Historie a víno

  Dalším kmenem Telesků byli Kurikanové (Kurykan, čínská verze je Guligan). Podíleli se na vytváření turkických Jakutů a mongolských Burjatů. Kolem jejich původního jazyka jsou velké nejasnosti a spory. Nejpravděpodobnějším se jeví jejich příslušnost k turkickým jazykům, vzhledem k tomu, že tak mluvili i další Teleskové, někteří badatelé ale řadí jejich jazyk k mongolským a další je pokládají za tunguzo-mandžuské Evenky. Kompromisní teorie uvažuje o tom, že se na vytváření jejich svazu tří kmenů (= Uč-Kurykan) podílely všechny tyto složky. Jejich nejbližšími příbuznými byli pravděpodobně Bajirku, s nimiž sousedili. Žili západně, severně i východně od Bajkalu, kolem Angary a na horním toku Leny. Archeologicky jim zřejmě odpovídá kurumčinská kultura. Byli asi spíše polousedlí než úplně typičtí kočovníci. Na velmi dobré úrovni u nich byli zpracování železa, částečně se zabývali i zemědělstvím, pěstovali žito, pšenici a proso. Byli to první zemědělci  v Přibajk...

Poblíž Abakanu byly nalezeny zbytky luxusního paláce hunského místodržícího této oblasti, guducheu Sjujbudana , který ho nechal postavit ve stylu čínské architektury pro svou oblíbenou čínskou manželku Imo. Palác má mnoho místností, vybavených jakýmsi ústředním topením, kdy bylo teplo vháněno zvláštními kanály uvnitř stěn. Ve výzbroji taštykských pěších i jízdních bojovníků byl vždy luk. Je dvojího druhu: menší skythského typu a větší kompozitní, blízký hunskému. Nebyly nalezeny žádné zbytky pancířů, i když na již zmíněných dřevěných vyobrazeních a na skalních kresbách jsou často zobrazeni bojovníci s různými typy ochranné zbroje: z kůže, kovu či kombinované. Je také možné, že jsou na nich zobrazení spíše cizí válečníci, možná místní muži nosili častěji jen koženou ochrannou zbroj. Doloženy jsou ale mimořádně velké pěchotní štíty, které kryly celou postavu. Byly složeny ze dvou částí, které se asi při přesunech rozložily, před bojem spojily. Jejich těsně semknutá řada pak zřejmě kry...

Jde o kulturu formujících se Jenisejských Kyrgyzů (či spíše jejich předků), která se rozvíjela od počátku našeho letopočtu do 5. století na Jeniseji v Minusinské pánvi. Ekonomika zdejšího obyvatelstva byla komplexní. Vedle polokočovného chovu dobytka, koní, ovcí, ale nově také koz a velbloudů zde již bylo i plužní zemědělství s využitím umělého zavlažování a také lov. Mnohé informace o tehdejších lidech nám podávají jejich uchované dřevěné plastiky, které zobrazují lov, boj, zemědělské práce, oblečení, účesy, nářadí, zbraně apod. Jsou tu zobrazeni lidé různého etnického původu, což odpovídá složitému charakteru formování taštykského lidu. Další vyobrazení tehdejších lidí jsou zachována na kamenných stélách a také na hliněných pohřebních maskách. Jak se zdejší lid utvářel? Na konci 3. století př. n. l. pronikli na území lidu tagarské kultury v Minusinské pánvi Hunové. Místní obyvatelstvo bylo podrobeno, částečně vytlačeno. Spolu s Huny přišly do této oblasti také další, na nich závislé ...

