Historie a víno

V letech 528-531 sloužili Sabirové v perském vojsku během války proti Byzanci a napadli byzantské državy v Arménii, na Eufratu a v Kilíkii. Roku 531 pronikli k Antiochii, po cestě vypalovali a vraždili, ale na zpáteční cestě je napadl byzantský vojevůdce Bessa, 500 jich pobil a sebral jim naloupenou kořist. Roku 541 a pak mezi léty 551-556 probíhaly byzantsko-perské boje o západogruzínskou Laziku, pro obě strany strategický významnou. Klíčovým bodem byla mořská pevnost Petra. Vládce Lazů Gubazes se dozvěděl, že Peršané chtějí osídlit jeho zemi vlastními kolonisty, proto najal Sabiry, aby ho chránili před Peršany, ale protože jim nezaplatil slíbených 300 liber zlata, přešli na stranu Peršanů. Poté poslal ještě více peněz císař Justinián a tři sabirští vůdcové Bašiach (Bajmach), Kutilzis a Ilager přešli na stranu Byzantinců, kteří obléhali Petru. Sabirové naučili Byzantince stavět dosud neznámá lehká beranidla zvláštní konstrukce, díky nimž bylo město dobyto. Větší síly ale pomáhaly ...

Do vývoje středomořských stepí opakovaně zasahovaly ugrické kmeny . V dnešní době tato jazyková skupina zahrnuje Maďary , Chanty a Mansy . Dva posledně jmenované národy jsou potomky lovců z tajgy v Pouralí a jedná se spíše o miniaturní nárůdky. Původně ale mohli být podstatně větší a zaujímat poměrně rozsáhlá území. Za předky ugrických národů bývá považována sargatská kultura z lesostepní zóny západní Sibiře, jejíž nositelé se pod vlivem sousedních kočovných kmenů také přizpůsobili životu ve stepích. Zejména její západní větev - gorochovská kultura - byla pod velmi silným všestranným vlivem kmenů severoíránských. Někteří badatelé v ní vidí předky Maďarů. Sporné je, které ugrické skupiny se vlastně smísily s Huny a přesunuly se do Evropy. Někdo "podezírá" část Mansů, sami Maďaři se ale také k hunskému dědictví dosti intenzivně hlásí. Přestože Chanti a Mansové dnes žijí v sousedství, je zajímavé, že některé jazykové prvky ukazují na původně větší blízkost Mansů s Maďary, než...

Ve starších článcích jsem popisoval velké a známé kočovné kmeny, které do Černomoří pronikaly, jako například Huny, Avary či Turkuty. Informací o nich je relativně dost. Existuje zde ale i jakési " temné období ", a to po pádu říše evropských Hunů a před příchodem Avarů, tedy zhruba polovina 5. - polovina 6. století n. l. Ne že by z této doby nebyly žádné informace, nějaké existují, hlavně od Byzantinců a Peršanů, je jich ale poměrně málo, jsou velmi nejasné, někdy protichůdné, a tudíž také interpretace současných historiků tomu odpovídají. Kmeny se vyskytují pod různými jmény, byť jde možná o ty samé, zcela rozdílně jsou zařazovány do jednotlivých jazykových skupin, ať už do severoíránské, turecké, ugrofinské, případně ještě nějaké další. Určité mocenské vakuum po rozpadu hunské říše využily nové kočovné kmeny, které sem vtrhly, i když vlastně nejspíše samy ustupovaly před jinými sousedy. V roce 453 zemřel o svatební noci s burgundskou princeznou mocný vládce Hunů Attila . ...

