Sarmatské kmeny 2. Sauromati

Nejstarší informace o Sarmatech pocházejí od Hérodota. Ten je zachytil v první etapě jejich historie a používal pro ně jméno Sauromati. V té době obývali stepi kolem Donu, dolní Volhy a Uralu. Dále na východ v Kazachstánu žily příbuzné kmeny, o nichž je minimum písemných informací, jsou známé díky archeologickým nálezům a jakýmsi východiskem z nouze je jejich pojmenování, které není podložené žádným pramenem. Říká se jim východní Skythové, i když bližší byli Sarmatům než černomořským Skythům.

Doposud bylo objeveno asi 500 sauromatských nálezů, které umožňují celou kulturu rozdělit do dvou skupin. První se označuje jako dolnovolžská, druhá samarsko-uralská. Ty se liší pohřebními obřady, částečně i rasově. První zřejmě navazuje na starší srubovou kulturu, zatímco druhá na andronovskou, i když mezi těmito kulturami docházelo již v době bronzové k míšení. K dotvoření dolnovolžské skupiny přispělo zejména zásadním způsobem pronikání Skythů do Povolží v 6. století př. n. l. Jejich kulturní vliv se pak prostřednictvím obchodu šířil dále na východ k samarsko-uralské skupině, na kterou působila také kultura achaimenovské Persie, která se počátkem 6. století př. n. l. za Kýra Velikého rozšiřovala do Střední Asie.

Nabyly nalezeny žádné pozůstatky trvalých osad, pouze místa dočasného pobytu. Mrtví byli většinou pohřbíváni do kurganů z předcházejících epoch. Hroby jsou obvykle úzké. Ty, které patřily elitě, mívají dřevěné obložení. Mrtví dolnovolžské skupiny leželi nejčastěji na zádech a jejich hlavy směřovaly na západ nebo jihozápad. U samarsko-uralské skupiny byla ale praktikována úplná nebo částečná kremace. Tělo bylo posypané okrem, křídou nebo sírou. Pohřební inventář často zcela chybí nebo je jen velmi skromný. Jedná se o zbraně, různé drobné ozdoby (např. talismany v podobě zvířat a ptáků) a nádoby, pravděpodobně s jídlem. Velmi časté jsou hroty šípů ve velkém množství až stovek kusů, kostěné či vzácněji železné. Ty byly uloženy v toulcích z kůže nebo březové kůry. V 5. století př. n. l. se z Centrální Asie šíří nový typ trojhranných železných hrotů. Dále se našlo několik dlouhých mečů s bronzovou rukojetí. V ženských hrobech byly rozbité ruční mlýnky, bronzové náramky a náušnice, zoomorfní sošky, asi v pětině případů i zbraně. V ženských i mužských hrobech bývají kostry koní a ovcí. Výjimkou co se týče bohatství výbavy byl hrob na nalezišti Sazonkin Bugor jihovýchodně od Volgogradu, kde se našly také zlaté ozdoby řeckého původu a baltský jantar.

Ve 2. polovině 5. století př. n. l. se objevuje nový typ nádob, které nijak nenavazují na předchozí místní, ale jsou podobné těm, jaké vyráběli severoíránské kmeny v Kazachstánu a v Chórezmu. Dá se předpokládat, že je s sebou přinesly nové kmeny, které odtud přišly a usadily se při dolní Volze. Koncem 5. století př. n. l. se rozdíly mezi oběma skupinami sauromatské kultury zvětšují, protože na východě se projevují silné vlivy ze Střední Asie a ze západní Sibiře.

Ve Střední Asi kolem Amudarji a Syrdarji žily v této době Sauromatům příbuzné kmeny Massagetů, které Hérodotos také popsal. Podle něho to byli kočovníci podobní Skythům. Živili se hlavně rybami a mlékem, žili na povozech tažených voly. Chovali skot, ovce a velbloudy, částečně se ale zabývali i zemědělstvím. Byli obávanými a statečnými válečníky. Bojovali jako jízda i pěchota. Používali luky, kopí a bronzové bojové sekyry. Měli nedostatek železa, ale dost mědi a zlata, proto pancíře bojovníků i koní byly vyráběny z bronzových pozlacených destiček. Existovaly zde zřetelné pozůstatky matriarchátu, uctívali slunce, rozšířený byl i zoroastrismus. Hérodotos také popisuje velmi neobvyklý zvyk rituálního kanibalismu: Když člověk zestárne, jeho příbuzní ho společně se zvířaty obětují, pak maso uvaří a snědí. Doklady pro tento zvyk máme i v sauromatských hrobech v Pouralí, kde se lidské kosti nacházejí společně se zvířecími. Tento obyčej byl asi převzat kmeny, které měly společné předky v andronovské kultuře. Jiný zvyk, který se pravděpodobně rozšířil od Massagetů, bylo používání přenosných kamenných oltářů.

Massagetské kmeny byly pod silným kulturním vlivem Chórezmu. Ten je zřejmý například u pohřbů elity, která převzala zvyk budovat jakási mausolea z pálených cihel, s vnitřním dělením na čtyři pohřební komory s velmi bohatou výbavou. Mrtví zde byli mnohdy spalováni, jindy leželi hlavou na východ. Kulturní vlivy Chórezmu a Massagetů jsou zřejmé u mnoha kmenů, žijících ve stepích severně od Střední Asie.

Další příbuzná a velmi zajímavá skupina žila v té době na Altaji. Hlavní památky této skupiny se nacházejí ve výši 1600 (Pazyryk) až 2000 metrů nad mořem. Unikátní vysokohorské podmínky umožnily zachování organického materiálů - mrtvých lidí, kůží, kožešin, koberců atd. Velké bohatě vybavené kurgany patřily nepochybně elitě. Jejich velcí koně pocházeli ze Střední Asie, některé zbraně připomínají perské. Podobně i některé motivy umění (např. gryfové) byly převzaty z Persie. Nejvíce pohřbů pochází z 5. století př. n. l. Jejich tvůrci pocházeli ze severoíránských kmenů, které ustoupily ze Střední Asie před expanzí Achaimenovců. I poté ale udržovali kontakty s kmeny na jihu, o čemž svědčí některé nalezené předměty. Zdejší vládcové měli přístup k zdrojům zlata. To bylo základem jejich moci a též významným artiklem pro obchod s jihem.

Tato kultura končí počátkem 3. století př. n. l. Je obtížné objasnit, co se vlastně stalo, ale zřejmě byly zdejší kmeny poraženy Massagety nebo Jüe-č´ a poté musely (nebo alespoň jejich vládnoucí vrstva) zemi opustit. Doba budování velkých kurganů na Altaji skončila.