Pečeněhové byli svazem kočovných, turecky mluvících kmenů. Když koncem 9. století porazili v Podněpří staromaďarské kmeny a zatlačili je na západ, stali se na čas pány velké části černomořských stepí. Zároveň také sousedy Kyjevské Rusi, Byzance, Bulharska a říše Chazarů. Všechny tyto státy se brzy stali oběťmi pečeněžských nájezdů. Ty měly podle různých svědectví poměrně podobný charakter: bleskový vpád, získání množství kořisti, zpustošení země a rychlý ústup. K menším srážkám s Rusy došlo zřejmě už ve druhé polovině 9. století, ještě před sjednocením Kyjevské Rusi, ale první pečeněžský vpád na Rus se odehrál v roce 915 za vlády knížete Igora . Tentokrát ještě neskončil bojem, ale nějakou dohodou. Už v roce 920 ale došlo k boji, o kterém toho ale též mnoho nevíme. V roce 943 přinutil Igor Pečeněhy ke společnému tažení proti Byzanci a následujícího roku je poslal, aby pustošili Bulharsko. Zdá se, že až do 60. let 10. století existoval s Rusy jakýsi mír, který sice zřejmě nevylučoval m...

Kniha je na světě! Včera mi přišel domů balíček autorských výtisků, tak předpokládám, že do knihkupectví už by to taky mohlo dorazit. Zcela určitě ji ale už nabízejí internetové obchody. A co píše o knize redakce nakladatelství Vyšehrad? Stepní kočovnické národy, obávaní válečníci a zároveň zprostředkovatelé kulturních podnětů, utvářely po řadu staletí historii rozlehlých oblastí Asie a Evropy a zanechaly hlubokou stopu ve světových dějinách. Kniha Milana Škody přináší ucelený pohled na dlouhou řadu těchto kočovnických etnik, jejich dějiny, způsob válčení, společenské uspořádání i kulturu. Postupně představuje jak všeobecně známá kočovnická etnika, především Huny a Mongoly, tak i ta méně známá až zcela zapomenutá, počínaje severoíránskými kmeny (Skythové, Sarmati, Massagetové, Kušánci, Parthové) přes předky Hunů, Huny Siung-nu, zakladatele jedné z největších říší v dějinách Turkuty, Avary, Chazary, Pečeněhy, Zlatou Hordu a národy severní Číny až k proslulé Tamerlánově říši. Stranou nez...

V roce 1183 podnikli Rusové velkou výpravu proti Polovcům. U ústí řeky Orel je napadl chán lukomorské hordy Kobjak , utrpěl ale těžkou porážku a byl popraven. Nejsilnějším chánem byl v této době Končak , syn Atrakův, který spojil hordy svého otce i strýce Syrčana. Proti němu se vypravil v roce 1185 kyjevský kníže Svjatoslav a porazil ho na řece Chorole. Toho se pokusil využít novgorodsko-severský kníže Oleg a v témže roce uspořádal proti Končakovi další výpravu, o níž vzniklo slavné "Slovo o pluku Igorově" . O tom, kde se odehrála rozhodující bitva, se vedou spory. Jisté ale je, že Končakovi se během velmi krátké doby podařilo spojit se s několika dalšími poloveckými hordami, soustředit skutečně velké síly a Rusy obklíčit. Ti utrpěli katastrofální porážku, sám Oleg byl zajat, i když se mu později podařilo uprchnout. Končak vítězství využil k úspěšnému vpádu na Rus. Od konce 12. století přestali Polovci podnikat nájezdy proti Rusům. Jejich stáda ale v této době úspěšně nar...

Od počátku 12. století pronikali do Bulharska, které bylo tehdy pod byzantskou nadvládou, Kumáni. Usazovali se hlavně při dolním Dunaji. Když v 70. letech začalo povstání Bulharů proti Byzanci, zapojili se do něho velmi aktivně i Kumáni. V čele byli dva bratři kumánského původu Asen a Petr . Oba se stali bulharskými cary a založili dynastii Asenovců . Asen znamená kumánsky zdravý. Asenovi I. se přezdívalo Bilgun - moudrý. (Bulharští historici ale teorii o kumánském původu Asenovců většinou odmítají.) Kumánská šlechta hrála v životě země důležitou roli. Asenovým nástupcem se stal jeho mladší bratr Kalojan . Původně se jmenoval Joanica, řecký kulturní vliv vedl k tomu, že si začal říkat Kalojan. Od papeže získal titul krále Vlachů a Bulharů. Když v roce 1204 ovládli Konstantinopol západní křižáci a zřídili si tu Latinské císařství, stal se Kalojan proti nim spojencem Nikajského císařství, navazujícího na Byzanc. V roce 1205 rozdrtil latinského císaře Balduina I. u Adrianopole . Zajal...

