Historie a víno

Naše malá skupina vínomilů se sešla k zodpovědné práci - degustaci vín z odrůdy Merlot. Jako obvykle přinesl každý po jedné láhvi, kterou jsme pak ochutnali, aniž bychom kromě odrůdy o ní cokoliv věděli. Každý víno ohodnotil a přidělil body. Až po přechutnání všech vzorků jsme teprve zjistili, co nám vlastně chutnalo, co případně méně. Ironstone Vineyards 2012, California, USA . Obsah alkoholu 13,5 %. Hezká zářivá světlejší rubínová barva, viskozita nižší. Velmi příjemná středně intenzivní těžší vůně tmavého ovoce, čokolády a smetany. V těle méně až středně plné. Třísloviny zřetelné, ale příjemné, nasládlá rybízová chuť. Dochuť středně dlouhá. Ocenil jsem lepšími 7,5 body, celkově pak skončilo šesté z deseti. Rouge Fougeres, Clos Montesquieu 2011 Grand Vin de Graves, Francie . Obsah alkoholu 12,5 %. Tmavě rubínová barva s fialovým nádechem, viskozita nižší až střední. Intenzivnější ostrá těžká ovocná vůně s tóny ostružin. Středně plné tělo, uhlazené, v chuti o něco lepší než ve vůni, p

Šamani měli u Turků mimořádně významné postavení. Mohli cestovat mezi jednotlivými světy, dostávat se do kontaktu s bohy, bojovat proti zlým duchům, hádat budoucnost. V nejstarších dobách zastávaly tuto pozici ženy. Říkalo se jim udogan nebo utgan (ut znamenalo oheň). Byly to ochránkyně, mohly se měnit v různá zvířata, dokonce je i rodit. Prvního muže naučil tomuto umění Erlik. Lidé příliš nestáli o to, stát se šamany. To ale nezáleželo na jejich vůli. Posvátný orel snědl duši narozeného dítěte a odnesl ji k sobě. Ta u něho vyrůstala v železné kolébce. Po určité době se vracela k člověku, který se pak musel stát šamanem. Nejčastěji jimi byly děti šamanů, umění se často dědilo, avšak jen samotný původ nestačil. Děti musely mít Erlikovo znamení. Nejčastěji se jednalo o zvláštní skvrny na těle, srostlé prsty, někdy velmi neobvyklé chování. O svém vybrání se lidé dozvěděli ve snu. Poté přestávali jíst, mluvit s ostatními, utíkali na liduprázdná místa. Někdy potomci nechtěli být šamany, ti

Zpočátku byli lidé nesmrtelní, ale v té dobé neexistoval rozdíl mezi dnem a nocí. Zlí duchové pronikali z podzemní říše do světa lidí. Aby tomu zamezil, stvořil Tengri čtyři slunce, každé na jedné světové straně. Noc zmizela, ale nastal takový žár, že se voda v řekách a jezerech vařila, lidé ani zvířata nemohli spát. Země pukala a z puklin vylézali duchové a různá strašlivá stvoření a napadala lidi i zvířata. To rozzlobilo jednoho lovce. Natáhl luk a zastřelil tři slunce. Chtěl vystřelit i na čtvrté, ale Tengri ho proměnil ve sviště. Ten zalezl pod zem do nory a od té doby nemá rád slunce. Z jednoho sestřeleného slunce vylétl zlatý havran, který se u Turků stal symbolem vycházejícího slunce a kaganů. Některé turecké národy pokládají havrana za svého předka. Kazachové ho označují za svého bratra, Baškirové ho prosí o déšť, obecně pak panuje přesvědčení, že havran přináší štěstí. Bylo zakázáno na něj vystřelit. Když nad zemí letí Velký Havran, nastává zatmění. Ze sňatku Tengriho se Zemí