Historie a víno

Šíření Indoevropanů je nejčastěji spojováno s jámovou (též kurganovou) kulturou. Ta se rozvíjela mezi Volhou a Donem přibližně mezi 3 300 - 2 500 př. n. l. Její nositelé byli velmi pohybliví, protože používali koně a vozy s koly. Zemřelé pohřbívali do jámových hrobek na zádech s pokrčenýma nohama. Byli vysocí, vlasy měli hnědé, oči v a pleť asi o něco tmavší, než je současný průměr v Evropě. Kultura se rychle šířila nejprve v černomořských stepích, později i mimo ně. Rozdělila se na tři podskupiny (následné kultury): 1. západní areál mezi Donem, Dněstrem a Dunajem - zde převažovala R1b, zatímco nositelů R1a bylo jen asi 5-10 %. Odsud migrovali Indoevropané na Balkán a do Řecka do střední a západní Evropy, ale odsud šly i vlny Chetitů, Frýgů a Arménů do Malé Asie. 2. východní areál od Volhy po Ural - zde byla převážně R1a a jen nepatrně R1b. Tato větev migrovala hlavně do střední Asie, Iránu a Indie. 3. severní lesostepní část obývali převážně nositelé R1a a jen málo R1b - odtud přišel

Haploskupina R se objevila asi před 25-30 000 lety na jihu Sibiře. Ještě v Asii došlo k dvěma dalším mutacím. Vznikly tak skupiny R1 a R1b. Část nositelů posledně jmenované zůstala v Asii a má tuto skupinu dosud. Další došli na Kavkaz, jiní do Evropy. Předkové velké části současných Evropanů, lovci a sběrači, nositelé R1b , přišli do Evropy z východu, posouvali se podél řek, podél pobřeží Baltu, Severního a Středozemního moře. Výchozím bodem bylo snad Povolží, oblast kolem dnešní Kazaně. Zde se rozdělili na dvě skupiny. Jedna, Rusko-baltská , stará 24 000 let, šla na západ, přes oblast dnešní Moskvy, Finsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko a Polsko. Druhá, Germánsko-alpská , se oddělila před 22-18 000 lety. Ta šla jihozápadním směrem podél Dněpru k Černému moři a podél Dunaje do Bádenska-Württemberska, odtud pak podél Rýna k Severnímu moři. Od Rusko-baltské se někde ve Frísku oddělila Severomořsko-baltská , stará asi 21 000 let, která šla po pobřeží severního Německa do Dánska, Holandska a