V roce 1111 se knížeti Vladimírovi opět podařilo vytvořit silnou koalici ruských knížat a brzy na jaře pronikli hluboko do poloveckých stepí. Došli k městečku Šarukanu na břehu Donce, zřejmě sídlu velkého chána. Zde je obyvatelé uvítali a pohostili vínem a rybami. Zdá se, že mezi nimi bylo dost křesťanů. Mohlo by se též jednat o Polovcům podrobené Alany, kteří již v dřívějších dobách přešli ke křesťanství. Poté táhli Rusové k městu Surgov, sídlišti chána Surgy, pravděpodobně příbuznému Šarukana. Zde se Polovci pokusili o odpor, město bylo ale dobyto a vypáleno. Následovaly dvě bitvy, které obě skončily ruským vítězstvím. V roce 1113 zemřel veliký kníže Svjatopolk. Polovci se spoléhali na to, že vzniknou nějaké vnitřní zmatky a uspořádali velké tažení, Vladimír Monomach ale dobře zorganizoval obranu a nepřítel ustoupil. V roce 1116 podnikli Rusové další úspěšnou výpravu, v jejímž důsledku se podařilo Polovce vytlačit z oblasti kolem Donce. S tím pravděpodobně souvisí vítězná bitva, kter...

Po vpádu Polovců do východní Evropy se některé skupiny Pečeněhů a Torků (= Oguzové či Guzové) staly součástí poloveckého svazu. Nebyli zde ale v rovnoprávném postavení. Přišli o nejlepší pastviny, museli se účastnit jejich pochodů apod. Menší část Pečeněhů se usadila na byzantském území v západním Bulharsku. Poměrně velké skupiny se se usazovaly v Uhrách. Již v 1. polovině 10. století za uherského knížete Zoltána pronikají do severozápadních pohraničních oblastí Uher. Došlo ke sňatku jeho syna Taksonyho s urozenou Pečeněžkou. Když nastoupil Taksony na trůn, přijal u dvora chána Tonuzobu . Ten mu sloužil s celou svou hordou, která byla usazena podél severní hranice u Tisy. Později se Taksonymu podrobili ještě další dva chánové - Bila a Baksa . Ti dostali do správy město Pešť. Koncem 10. století za Taksonova syna přišlo ještě několik hord. V důsledku toho nakonec Pečeněhové ovládali i centrální oblasti Uher. Postupně se mísili s Maďary a přijímali křesťanství. Koncem 11. století se ji...

Roku 1093 zemřel kníže Vsevolod, který předtím Polovce opakovaně úspěšně odrážel. Polovci zareagovali poměrně nečekaně. I když již měli připravený pravidelný loupežný vpád, rozhodli se vyjednávat a poslali posly k novému knížeti Svjatopolkovi. Ten je ale nechal uvěznit. Polovci zaútočili, jejich vpád byl úspěšný. Protože síly samotného Svjatopolka byly nedostatečné, požádal o pomoc své bratrance Vladimíra Monomacha a Rostislava. Ani spojené síly ruských knížat nestačily, Rusové utrpěli těžkou porážku, na útěku z boje utonul kníže Rostislav. Následoval další polovecký vpád a další Svjatopolkova porážka. Ten musel žádat o mír, který se podařilo poměrně snadno dojednat v roce 1094. Svjatoslav si vzal za ženu Tugorkanovu dceru. Polovci se poté rozhodli pro vpád do Byzance, který uskutečnili v roce 1095, utrpěli při něm ale vysoké ztráty. Zatímco byli Tugorkan a Boňak na této výpravě, pokusili se dva jiní polovečtí vůdcové Itlar a Kitan uzavřít mír s knížetem Vladimírem. Ten sice předběžně ...

