Mandžuové. 1. Způsob života a počátky říše
Jedná se o národ tunguzo-mandžuské jazykové větve, potomky Džürčenů. Žili původně podél řeky Kerulen. Živili se zemědělstvím, chovem domácích zvířat, lovem a rybolovem. Jejich země byla dosti úrodná, pěstovali hlavně proso. Obývali hlavně říční údolí, kde si budovali opevněná města. Vždy několik měst s přilehlým teritoriem spravoval jeden kníže. V čele společnosti stála rodová šlechta, zejména z klanu Ajsin Gioro (Zlatý rod). Existovaly zde velké majetkové rozdíly a majetek byl svým způsobem důležitější než vznešený původ. Neurozený boháč nebyl třeba ochotný dát svou dceru chudšímu šlechtici. Vedle osobně svobodných lidí tu bylo i hodně otroků, jejichž práce byla pro ekonomiku důležitá, zejména při polních pracích. Otroky se stávali zejména váleční zajatci. Například v roce 1618 rozdělil vládce Nurhači svým bojovníkům 300 tisíc zajatců-otroků. Za jeho vlády se jejich celkový počet odhaduje asi na půl milionu, za jeho nástupce už asi na 2 miliony, přičemž vlastních Mandžuů bylo jen asi