Sarmatské kmeny 6. Éra Alanů v Černomoří – 1.- 4. století n. l.

Hegemonie Aorsů skončila v polovině 1. stol. n. l. Kroniky čínské říše Pozdní Chan zaznamenaly, že Aorsi (An-tsaj) si začali říkat Alani (Alan-aj). Zřejmě ztratili své vedoucí postavení na úkor Alanů. Jméno Aorsů zmizelo a od té doby se objevují názvy jako Alanorsi, "západní" nebo "bílí" Alani. Tím se asi myslela ta větev Aorsů, která byla podrobena východními Alany. K roku 68 n. l. jsou Alani zmíněni u Azovského moře. Počátkem 2. století se stali pány oblastí, které do té doby patřily Aorsům, i velké části území Saků. Část Aorsů ustoupila na západ, ostatní se podrobili. Další posuny východních Alanů za Don byly zřejmě zpomalovány odporem Aorsů, proto se obrátili na jih a zaútočili na Parthii. V letech 73-74 n. l. táhli kolem východního pobřeží Kaspického moře a pokusili se Parthii dobýt, ale neuspěli. Kolem roku 123 vtrhli na římské území v Malé Asii, ale byli odraženi. Alani byli předvojem severoíránských kmenů, které ustupovaly z Asie před Huny, kteří vtrhli do stepí Kazachstánu a Sibiře. Hunové v průběhu 1. století zřejmě ovládli celý stepní pás západní Asie až po jižní Ural. Zde žijící Alani ustoupili k jižní Volze a zbavili Aorsy jejich země. Alani byli asi smíšeného původu. Ammianus Marcellinus poznamenal, že Alani byli dříve známí jako Massageti. Postupně prý pohltili různé národy, které přijaly jejich jméno. Všichni si říkají Alani, protože mají stejné zvyky, způsob života zbraně.

I když se Alani Hunům nepodrobili, byl hunský vliv na ně značný. Stupeň vlivu Hunů na Alany je zřejmý při porovnání jejich kultury s předchozím sarmatským obdobím. Změny byly postupné a šly směrem od východu na západ, některé okrajové oblasti jimi nebyly tolik dotčeny. Pohřební obřad se postupně ujednocoval. Nejběžnějším způsobem pohřbu byla úzká jáma, většinou s výklenkem. Hlava směřovala nejčastěji na sever, nohy byly pokrčené. Charakteristickou se stala deformace lebek, která vznikla tak, že se ovinovaly hlavy novorozenců pruhy látky, až vznikl požadovaný tvar. Tento zvyk se šířil od 1. století n. l. z Centrální Asie. Postupně tak bylo deformováno 70 až 80 % alanských lebek. Pohřební inventář je tvořen dlouhými železnými meči, dlouhými kompozitními luky hunského typu. Huny připomínají i trojhranné hroty šípů a udidla. S příchodem nové vlny kmenů se objevily východní prvky kultury, které tu předtím nebyly. To ukazuje na úzké kontakty mezi Alany a Huny. Mongoloidní hunský rasový typ se objevuje i v alanských hrobech. Nelze ani zcela vyloučit, že Alani v Povolží byli pod hunským politickým vlivem.

Změny jsou zřetelné i v zemi Siraků. Byla opuštěna stará pohřebiště, která byla předtím využívána stovky let. Pohřební obřady se změnily natolik, že je velmi pravděpodobný příchod nových příchozích - východních Alanů ve 2. stol. n. l. Ti ale téměř jistě asimilovali část předchozího obyvatelstva. Zdá se ale, že část Siraků před Alany ustoupila na západ. Na horním Dněpru a také v Besarábii byly nalezeny bohaté hroby, které zřetelně připomínají sirakské z předchozího období.

Asi v roce 214 n. l. vtrhli do severního Černomoří Gótové a do 30. let 4. století region ovládli. Sarmatská kultura je dost ovlivnila. Hovoří se pak o gótské kultuře, kterou během stěhování národů Gótové, ale i Alani a další národy, šířili po Evropě. Situace na přelomu 3. a 4. století je dost nepřehledná. Mezi Dněprem a Dněstrem nebyly nalezeny z této doby žádné sarmatské památky. Alani zřejmě před Góty ustoupili na jih nebo západ. Část sarmatských kmenů se usadila ve Valašsku, ale většina v Besarábii a přilehlých částech Moldávie na březích Prutu. Ovládali i západní Podolí. Tehdejší autoři tuto oblast nazývali Alanií a Prut Alanskou řekou. Zde si asi podrobili místní getské obyvatelstvo. Sami ale přitom byli vazaly Gótů. Pozůstatkem po nich je mnoho místních jmen se základem "jas", jako například Jasy a také jména jako Chotin na Dněstru, Chocin v předhůří Karpat, Chotinec na řece San. Mohlo se jednat o Anty. Ti zde zůstali do přelomu 6. a 7. století, kdy již v důsledku slavizace byli známí jako slovanský národ. Podle Jordana povstali v roce 375 proti Gótům, ale byli poraženi králem Vinithariem (Vithimirem), který nechal ukřižovat jejich krále Boza (Busa) spolu se 70 vůdci klanů.