Historie a víno

            Během nadvlády arabského chalífátu zůstali chórezmští Afríghovci jako místní vládcové u moci. Vnitřní situace se uklidnila, což se odrazilo v opětovném rozvoji řemesel. To umožnilo obnovu měst, jejichž počet se zdesateronásobil. V 10. století jich zde bylo 30-40. Vznikala kolem hradů, v některých případech na ruinách starověkých měst. Postupně se rozrůstala, takže nakonec bývá opevněné jádro obklopeno neopevněnými předměstími. I když se část obyvatelstva zpočátku bránila islámu a některé skupiny raději emigrovaly, například k Chazarům, kde začaly hrát významnou roli, nová víra je nakonec obyvatelstvem přijata. V politické oblasti nehrál Chórezm dlouho moc významnou úlohu, překvapivě důležitý se stal ale v následném šíření islámu k dalším národům, zejména středoasijským kočovným kmenům, jako byli Oguzové nebo Pečeněhové . Existovaly snahy rozšířit nové náboženství i na Kyjevskou Rus a...

             Kolem roku 250 př. n. l. došlo ve Střední Asii k velmi významným změnám. Od říše Seleukovců , jedné z nástupnických říší, vzniklých po smrti Alexandra Makedonského , se na východě odtrhly dva velké celky : říše řecko-bakterská a Parthie . Říši Parthů založili dva bratři , Arsak a Tiridates , kteří pocházeli z massagetského kmene Dahů . Vládnoucí dynastie se nazývala Arsakovci . Zatímco Parthové stále sílili a dále zvětšovali své území, hlavně na úkor Seleukovců, řecko-bakterská říše postupně slábla. Toho využily kolem roku 140 př. n. l. massagetské kmeny Sakaravaků, Apasiaků, Asianů a Tochárů a říši zničily. Z čínských pramenů jsou tyto kmeny známé jako Jüe-č´. Čínský hodnostář Džang Tien informuje krátce poté o mocné říši Kang-jü , která má velmi těsné vztahy s Jüe-č´ a většinou uznává nad sebou vládu jejich králů. Její geografické vymezení dost přesně odpovídá Chórezmu. Vojenská síla b...

           Před nějakým časem jsem zveřejnil sérii fotografií pozoruhodných hradů z Chórezmu. Tak trochu jsem slíbil, že o této civilizaci napíši více, nějak jsem se k tomu ale nemohl dostat. Tak až teď.             Civilizace Chórezmu patří k těm velmi starým, už ve starověku byla velmi vyspělá. Její centra ležela hlavně na řece Amu-Darje ve Střední Asii, dále je možné ji geograficky přibližně vymezit Aralským jezerem a Syr-Darjou . Střetávaly se tu vlivy z vyspělých civilizačních center na jihu, Mezopotámie a Persie, ovlivňovaly ji i stepní kmeny ze severu a východu. Její jméno je známé v mnoha podobách: v Babylonii jako Humariama , v Elamu Marazmiš , v Persii Uvárazmiš , ve starověké Indii jako Chvárizam , Řekové a Římani ji znali pod jménem Chorasmia , později ji Arabové říkali Chwárizm . Tento název se moderní učenci snaží přeložit buď jak...

                  Převratné změny a zmatky zřejmě kupodivu neublížily fénickým přístavům, které na počátku 1. tisíciletí př. n. l. zažívaly nebývalý rozkvět. Umožnil to rozvoj námořní dopravy. Byli to právě Féničané , kteří sestrojil první lodě, schopné i vzdálených zámořských plaveb. Vytvořili také specializované obchodní a válečné lodě. Jejich loďstvo brázdilo nejen celé Středozemní moře, byli to Féničané, kteří jako první, dávno před Evropany obepluli Afriku. Semitští Féničané byli také velmi obratnými řemeslníky, rozvinutá byla například výroba barevných látek. Jejich jméno pochází z řeckého foinos (červený). Prosluli totiž výrobou purpuru z mořských plžů. A ještě jeden jejich objev je nutno připomenout, protože patří v historii lidstva k těm nejvýznamnějším. Vymysleli hláskové písmo , které bylo nesrovnatelně jednodušší než třeba egyptské hieroglyfy nebo mezopotámský klínopis. V upra...

