Historie a víno

Před časem se naše parta vínomilů rozhodla podívat se trochu blíže na světově uznávanou odrůdu Cabernet Sauvignon. Vzorků bylo tentokrát jen šest, takže ve srovnání s jinými posezeními to bylo trošku skromnější, ale na pár pěkných kousků jsme narazili. Jako obvykle jsme hodnotili formou slepé degustace. Cabernet Sauvignon 2015 - Lindemann´s, Bin 45 , Austrálie. Obsah alkoholu 13,5 %. Tmavší barva na přechodu mezi rubínem a granátem, velmi vysoká viskozita. Slabší zakouřená vůně tmavého ovoce, zejména černého rybízu, byla tu také čokoláda. V těle plnější, chuť lehce natrpklá, šťavnaté, s tóny černého rybízu. Dochuť středně dlouhá až delší. Na úvod pěkné víno, kterému jsem dal lepších 7,5 (84) bodů, celkově skončilo třetí. Cabernet Sauvignon 2007 výběr z hroznů - Réva Rakvice . Vinařská obec Hustopeče, viniční trať Růženy. Obsah alkoholu 12,5 %. Velmi tmavá, neprůhledná švestková barva. Viskozita hodně vysoká. Vůně jitrocelového sirupu a švestkových povidel, velmi silná, kořenitá. V těl

Pro někoho možná zvláštní spojení, nicméně o tom, že existoval, není celkem pochyb. Už z roku 839 máme franckou informaci o poslech národa Ros, kterým vládl kagan a kteří přišli k franckému císaři Ludvíkovi I. spolu s byzantským poselstvem. Z 9. století máme o Rusech a jejich kaganech informace také od Arabů a Peršanů. Zcela spolehlivé jsou pak vlastní ruské zdroje z 11. a 12. století. Metropolita Ilarion hovoří o velikých knížatech kyjevských Vladimírovi i jeho synovi Jaroslavu Moudrém jako o kaganech. Nápis na zdi kyjevského chrámu sv. Sofie označuje za kagana zase Jaroslavova syna Svjatoslava . I ve slavném Slově o pluku Igorově je takto označen kníže Oleg Svjatoslavi č. Že tedy Rusové měli kagany, o tom není pochyb. Zbývá ale několik drobných nejasností. Není jasné, kdy a kde Ruský kaganát existoval, kdo byli jeho vládcové a kdo tvořil většinu obyvatelstva. Na to jsou názory tak diametrálně odlišné, přímo navzájem se vylučující, že dobrat se pravdy je asi zcela nemožné. Relativn

Tito kočovníci byl potomci statečných Turků Šato a tedy i Hunů Siung-nu, i když byli smíšeni i s některými dalšími kmeny, zejména s Ujgury . Žili na dlouhém a úzkém území mezi pouští Gobi a Velkou čínskou zdí. Jméno jim dali Číňané, kterým dlouho věrně sloužili při ochraně zdi. Znamená to něco jako "Ochránci brány". Za tuto pomoc dostávali od Číňanů mnohé jejich vymoženosti, jako např. hedvábí, porcelán a různé ozdoby. Hlavní obživu jim poskytovala obrovská stáda koní, vedle toho ale i orali pole a pěstovali zejména proso, ze kterého si vařili kaši. Koně ponechávali do tří let prakticky polodivoké, teprve potom je začali zajíždět, což nebylo bez nebezpečí. Jednalo se o koně nízkého vzrůstu, mimořádně odolné, které nebylo nutné na zimu nijak krmit, protože si obživu uměli najít i pod sněhem. Díky tomu ale pro jejich majitele neplatilo pravidlo známé v Evropě, že v zimě se války nevedou. Onguti byli poměrně vysoké postavy, mohutní. Velmi si vážili starších lidí. Pokud jim zemř

Další důležitou etapou pro Šato bylo velké rolnické povstání, vedené Chuang Čchaem, které vypuklo v Číně v roce 874. Povstalcům se podařilo dobýt i tchangské hlavní město Čchang-an. Číňani se v zoufalé situaci obrátili o pomoc k vůdci Šato, Li Kche-jungovi , kterému se říkalo "Jednooký drak". I když měl jen asi 17 000 bojovníků, povstalce drtivě porazil v roce 883 v bitvě na řece Wej. Chuang Čchao spáchal následujícího roku sebevraždu. Li-Kche-jung byl jmenován ministrem a gubernátorem. Nic by mu nebránilo, aby se prohlásil císařem, byl ovšem mimořádně loajální. Když ale v roce 907 svrhl posledního tchangského císaře Ču Wen, dvojnásobný zrádce, který nejprve zradil Chuang Čchaa a podpořil dynastii Tchang, aby ji ve vhodné chvíli zničil a prohlásil se císařem nové dynastie Pozdní Liang, vystoupil Li Kche-jung proti němu. Nejprve se proti uzurpátorovi spojil s vůdcem Kitanů Jie-lü Ambaganem, ten ho však zradil a nabídl spojenectví Ču Wenovi. Ten ale odmítl. Poslal proti Šato