Sarmatské kmeny 5. Situace na přelomu letopočtu

Sarmaty na přelomu letopočtu reprezentuje suslovská kultura. I v tomto období přetrvalo rozdělení na dvě skupiny jako ve dvou předchozích epochách. Na severu to byla orenburská skupina, která rozšiřovala své teritorium na východ od Volhy v oblasti od Saratova po Orenburg a Orsk. Jižní skupina tvořená Aorsy žila mezi dolními toky Volhy a Uralu. V severní skupině existovala ještě západní podskupina při Volze a východní kolem Orenburgu. U jižní skupiny se pohřbívalo zejména do jam s výklenky. Hlavy směřovaly většinou na jih, někdy na západ. Těla bývala posypána křídou nebo vápencem. Vzácná byla kremace. Je tu návaznost na předchozí vývoj východní skupiny prochorovské kultury, jejíž představitelé tedy zřejmě ustoupili od jižního Uralu k dolní Volze. V této skupině převládal krátkolebý europoidní pamírsko-ferghanský typ typický právě pro prochorovskou kulturu.

V údolí řeky Kubáň žili i nadále Sirakové. Od poloviny 1. stol. př. n. l. odváděli poplatky Římu. Nebyli příliš silní, měli asi 20 000 jezdců. Měli úzké kontakty s Bosporskou říší a postupně se částečně helénizovali. Část z nich kočovala, byli tu i usedlí zemědělci, kteří pěstovali pšenici a proso, chovali skot, ovce, prasata a koně. Fungovali tu i řemeslníci ovlivnění uměním bosporských mistrů. Vyráběli keramiku, dlouhé a úzké meče, kopí, různé spony, zlaté brože a jiné ozdoby. V bohatých hrobech se nachází i dovezené luxusní zboží, jako například skleněné nádoby, lakovaná keramika, polodrahokamy a sošky cizího původu. V mnoha hrobech se nacházejí kompletní kostry krav nebo koní. Pohřby dokazují velkou sociální diferenciaci. Základní zbraní bylo dlouhé kopí, dlouhý meč. Ochranu bojovníkům poskytovaly zpočátku pancíře z šupin, ale od konce 1. století je nahrazuje kroužková zbroj. Dále sem patří kónické přilby. Pancířem byli chráněni i koně. Prvně se tu také objevují i třmeny. Existence Siraků je naposledy doložena koncem 2. století n. l.

Když se ve 2. století př. n. l. objevili na dolním Dněpru Roxolani a ovládli stepi mezi Dněprem a Donem, opustili vládcové krymských Skytho-Sarmatů své dosavadní centrum Kamenské hradiště na dolním Dněpru. Hlavním městem se stala dobře opevněná Skythská Neapol na Krymu, kde sídlil vládce Skilur (asi 130-113 př. n. l.) a poté krátce jeho syn Palakos, který byl poražen pontským vojevůdcem Diofantem a říše zničena.

V raněsarmatském období žili severovýchodně od Azovského moře mezi Dněprem a Donem Jazygové. Za nimi, od východního břehu Dněpru k dolní Volze, žili Roxolani. Ti počátkem 2. stol. př. n. l. pod tlakem Aorsů opustili svou zem a přesídlili do černomořských stepí. Zatímco Skytho-Sarmati se stáhli na Krym, Jazygové ustoupili na západ za Dněpr. Část Jazygů pokračovala dále podél mořského pobřeží a došla až k deltě Dunaje. Stali se spojenci pontského krále Mithridata IV. ve válce proti Římanům. Mezi léty 78-76 př. n. l. proti nim Římané vyslali kárnou výpravu za to, že Jazygové přešli Dunaj a plenili římské území. Ti brzy poté ustupují na sever. Tam se dostávají do tlaku sílící říše dáckého krále Burebisty. Jeho vojska došla kolem roku 50 př. n. l. až k Jižnímu Bugu. Po Burebistově smrti ale Jazygové opět pronikají k Dunaji, ale za ním již upevnili své pozice Římané. Jazygové několikrát pronikli za Dunaj, ale výraznějších úspěchů nedosáhli, proto přešli kolem roku 20 n. l. Karpaty a usadili se na pomezí dnešního Maďarska a jižního Slovenska.

Počátkem 2. stol. př. n. l. žili Roxolani východně od Donu, jejich přesuny ovlivnily posuny Jazygů. Těsně za nimi překročili Dněpr. Strabón je počátkem n. l. popisoval jako lidi, kteří žijí na povozech. V zimě žili u Azovského moře, v létě se posouvali více na sever, lovili jeleny, divočáky a srny. Po ovládnutí stepí na dolním Dněpru si získali vliv i na krymské Skythy. Kolem roku 179 př. n. l. jim vládl král Gatalos. Když do Černomoří vpadli Aorsi, vytlačili Roxolani opět Jazygy a usadili se mezi Dněprem a deltou Dunaje. Menší skupiny pak došly dále na západ ke Karpatům. Jedna jejich větev se posunula na sever do oblasti Kyjeva, kde se jim říkalo Sladové. Většina se ale usadila ve Valašské nížině v sousedství Římské říše, kde jsou doloženi po polovině 1. stol. n. l. Pronikali do hloubi dáckého osídlení. Dákové před nimi ustupovali. Mezi léty 62-66 n. l. Římané povolili 100 000 Dáků usadit se v Moesii. Roxolani opakovaně vpadávali na římské území.