Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2012

Sedlecké finále

Obrázek
V sobotu 18. srpna se v obci Sedlec u Mikulova konalo Sedlecké finále, akce pořádaná Sedleckými víny. Vstup byl zdarma, návštěvníci si platili ochutnávky jednotlivých vzorků. Jakostní stála od 5,-, běžnější přívlastková mezi 10,- až 20,-, vyšší přívlastky, slámová a ledová až do 65,-. K poslechu hrála cimbálová muzika, v tombole se dala vyhrát pěkná vína. To hlavní samozřejmě bylo, že se tady dala přechutnat velká část sortimentu vinařství, přibližně 40 vín, převážně z ročníku 2011, mnohá z nich s různými medailemi a oceněními. Vzhledem k omezeným časovým možnostem jsem přechutnal zhruba polovinu, vynechal jsem jakostky a pár těch nejdražších. V nabídce byla téměř výhradně vína bílá, jen minimum růžových a červených. Nebudu podrobně rozebírat všechny koštované vzorky, zmínil bych se jen o těch které mě zaujaly a naopak. Asi nejvíce se mi líbilo Neuburské 2011 výběr z hroznů se zlatou medailí z Festwine a bronzovou z IWC San Francisco. Velmi pěkný byl i nejsladší vzorek, který jsem měl

Kadarka, Refosco a další srpnová vína

Obrázek
V srpnu jsem doma otevřel sedm vín. Výběr byl docela pestrý co se týče zemí i odrůd. Z těch méně známých to bylo třeba italské Refosco. Székszárdi Kadarka 2003 minösegi bor (jakostní víno) - Pécsi püspéki pincesnét (Péčské biskupské sklepy), vinařská oblast Székszárd, Maďarsko. Atypická láhev ze zeleného skla s vytlačeným znakem biskupství byla uzavřena sice 45 mm dlouhým korkem,který byl ale celý jen z drti. Také na etiketě se opakoval biskupský znak. Obsah alkoholu 13 %. Světlejší granátová barva, vysoká viskozita. Jemná vůně švestek a květin, jemný nádech bariku. Středně plné tělo, ovocná chuť s nevýraznými tříslovinami a zřetelnějšími kyselinami. Dochuť středně dlouhá až delší. Dávám horších 7 (79) bodů. Crozes-Hermitage 2007 Appellation Crozes-Hermitage Controlée - Cave de Tain, L´Hermitage, Francie. Zelená láhev burgundského typu byla uzavřena plným korkem délky 45 mm. Víno dostalo stříbrnou medaili na Wine Challenge 2010. Obsah alkoholu 12,5 %. Tmavá granátová barva, velmi vys

Soutěž vín před Pardubickým festivalem vína

Obrázek
Poslední červencový den se v příjemném prostředí pardubického hotelu Euro konal již 14. ročník soutěže vín, která předchází Pardubickému festivalu vína. V šesti komisích zasedlo pod vedením prof. Ing. Fedora Malíka, DrSc. třicet porotců z České republiky a Slovenska. Přibližně 270 vzorků vín bylo rozděleno podle barvy a zbytkového cukru do osmi kategorií. Zastoupení bylo mezinárodní. Vedle domácích zde byla vína z Rakouska, Itálie, Slovenska, Bulharska, Francie, Itálie a Moldávie. Nejvíce vzorků bylo v kategorii bílých suchých (hlavně z ročníku 2011), následovala (možná trochu překvapivě) bílá polosladká, polosuchá a červená suchá. Hodnotilo se stobodovou stupnicí, nejvyšší a nejnižší bodové ocenění jednotlivého vzorku se škrtalo, ze zbylých se vypočítal průměr. Od 81 bodů získávala vína bronzovou, od 84 stříbrnou a od 87 zlatou medaili. Zřejmě nejvíce se porotcům líbila červená suchá vína, kde bylo uděleno celkem 7 zlatých medailí, z toho i champion výstavy s absolutně nejvyšším bodov

Srbsko ve středověku. 1. Nejstarší dějiny

Obrázek
První zmínka o Srbech se vztahuje k roku 610 , kdy pod vedením vládce neznámého jména přišli na Balkán ze severu jako spojenci byzantského císaře Herakleia v boji proti Avarům. Kde se nacházela jejich pravlast, Bílé Srbsko, to není dodnes jisté, mohla ale ležet při našich severních hranicích. Zde se celkem logicky nabízí nějaký vztah k zde dosud žijícím Lužickým Srbům. (Podobně i Chorvati přišli v této době ze severu z Bílého Chorvatska. Tady je určitě zajímavá myšlenka o možné souvislosti jejich jména s českými Charváty, kteří obývali v počátcích středověku východní Čechy.) Potomci prvního vládce Srbů patřili k dynastii Vlastimirovičů . Jménem známe až Višeslava (Vojseslava, Vojislava), zřejmě pravnuka onoho vládce neznámého jména. Vládl přibližně v letech 768-814. Srbové v té době žili v několika víceméně samostatných župách, v jejichž čele stáli župani. K nejdůležitějším župám patřily vlastní Srbsko, označované jako Raška (podle hradu Ras), jehož pevnou součástí bylo i dnešní Kos