          Rozdělení Sýrie mezi Egypťany a Chetity vydrželo do konce 13. stol. př. n. l., pak přišel další, tentokrát zásadní, zlom. Kolem roku 1200 př. n. l . zasáhla východní část Středomoří vlna stěhování "mořských národů" (o tom podrobněji viz ). Způsobila totální změnu situace. Asi v roce 1190 př. n. l . byla zničena říše Chetitů a 1185 Ugarit . Některé z "mořských národů" poté došly až do Egypta, který pak na dlouhá desetiletí zaměstnali krvavými válkami, jež ho značně oslabily a prakticky vyřadily z velmocenské politiky. V syrskopalestinské oblasti se usazuje nové obyvatelstvo. K "mořským národům" patřili původně Pelištejci , známější jako Filištíni . Ti se usadili na jihu při pobřeží a tato oblast po nich dostala nové jméno - Palestina . K jejich významným centrům patřila třeba Gaza nebo Askalon . Přinesli s sebou vyspělé železářství. Velkou část Palestiny ale obsadily také semitské hebrejské kmeny - Židé . O ně...

Egyptští faraoni 19. dynastie, označovaní jako Ramessovci se snažili situaci v Sýrii zvrátit. Zejména nejslavnější z nich , Ramesse II. Zanechal po sobě mnoho oslavných nápisů a reliefů, kde se nechal zvěčnit jako velký dobyvatel a vítěz nad Chetity. Realita byla ale dost jiná. Faktem je, že se s nimi utkal v jedné z největších bitev, jaká se mezi staroorientálními mocnostmi odehrála. Bylo to v roce 1285 př. n. l. poblíž řeky Orontes u Kadeše , mohutné pevnosti na jižní hranici chetitského panství v Sýrii. Ramesse se na bitvu důkladně připravil, posílil egyptské posádky v jižní Sýrii a shromáždil jednu z nejmohutnějších armád, jakou kdy Egypt poslal mimo své hranice - 20 000 mužů. Rozdělil ji do čtyř sborů, nazvaných podle nejvýznamnějších bohů - Amona, Ré, Ptaha a Sutecha . Ty pochodovaly na sever za sebou s rozestupem několika kilometrů. Sám faraon velel prvnímu sboru. Ani jeho soupeř, chetitský velkokrál Muvatalliš nezahálel...

                     Po přechodném úpadku na přelomu 3. a 2. tisíciletí přišel v  18. století př. n. l. opět velký rozvoj celé oblasti. Kvetoucím obchodním městem byl Ugarit , mohutná pevnost s rozsáhlým palácem a chrámem, pravoúhlými ulicemi a domy vybavenými koupelnami, záchody a kanalizací, významné centrum mezinárodního obchodu. Dalšími středisky obchodu se zámořím byly přístavy Byblos, Tyros a Sidon . Pokusem o vytvoření většího celku byl stát Jamchad na severu, jehož centrem bylo Aleppo . Není úplně jasné, jaké vztahy k tomu státu měli Hyksósové , pastevci semitsko-churritského původu, kteří z této oblasti vyšli a na jistou dobu ovládli Egypt. Ve druhé polovině 17. stol. př. n. l. překážel Jamchad expansivní politice nově se utvářející velmoci, říši Chetitů . Chetité Aleppo dobyli a vyplenili. I když pak Sýrii opustili, Jamchad se již neobnovil. Další velmocí, kter...

                  Území, ležící mezi Malou Asii a Egyptem a ohraničené Středozemním mořem a Eufratem, se ve starověku označovalo jako Sýrie. Jedná se tedy o oblast podstatně větší než současný stát s tímto jménem. Protože ale v minulosti prakticky nikdy netvořilo samostatný stát, ale buď bylo rozděleno na několik více či méně samostatných celků, nebo bylo pod nadvládou některé sousední mocnosti. Většinou opět ne celé, ale častěji rozdělené mezi několik říší. Proto také pojmenování značně kolísá a pod pojmem Sýrie se může skrývat celé toto území, případně bývá děleno na Fénicii a Palestinu , označováno jako Syropalestina nebo velká Sýrie. Někdy se ale jako Sýrie označuje pouze území na východ od Palestiny a Fénicie. To samozřejmě dost ztěžuje výklad a chápání dějin tohoto regionu. Pokud některý sousední panovník provedl tažení do Sýrie, případně Sýrii dobyl, není příliš jasné, o čem je vlastně řeč...

Celá staletí se ve starověku a středověku rozvíjela mezi řekami Amu-darjou a Syr-darjou jižně od Aralského jezera vyspělá civilizace Chórezmu. Vyprávění o jejích dějinách by určitě stálo za samostatný článek, snad se k němu časem dostanu. Zatím alespoň pohled na zajímavé pevnosti, které tu vznikly.