl Jaglakar (Jologe, vlastní kaganský rod). Do svazu byly inkorporovány dva kmeny, které k Teleskům nepatřily: Basmalové a východní větev Karluků. Dále pak několik dalších teleských kmenů: Pugu, Chun, Bajirku, Tongra, Kibi a Sygje. Zdá se, že některé, zejména vzdálenější teleské kmeny, jako například Kurikanové, byli v dosti volném vztahu ke kaganátu a měly minimálně nějakou autonomii. Po zničení Ujgurského kaganátu Jenisejskými Kyrgyzy bylo nejvýznamnější nástupnickou ujgurskou říší idikutství v Západním kraji. Vzniklo kolem poloviny 9. století a ...

  Když koncem 5. století chystali Žuan-žuani další válku proti Číně, odmítli se na ní Teleskové podílet a raději odkočovali do Džúngarska, kde zničili menší hunskou říši Jüeban. Bylo jich mnoho, podle čínských zdrojů sto tisíc povozů. Jejich vůdce Afučžilo (480-516) porazil kagana, který se ho pokusil pronásledovat a poslal roku 490 poselstvo do Číny, kde požadoval, aby ho uznali za samostatného vládce, což se mu podařilo. Vytvořil říši Gao-gjuj. Nová říše se vnitřně dělila na dvě části. Severní ovládal přímo Afučžilo, označovaný jako Veliký syn Nebes, jižní jeho bratranec Cjunki. Na toho ale brzo zaútočili z jihu Hethalité, zabili ho a zajali jeho syna Mivotu. To vedlo k převratu i na severu, kde byl v roce 496 Afučžilo svržen a zabit Balianem. I ten byl ale vzápětí zabit Hefthality. Mivotu byl jimi dosazen jako vazalský vládce. Podařilo se mu získat si uznání od Číny. Porazil a zabil roku 508 kagana Žuan-žuanů Futu, jeho skalp poslal jako dar do Číny, ale pak ho v...

  O Telescích jsem se již zmiňoval v mnoha článcích, zatím většinou v rámci vyprávění o nějaké jiné říši. Obvykle ale hráli „uvnitř“ tak důležitou roli, že si samostatné vyprávění určitě zaslouží. Doposud jsem se podrobně věnoval jen jejich vlastním nejvýznamnějším říším: Ujgurskému kaganátu a Sejanto.   Pokusím se teď podat poněkud souvislejší výklad o jejich počátcích, ale i o dalších osudech jednotlivých kmenů. Teleskové představovali ve starověku a raném středověku velmi významnou skupinu kočovných turkických kmenů. Bývali důležitou součástí některých říší, jak např. Žuan-žuanů nebo Turkutů, sami vytvořili zejména mocný kaganát Ujgurů . Jejich potomky, byť obvykle smíšenými s jinými skupinami bylo a je mnoho kmenů, známých od středověku po současnost. Potomky jsou i některé velmi malé národy Ruska, jak např. Telengité či Teleutové. Předky Telesků můžeme hledat v „barbarských“ kmenech, které původně obývaly severní oblasti dnešní Číny. Předpokládáme o nich,...

Poblíž Abakanu byly nalezeny zbytky luxusního paláce hunského místodržícího této oblasti, guducheu Sjujbudana , který ho nechal postavit ve stylu čínské architektury pro svou oblíbenou čínskou manželku Imo. Palác má mnoho místností, vybavených jakýmsi ústředním topením, kdy bylo teplo vháněno zvláštními kanály uvnitř stěn. Ve výzbroji taštykských pěších i jízdních bojovníků byl vždy luk. Je dvojího druhu: menší skythského typu a větší kompozitní, blízký hunskému. Nebyly nalezeny žádné zbytky pancířů, i když na již zmíněných dřevěných vyobrazeních a na skalních kresbách jsou často zobrazeni bojovníci s různými typy ochranné zbroje: z kůže, kovu či kombinované. Je také možné, že jsou na nich zobrazení spíše cizí válečníci, možná místní muži nosili častěji jen koženou ochrannou zbroj. Doloženy jsou ale mimořádně velké pěchotní štíty, které kryly celou postavu. Byly složeny ze dvou částí, které se asi při přesunech rozložily, před bojem spojily. Jejich těsně semknutá řada pak zřejmě kry...