V prvním desetiletí 11. století začal přesun Kypčaků z oblastí severně od Aralského jezera směrem na západ. Cílem bylo ovládnutí nových území. Soudobé arabské a arménské prameny je označují jako "Žluté", což je zajímavé, protože Rusové jim říkali Polovci. Jedno z vysvětlení jejich pojmenování vychází totiž ze slova polova = sláma. Mnozí historici se domnívají, že měli světlou pleť i vlasy, snad dokonce i modré oči. Původ je hledán u starověkých europoidních Tinglingů z centrální Asie. Téměř určitě tu byla ale i mongoloidní příměs s tmavší pletí a hnědýma očima. Jejich řeč patřila k tureckým jazykům. Obsazování jihoruských stepí začalo od těch nejbohatších pastvin při Donu. O něco později došly jiné skupiny do Podněpří a k Bugu. V Černomoří v té době dožívaly ještě zbytky Chazarů, Pečeněhů a některých dalších kmenů, které nově příchozí částečně ovlivnily, o čemž svědčí jisté změny ve způsobu pohřebních obřadů, kde došlo k některým "výpůjčkám" od předchozích národů. Z...

Po další těžké porážce, kterou Maďaři utrpěli tentokrát od Byzance v bitvě u Arkadiopole roku 970 , kde byli spojenci kyjevského knížete Svjatoslava, se novým vládcem Maďarů stal Arpádův pravnuk Gejza . Za situace, kdy mnohé říše v Evropě zvětšují svá území pod záminkou šíření křesťanství, začalo být i pro přežití Maďarů přijetí křesťanství nezbytností. Vzhledem ke zhoršeným vztahům s Byzancí, která snažila obnovit svůj vliv na Balkáně, se Gejza raději obrátil do Německa k novému římskému císaři Otovi I. Ten vyslal do Uher misi a Gejza se na počátku své vlády nechal pokřtít. Počátkem 90. let přichází do tehdejšího centra Uher Ostřihomi mise vedená pražským biskupem svatým Vojtěchem. Ten v roce 995 pokřtil Gejzova syna Vajka - pozdějšího svatého Štěpána. Gejzovi se podařilo výrazně posílit panovnickou moc, navazuje i dobré vztahy se sousedy. Pro Štěpána získal za manželku Gizelu, dceru bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého. Gejza podrobil a údajně i osobně zabil svého bratra Mic...

Maďaři začali nově získané území rychle zvětšovat. Roku 899 je východofranský vládce Arnulf Korutanský vyzval ke společnému tažení do Itálie proti králi Berengarovi, kterého skutečně porazili u řeky Brenty. Protože ale Arnulf v témže roce zemřel a v zemi začaly zmatky, Maďaři začali v roce 900 pronikat na západ za Dunaj a ovládli Panonii. O tom, jak v té době vypadala maďarská společnost, toho mnoho nevíme. Základem byly rod, v jejichž čele byl předák (fö) a další představitelé rodvé aristokracie ((böseg). Původním typem obydlí byly kočovnické jurty, na zimu se Maďaři stahovali dotrvalejších sídel, která se nacházela nejčastěji při ústí řek. Pozdější maďarská šlechta odvozovala svůj původ od 108 rodů, které zakládaly říši. V roce 904 byl při jednání, na kterém byl pozván východofranským Ludvíkem Dítětem, zavražděn kende Kurszán s celým doprovodem. Arpád poté přijal i titul kende a rozhodující moc se soustředila v rukou příslušníků jeho rodu - Arpádovců . Po určitou dobu měly ale je...