Tímto článkem se vracím k tématu, které jsem již dvakrát zmínil, a to ve vyprávěních o stěhování národů a o turkutském kaganátu . V prvním případě jsem se tématu dotkl jen okrajově, ve druhém sice naopak dosti podrobně, ale možná jsem ho malinko pohřbil pod spoustou dalších údajů. Proto přináším poměrně stručný, ale zároveň snad docela přehledný text o této velmi zajímavé a významné epizodě historie. Pojem světová válka jsem již použil s vysvětlením, že tehdejší svět byl poněkud "užší" a zahrnoval Evropu, Asii a severní Afriku. Konflikt trval přibližně půl století v první polovině 7. století n. l., ale nazrával již dlouho předtím ve století šestém. Hlavní evropskou mocností byla v této době Byzanc. Ta byla za vlády císaře Justiniána I. (527-565) na vrcholu moci, jeho výboje téměř obnovily Římskou říši. Byla dobyta říše Vandalů v severní Africe, Ostrogótů v Itálii, část území Visigótů ve Španělsku, středomořské ostrovy a sever Balkánu. Dlouhé války ale říši dost vyčerpaly, c...

Jugluj ( Ügülüj )(50. léta 5. stol.) Guljuchoj (2. pol. 5. stol.) Šelun ( ?-410) Chuluj (410-414) Datan (414-430) Udi (430-445) Tuchečžen (445-464) Jujčen (464-485) Doulun (485-492) Nagaj (492) Futu (492-508) Čeunu (508-520) Polomyn ((520-521) Anachuan (Anakuej)(522-552) Dynšuczy (552-554) Janločen (554-555) Kandik 555-562) Bajan (562-602) ? (602-617) ? (617- asi 630) 2. dynastie (asi 635-685) 3. dynastie (685-795) Jugurus (?-795) 4. dynastie Kajd Tudun (795-803) Zodan (803-805) Žuan-žuani Avaři

Počátkem 40. let 6. století se zdálo, že říše Žuan-žuanů má nejhorší krizi za sebou a její pozice je pevná. Vedle tradičně problémových Telesků ale do hry vstoupil úplně nový faktor. Dalším důležitým podmaněným národem byli Turkuti. Kromě vojenské síly spočíval jejich význam pro Žuan-žuany v tom, že byli mimořádně zdatnými kováři a své železářské výrobky odváděli jako daň svým pánům. Po celou dobu existence kaganátu vystupovali loajálně. Když v roce 545 opět povstali Teleskové a táhli z Džungarska do Mongolska, Turkuti na ně neočekávaně zaútočili, porazili je a Teleskové se jim podrobili. Tím obrovsky vzrostla moc Turkutů a jejich vládce Bumyn žádá po kaganovi jeho dceru. To bylo pro Anachuana zcela nepřijatelné, Bumyna odbyl s tím, že je jeho kovář. Turkuti vzápětí povstali a 552 Žuan-žuany zcela rozdrtili. Jejich zbytky uprchly do Pej Čchi , odtud jsou ale 555 vyhnány do stepi, kde je opět porazili Turkuti. Tím říše Žuan-žuanů zanikla. Předpokládá se, že část Žuan-žuanů ustupuje ...

Příchod Avarů do Evropy ve 2. pol. 6. stol. n. l. představuje jeden z rozhodujících faktorů poslední etapy hlavní fáze stěhování národů . Odkud vlastně Avaři přišli, není dosud zcela jasné, ale za velmi pravděpodobné se pokládá, že jejich původ je třeba hledat v centrální Asii v říši Žuan-žuanů. V polovině 4. stol n. l. ji vytvořily různé skupiny, které ustupují do stepi hlavně před expanzí Tabgačů (Toba). Jejich etnický původ tedy nebyl jednotný, byly to asi různé zbytky kočovných kmenů, ale i uprchlí rolníci, které ale nutnost spolupráce brzy stmelila. Kol. r. 359 je sjednocuje bývalý Űgülüj, otrok, odsouzený k trestu smrti. Říše se nacházela v dnešním Mongolsku, centrum leželo v pohoří Changaj. Vládce měl titul kagan (chán). Jak se vlastně obyvatelé této říše sami nazývali, to nevíme. Zcela určitě ne Žuan-žuani. To byla vlastně čínská nadávka. Její význam je něco jako "hemžící se červi", "hmyz" nebo "havěť". Tahle "havěť" byla ale velmi bojov...