Historie a víno

Antonio Banderas vinař Slavný herec se snaží prokázat, že jeho záliba ve vinařství není jen chvilkovým úletem, ale že to myslí opravdu vážně. Od roku 2009 je spoluvlastníkem vinařství ve španělské oblasti Ribera del Duero. To se dříve jmenovalo Anta Bodegas, nyní Anta Banderas . Patří k němu 235 ha vinic. Jeho vína se už prodávají v několika státech USA za ceny 15- 48 dolarů. Na nedávném Festivalu vína a jídla na Floridě prezentoval sedm svých vín ročníků 2007 - 2011. Jeho fanoušci (či spíše fanynky) pak mohli dostat jeho podpis na etiketách prezentovaných lahví. Vinařství v Japonsku Kvalitní světová vína se v Japonsku poměrně dobře prodávají, vlastní vinařství ale zatím moc známé není. Jsou ale snahy to změnit. Velká skupina japonských vinařů nedávno uspořádala ochutnávky japonských vín v Anglii a Francii. Měli by zájem o vstup země do mezinárodní vinařské organizace International Organization of Vine and Wine (OIV). Nejdůležitější vinice se nacházejí na úpatí slavné hory Fuji. Zaujím

Dělením Indoevropanů jsem se již jednou zabýval, v poslední době se ale objevily nové, poměrně zásadní výzkumy, zejména Rusky Kuzminové a výrazně se také pozměnilo datování nejstarších archeologických kultur, proto se k tématu ještě jednou vracím a pokusím se přiblížit nový pohled na šíření Indoíránců. Indoíránci představují velkou skupinu národů, sídlících ve starověku v rozsáhlých oblastech Asie a ve východní Evropě. Dříve bývali označováni též jako Indoárijci . Nejvýznamnějšími skupinami byli Indové , západní Íránci - Peršané , východní Íránci - zemědělské obyvatelstvo Baktrie, Sogdiany a Chórezmu - a konečně Severoíránci - kočovníci eurasijských stepí. Počátky všech těchto skupin je třeba hledat ve stepní zóně Eurasie. Ve 3. tisíciletí př. n. l. se eurasijské stepi dělily na dvě odlišné části. V asijské části východně od řeky Ural ještě doznívalo neolitické zemědělství, zatímco mezi Dunajem a Volhou se začíná rozvíjet pastevectví a objevují se první měděné nástroje. Žilo tu obyva

Skythové patřili k prvním národům, které ovládly jízdu na koni . Vyspělé civilizace Evropy Asie a Afriky používaly sice již ve druhém tisíciletí př. n. l. koně k tažení válečných vozů, jezdit na nich ale jejich bojovníci ještě neuměli, většinu armád navíc obvykle tvořila pěchota. Vojska Skythů tak byla mnohem pohyblivější než jejich nepřátelé. Ti se na to sice brzy snažili reagovat, nešlo to ale hned. Například v Asýrii zavedli podle jejich vzoru jízdní lučištníky, ti byli ale proti Skythům zoufale neohrabaní. Zatímco posledně jmenovaní dokázali přesně střílet za jízdy, dokonce i směrem dozadu, u Asyřanů se v počátcích jezdectví dva jezdci zastavili, jeden přidržel oba koně a druhý střílel. Přesto se tato převratná novinka ve válčení rozšířila celkem rychle, byla to nutnost, umožňující přežít. Je zajímavé, že Skythové, kteří na hřbetech svých koní trávili tolik času - v boji, při pasení, na lovu - svá krásná zvířata nezapřahali do povozů. K tomu používali hovězí dobytek. Pouze na Alta

V únoru nám počasí trochu bláznilo, vystřídaly se šílené mrazy a pak celkem teplé počasí. Já ale v té době doma jako obvykle okoštoval sedm vín, o kterých teď budu psát. Tato série byla sice poměrně pestrá co se týče místa původu, ale jinak se žádný zázrak nekonal. Vína pocházela ze Španělska, Itálie, Rakouska, Francie, USA a tentokrát jen dvě od nás. Většinou mě moc nenadchla a tak jsem byl při bodování docela skoupý. A takto to vypadalo: Viura 2009 Denominación de Origen Calificada Rioja - Bodegas Carlos Serres, Haro, Španělsko. Tak tohle byla trochu zvláštnost, protože se jednalo o bílé ze španělského regionu Rioja, kde se bílá vína označená jako DOC mohou vyrábět teprve posledních pět let, ale stejně představují jen 5 % zdejší produkce. Nejvíce se jich vyrábí právě z této odrůdy Viura. Zelená Bordo láhev byla uzavřena plným korkem o délce 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 12,5 %. Trochu neobvyklá sytější žlutá barva s nazelenalým nádechem, viskozita nižší až střední. Slabší,

Změny v kategorizaci francouzských vín V srpnu 2009 byla nastartována reforma francouzského apelačního systému. Ta byla vyvolána snahou učinit francouzský systém značení vín srozumitelnější pro cizince a tím usnadnit jejich uplatnění na mezinárodním trhu. Jestli se to povede s novým systémem, je ovšem otázka. Dosavadní způsob označování špičkových vín Appellation d´Origine Controlée ( AOC ) by měl být postupně nahrazen novým - Appellation d´Origine Protegée ( AOP ), příp. angl. Protected Designation of Origin ( PDO ) . Rozdíl by měl spočívat v tom, že dosud probíhala kontrola názvu z hlediska původu, nyní by měla být zaměřena na ochranu těchto názvů. Zatím šlo o to, aby byla zachována regionální charakteristika vína, dodržovány místní vinařské tradice (výběr odrůd, velikost sklizně z hektaru apod.) To na druhé straně prakticky znemožňovalo výraznější změny. Nové AOP by více měly pomocí přísných předpisů zajistit skutečně vysokou kvalitu vín s tímto označením. Přitom by ale staré označ