Sarmatské kmeny 7. Jazygové a Roxolani v Podunají

V polovině 1. století n. l. byli Roxolani nuceni přesunout se na západ od Dněpru. Některé skupiny vytlačily Jazygy a usadily se mezi deltou Dunaje a Dněprem, ale většina postupovala dále na jih. V roce 62 n. l. jsou doloženi v dnešním jižním Rumunsku, 69 n. l. vpadli do Moesie. Nejprve rozbili jednu římskou armádu, druhá je ale překvapila a porazila. V letech 85-89 vpadli do Moesie znovu. Bojovali na straně Dáků proti Traianovi, ale byli roku 107 poraženi. Přesto jim byl poté Římany placen tribut, aby na jejich území díle neútočili. V roce 228 se král Roxolánů (snad Rasparagan) stal římským vazalem. V té době navazují kontakty s Jazygy, kteří žili v Banátu. Situace se změnila, když roku 260 vpadli do Dácie Gótové a Římané ji nakonec v roce 271 museli opustit. Za císaře Galliena (253-268) pořádali Sarmati společně s Góty nájezdy na jih od Dunaje na římské území. V roce 331 se Gótové společně s Taifaly y pokoušeli vytlačit Roxolany z Valašska. Část proto ustoupila na západ na území Jazygů. V roce 377 ustoupily i zbytky, protože sami Gótové byli zatlačeni Huny. Někteří odešli do římské Moesie, jiní se připojili ke svým příbuzným v dnešním Maďarsku.

V Rumunsku je východně od Karpat známo asi 30 míst s nálezy Sarmatů. Pohřební inventář tvoří brože, bronzová zrcadla zdobená posvátnými značkami (tzv. tamgy), železné meče, malé zvonečky, nádoby, vzácně i římské skleněné poháry. Většinou se jedná o západní Alany (Aorsy), v menší míře i východní, což dokazují deformované lebky.

Jazygové se na ústupu před Roxolany dostali ve 20. letech 1. století n. l. do dnešního Maďarska. Zde si podrobili Dáky a Kelty. Keltští Kotinové jim platili daň. Římané Jazygům říkali Sarmati a jejich území označováno jako Sarmatia. V raném období (mezi léty 20-160 n. l.) měli Jazygové s Římany dobré vztahy a sloužili jim jako nájemní vojáci. V roce 5O sloužil jejich jízdní oddíl kvádskému králi Vanniovi, spojenci Říma. Do sousední Panonie nikdy nevpadli. Římanům pomáhali proti Dákům v letech 85-88 a 101. Mezi roky 117-119 proti nim ale bojoval Hadrianus, protože útočili do již římské Dacie ze západu, zatímco z východu sem pronikali Roxolani. Po porážce byla s Jazygy uzavřena smlouva, která pak zajišťovala mír dalších 50 let. Archeologické nálezy naznačují, že Jazygové nebyli příliš početní. Jejich pohřby byly vybaveny velmi skromně, k nejvzácnějším předmětům patřily zlaté destičky, přišité k oděvu.

Vztahy k Římu se změnily za markomanských válek. V roce 167 vpadli Jazygové do Transylvánie, 169 přešli Dunaj a vtrhli do Panonie, byli ale poraženi Markem Aureliem v bitvě na zamrzlém Dunaji. V roce 175 byl uzavřen mír, po němž císař přijal titul Sarmatský. Podmínky míru byly velmi tvrdé. Jazygové se nesměli přiblížit k Dunaji, museli dodat římské armádě 8000 jezdců, z nichž 55OO bylo přesunuto do Británie, ostatní rozmístěni podél severní římské hranice v oddílech po 500 mužích. V Anglii byly po nich nalezeny pozůstatky v Chesteru, kde se nacházela římská pevnost na Hadrianově valu. O jejich osudu se toho mnoho neví, ale většina z nich se asi nikdy zpět nevrátila.

V roce 177 byly boje obnoveny a Jazygům se podařilo změkčit podmínky předchozího míru. Směli plout na lodích po Dunaji a tímto způsobem udržovat kontakty s příbuznými Roxolany, žijícími východně od Dacie. K dalším bojům došlo za císaře Maximina Thraxe v letech 236-238.

Od poloviny 3. století se situace Jazygů zhoršovala. Na sever od nich se usadili silní germánští Gepidové, v roce 260 vpadli do Dácie Gótové, Římané do roku 271 odtud odešli. Sarmati společně se Svévy útočili do Panonie v letech 282-283. Mezi léty 290-313 následovalo osm trestných výprav Římanů, kteří zemi Sarmatů zpustošili. Sarmati byli oslabeni a nebyli schopni se účinně bránit Gótům, kteří je napadli v roce 321. Sarmaty zachránil císař Konstantin, který Góty v roce 322 drtivě porazil. V bitvě padl i gótský král.

Obnovení bojů s Římany bylo asi ovlivněno příchodem nových skupin. Sarmatská společnost se v té době dělila na tři skupiny. Nejnižší vrstvu tvořilo původní zemědělské obyvatelstvo - Dákové. Střední skupinou byli asi původní Jazygové, kteří byli podrobeni další vlnou kočovníků, kteří přišli zřejmě ve 3. století a po nichž zůstaly kurgany zejména severně od Tisy, v nichž je mnoho zbraní, kostry koní a ozdoby černomořského původu. Nacházejí se tu i předměty získané od Gótů a Gepidů.

V roce 332 začala u Sarmatů občanská válka. Povstaly podmaněné kmeny (tzv. Limiganti) proti vládcům (Ardagaranti), kteří byli poraženi. Jejich část uprchla ke Kvádům a Gótům, ale většina ustoupila na římské území, kde byli usazeni v dnešní Vojvodině. V letech 355 a 357 vtrhli Limiganti do Panonie a Moesie, ale byli poraženi císařem Constantiem v roce 358. Poté došlo k obnovení moci Ardagarantů, kteří byli ale roku 359 Římany též poraženi. Další porážky následovaly v letech 378 a 384 od Theodosia. Kolem roku 430 si je podrobili Hunové.