Jde o kulturu formujících se Jenisejských Kyrgyzů (či spíše jejich předků), která se rozvíjela od počátku našeho letopočtu do 5. století na Jeniseji v Minusinské pánvi. Ekonomika zdejšího obyvatelstva byla komplexní. Vedle polokočovného chovu dobytka, koní, ovcí, ale nově také koz a velbloudů zde již bylo i plužní zemědělství s využitím umělého zavlažování a také lov. Mnohé informace o tehdejších lidech nám podávají jejich uchované dřevěné plastiky, které zobrazují lov, boj, zemědělské práce, oblečení, účesy, nářadí, zbraně apod. Jsou tu zobrazeni lidé různého etnického původu, což odpovídá složitému charakteru formování taštykského lidu. Další vyobrazení tehdejších lidí jsou zachována na kamenných stélách a také na hliněných pohřebních maskách. Jak se zdejší lid utvářel? Na konci 3. století př. n. l. pronikli na území lidu tagarské kultury v Minusinské pánvi Hunové. Místní obyvatelstvo bylo podrobeno, částečně vytlačeno. Spolu s Huny přišly do této oblasti také další, na nich závislé ...

Pečeněhové byli svazem kočovných, turecky mluvících kmenů. Když koncem 9. století porazili v Podněpří staromaďarské kmeny a zatlačili je na západ, stali se na čas pány velké části černomořských stepí. Zároveň také sousedy Kyjevské Rusi, Byzance, Bulharska a říše Chazarů. Všechny tyto státy se brzy stali oběťmi pečeněžských nájezdů. Ty měly podle různých svědectví poměrně podobný charakter: bleskový vpád, získání množství kořisti, zpustošení země a rychlý ústup. K menším srážkám s Rusy došlo zřejmě už ve druhé polovině 9. století, ještě před sjednocením Kyjevské Rusi, ale první pečeněžský vpád na Rus se odehrál v roce 915 za vlády knížete Igora . Tentokrát ještě neskončil bojem, ale nějakou dohodou. Už v roce 920 ale došlo k boji, o kterém toho ale též mnoho nevíme. V roce 943 přinutil Igor Pečeněhy ke společnému tažení proti Byzanci a následujícího roku je poslal, aby pustošili Bulharsko. Zdá se, že až do 60. let 10. století existoval s Rusy jakýsi mír, který sice zřejmě nevylučoval m...

Kniha je na světě! Včera mi přišel domů balíček autorských výtisků, tak předpokládám, že do knihkupectví už by to taky mohlo dorazit. Zcela určitě ji ale už nabízejí internetové obchody. A co píše o knize redakce nakladatelství Vyšehrad? Stepní kočovnické národy, obávaní válečníci a zároveň zprostředkovatelé kulturních podnětů, utvářely po řadu staletí historii rozlehlých oblastí Asie a Evropy a zanechaly hlubokou stopu ve světových dějinách. Kniha Milana Škody přináší ucelený pohled na dlouhou řadu těchto kočovnických etnik, jejich dějiny, způsob válčení, společenské uspořádání i kulturu. Postupně představuje jak všeobecně známá kočovnická etnika, především Huny a Mongoly, tak i ta méně známá až zcela zapomenutá, počínaje severoíránskými kmeny (Skythové, Sarmati, Massagetové, Kušánci, Parthové) přes předky Hunů, Huny Siung-nu, zakladatele jedné z největších říší v dějinách Turkuty, Avary, Chazary, Pečeněhy, Zlatou Hordu a národy severní Číny až k proslulé Tamerlánově říši. Stranou nez...

V roce 1183 podnikli Rusové velkou výpravu proti Polovcům. U ústí řeky Orel je napadl chán lukomorské hordy Kobjak , utrpěl ale těžkou porážku a byl popraven. Nejsilnějším chánem byl v této době Končak , syn Atrakův, který spojil hordy svého otce i strýce Syrčana. Proti němu se vypravil v roce 1185 kyjevský kníže Svjatoslav a porazil ho na řece Chorole. Toho se pokusil využít novgorodsko-severský kníže Oleg a v témže roce uspořádal proti Končakovi další výpravu, o níž vzniklo slavné "Slovo o pluku Igorově" . O tom, kde se odehrála rozhodující bitva, se vedou spory. Jisté ale je, že Končakovi se během velmi krátké doby podařilo spojit se s několika dalšími poloveckými hordami, soustředit skutečně velké síly a Rusy obklíčit. Ti utrpěli katastrofální porážku, sám Oleg byl zajat, i když se mu později podařilo uprchnout. Končak vítězství využil k úspěšnému vpádu na Rus. Od konce 12. století přestali Polovci podnikat nájezdy proti Rusům. Jejich stáda ale v této době úspěšně nar...

