Historie a víno

Po Alfrédově smrti se králem stal jeho bojovný syn Eduard Starší (899-925) . Ten jednak posílil obranu Wessexu novými hrady, ale také rozšiřoval sféru svého přímého vlivu. Když se proti němu jeho bratranec Ethelwold, usilující též o trůn, spojil s dánským králem East Anglie Eohricem, porazil roku 901 Eduard spojená vojska u Holme , Eohric padl a Eduard jeho území ovládl. Roku 910 došlo k bitvě o vliv v Mercii mezi spojenými vojsky Wessexu a Mercie proti Dánům z Northumbrie u Tettenhallu . Dánové prohráli a od té doby již nepřekročili hraniční řeku Humber směrem na jih. Definitivně si také podrobil Londýn a jeho nadvládu uznali i Dánové v Essexu. Ke konci své vlády byl nezpochybnitelným pánem území na jih od Humberu. S postupem směrem na sever se také po Anglii šíří vazalský systém , jehož počátky se začaly objevovat pod franským vlivem od 8. století. Od počátku měl ale svébytné anglické rysy se zvláštním místním názvoslovím. Pro lenního pána se používal termín hlaford (odtud lord),

V březnu se naše parta vínomilů z Pardubicka vypravila za slováckými víny do Sadů. Ve zdejším kulturním době se dalo ochutnat asi 500 vín, která se počátkem března zúčastnila soutěže. K dispozici byl přehledný katalog, kde byla vína rozdělena podle odrůd a navíc seřazena podle pořadí, takže většina lidí "šla" po těch vítězných. Ke smůle pořadatelů přišlo návštěvníků o něco méně, než očekávali, což ale pro nás bylo spíše výhodou, protože jsme se nemuseli nijak tlačit a i ta nejlepší vína nezmizela hned. Tak jako hodně lidí v té době po celé republice, ani já se úplně nevyhnul té vlně všelijakých nepříjemných onemocnění, tudíž můj čich nebyl úplně ve formě, ale ještě se to dalo zvládnout. Jenom jsem pro tentokrát vynechal bodové ohodnocení, pouze jsem si poznamenal, co se mi líbilo. Absolutní "hvězdou" pro mě (ale i ostatní) byl Ryzlink rýnský 2015 z Vinařství Vaďura Polešovice - voňavý, plný, lahodný. Líbil se mi i rýňák Ing. Graci z Mařatic. K dalším pěkným bílým pa

Tato kultura se rozšířila v celém lesostepním pásmu západní Sibiře od předhoří Uralu až k Obu. Nazvaná je podle nálezů u osady Sargatka poblíž Omsku. Spadá zde do rané doby železné. Existovala od 6. století před naším letopočtem do 4. století n. l. Jejich opevněná centra se nacházela při řekách Irtyš, Tobol, Om, Išim, většinou na vyvýšených místech, kde přirozenou ochranu tvořily záhyby řeky, snadněji přístupné části pak byly chráněny valy, palisádami a příkopy. Nejznámějším nalezištěm je Rafajlovské hradiště na řece Iseť (přítok Tobolu). Obyvatelstvo patřilo pravděpodobně k Ugrofinům. Obydlími byly polozemnice, zahloubené 0,5 - 1 m do země. V jejich středu bylo vyvýšené ohniště, někdy tu byla ještě oddělená část pro domácí zvířata. Základem obživy byl polousedlý chov zvířat. Asi polovinu stád tvořili koně, využívaní k jízdě i přepravě nákladů. Dále chovali hovězí dobytek i ovce. Lovili ryby a zvěř, ale zabývali se i zemědělstvím, o čemž svědčí nalezené mlýnky na obilí. Oděvy šili z ků