Od počátku 12. století pronikali do Bulharska, které bylo tehdy pod byzantskou nadvládou, Kumáni. Usazovali se hlavně při dolním Dunaji. Když v 70. letech začalo povstání Bulharů proti Byzanci, zapojili se do něho velmi aktivně i Kumáni. V čele byli dva bratři kumánského původu Asen a Petr . Oba se stali bulharskými cary a založili dynastii Asenovců . Asen znamená kumánsky zdravý. Asenovi I. se přezdívalo Bilgun - moudrý. (Bulharští historici ale teorii o kumánském původu Asenovců většinou odmítají.) Kumánská šlechta hrála v životě země důležitou roli. Asenovým nástupcem se stal jeho mladší bratr Kalojan . Původně se jmenoval Joanica, řecký kulturní vliv vedl k tomu, že si začal říkat Kalojan. Od papeže získal titul krále Vlachů a Bulharů. Když v roce 1204 ovládli Konstantinopol západní křižáci a zřídili si tu Latinské císařství, stal se Kalojan proti nim spojencem Nikajského císařství, navazujícího na Byzanc. V roce 1205 rozdrtil latinského císaře Balduina I. u Adrianopole . Zajal...

V roce 1111 se knížeti Vladimírovi opět podařilo vytvořit silnou koalici ruských knížat a brzy na jaře pronikli hluboko do poloveckých stepí. Došli k městečku Šarukanu na břehu Donce, zřejmě sídlu velkého chána. Zde je obyvatelé uvítali a pohostili vínem a rybami. Zdá se, že mezi nimi bylo dost křesťanů. Mohlo by se též jednat o Polovcům podrobené Alany, kteří již v dřívějších dobách přešli ke křesťanství. Poté táhli Rusové k městu Surgov, sídlišti chána Surgy, pravděpodobně příbuznému Šarukana. Zde se Polovci pokusili o odpor, město bylo ale dobyto a vypáleno. Následovaly dvě bitvy, které obě skončily ruským vítězstvím. V roce 1113 zemřel veliký kníže Svjatopolk. Polovci se spoléhali na to, že vzniknou nějaké vnitřní zmatky a uspořádali velké tažení, Vladimír Monomach ale dobře zorganizoval obranu a nepřítel ustoupil. V roce 1116 podnikli Rusové další úspěšnou výpravu, v jejímž důsledku se podařilo Polovce vytlačit z oblasti kolem Donce. S tím pravděpodobně souvisí vítězná bitva, kter...

Po vpádu Polovců do východní Evropy se některé skupiny Pečeněhů a Torků (= Oguzové či Guzové) staly součástí poloveckého svazu. Nebyli zde ale v rovnoprávném postavení. Přišli o nejlepší pastviny, museli se účastnit jejich pochodů apod. Menší část Pečeněhů se usadila na byzantském území v západním Bulharsku. Poměrně velké skupiny se se usazovaly v Uhrách. Již v 1. polovině 10. století za uherského knížete Zoltána pronikají do severozápadních pohraničních oblastí Uher. Došlo ke sňatku jeho syna Taksonyho s urozenou Pečeněžkou. Když nastoupil Taksony na trůn, přijal u dvora chána Tonuzobu . Ten mu sloužil s celou svou hordou, která byla usazena podél severní hranice u Tisy. Později se Taksonymu podrobili ještě další dva chánové - Bila a Baksa . Ti dostali do správy město Pešť. Koncem 10. století za Taksonova syna přišlo ještě několik hord. V důsledku toho nakonec Pečeněhové ovládali i centrální oblasti Uher. Postupně se mísili s Maďary a přijímali křesťanství. Koncem 11. století se ji...

Roku 1093 zemřel kníže Vsevolod, který předtím Polovce opakovaně úspěšně odrážel. Polovci zareagovali poměrně nečekaně. I když již měli připravený pravidelný loupežný vpád, rozhodli se vyjednávat a poslali posly k novému knížeti Svjatopolkovi. Ten je ale nechal uvěznit. Polovci zaútočili, jejich vpád byl úspěšný. Protože síly samotného Svjatopolka byly nedostatečné, požádal o pomoc své bratrance Vladimíra Monomacha a Rostislava. Ani spojené síly ruských knížat nestačily, Rusové utrpěli těžkou porážku, na útěku z boje utonul kníže Rostislav. Následoval další polovecký vpád a další Svjatopolkova porážka. Ten musel žádat o mír, který se podařilo poměrně snadno dojednat v roce 1094. Svjatoslav si vzal za ženu Tugorkanovu dceru. Polovci se poté rozhodli pro vpád do Byzance, který uskutečnili v roce 1095, utrpěli při něm ale vysoké ztráty. Zatímco byli Tugorkan a Boňak na této výpravě, pokusili se dva jiní polovečtí vůdcové Itlar a Kitan uzavřít mír s knížetem Vladimírem. Ten sice předběžně ...