Historie a víno

Když jsem se probíral sklípkem a přemýšlel, co by chtělo v nejbližší době vypít, napadla mě taková cesta kolem světa. Na rozdíl od hrdiny známého Vernova románu bych ji ovšem absolvoval prstem po mapě - a také konzumací vín různých zemí. Asi nic originálního, ale alespoň to má nějaký řád. Trochu jsem se musel zamyslet, kolik těch zemí vlastně zvládnu. Mám na to méně času než Willy Fogg. Výsledkem byla cesta s nutnými přeskoky určitých oblastí. Slušné víno stejně úplně všude nedělají a přece si nezničím játra! Nutno přiznat, že rozhodujícím kriteriem pro výběr vína z určité země bylo spíše to, že se mi už nechtělo danou lahev skladovat. Nejde tedy vždy o nejreprezentativnějšího zástupce. Přesto se tam pár zajímavých vzorků našlo. Jako vhodný střed světa, kde bych měl cestu začít, jsem logicky zvolil Moravu. Úvodní vínem byl Ryzlink vlašský 2003 pozdní sběr - Spielberg Archlebov, 12,9 %. Zlatavá barva, vůně zpočátku silná, sladká, ovocná, ale poměrně rychle vyprchala, brzy zbyla jen sla

Za severní hranici příznivých podmínek pro pěstování vinné révy je považován zhruba 50 stupeň s. š., i když některé známé oblasti Německa v Porýní nebo i vinice v Čechách jsou o kousek severněji. Některé významné osobnosti u nás sice globální oteplování popírají, faktem ale je, že se tato hranice posouvá směrem na sever. Zlepšují se například podmínky v Anglii, uznání si získávají ledová vína z Kanady. Přesto, když jsem četl o rozšiřování vinařství ve Švédsku, zíral jsem. Faktorem, který zde vinařství omezuje, není jen množství slunečního svitu, ale i státní dohled nad výrobou a prodejem alkoholických nápojů. Licenci na výrobu vína mají čtyři podniky, které obhospodařují asi 15 ha vinic. Dalších 15 ha patří několika desítkám skutečně drobných vlastníků, kteří si ale svých pár keříčků opečovávají hlavně pro vlastní spotřebu. Vinice se nacházejí hlavně na ostrově Gotland, kde je mírnější klima, dále na Ölandu a na jihovýchodě země. Příznivý vliv moře je pro podmínky pěstování zásadní. S

Když ještě za socialismu objednával mladý muž v restauraci víno, obvykle proto, že potřeboval udělat dojem na dívku. Pokud si ale chtěl posedět s kamarády, šli na pivo. V restauraci nebo v krámě - tehdejší vína byla dost strašná - pivo byla jasně lepší volba. Navštívíme-li dnes obchod nebo vinotéku, je situace úplně jiná. Nabídka je opravdu bohatá, člověk si může vybrat podle chuti i peněženky. V obchodě už počínaje nějakou stovkou se dá koupit víno, které se nechá pít. Ve vinotéce musíme ještě trochu přidat, ale ani zde by nás to nemuselo finančně zruinovat. Konzumace vína u nás postupně stoupá, jak dokazují statistiky, v restauracích to ale ještě moc není vidět. Možná pár děvčat si vínko dá, ale chlapi dost tvrdošíjně zůstávají u piva. Ono je to ale dost pochopitelné. Veškerá propagace vína, které je v poslední době věnovaná dost velká pozornost, tu naráží na dva faktory, se kterými se asi zatím nedá hnout. První se týká nabídky a personálu. V řadě restaurací končí veškerá šíře nabíd

Jak tedy vypadala hunská výzbroj a bojová taktika? Výzbroj byla velmi jednoduchá. Základní zbraní byl kvalitní luk a kostěné šípy. Ty vydávaly svištivý zvuk, který měl jednak psychologický efekt, zároveň ale sloužil i k signálům. Každý bojovník měl čtyři sady střel po dvanácti. Hunové obvykle nepoužívali ochrannou zbroj, protože boji zblízka se vyhýbali. Na nepřítele útočili ze všech stran, zasypávali ho mračny šípů, v případě protiútoku se rozprchli do všech stran, aby se ale okamžitě znovu vrátili a sami pokračovali v ostřelování. To trvalo do té doby, než nepřítele zcela demoralizavali a vyčerpali. Potom přicházelo na řadu laso, kterým ho znehybnili, nakonec ho většinou vzali do zajetí. Jen ve zcela výjimečných případech šli Hunové do osobních soubojů. Pro ně byli vybaveni kvalitními meči, jednalo se ale spíše o krajní případy. Hunů bylo relativně málo, lidské ztráty byly pro ně vždy citelnější než pro Čínu , navíc byli proti pancíři chráněným Číňanům v takovém boji v nevýhodě. Obv

Ochutnávka vín v hotelu Bujnoch v Přelouči dne 19. 7. 2008 byla trochu netradiční. Jednak se nekonala v restauraci hotelu jako obvykle, ale na zahradě. Druhý rozdíl byl v tom, že obvykle jsou představována vína určitého vinařství nebo regionu. Tentokrát vybral známý znalec vína, hotelíér pan Oldřich Bujnoch vína, která neměla navzájem nic společného, ale byla použita pro zajímavý experiment. Pan Bujnoch se pokusil hostům vysvětlit systém stobodového hodnocení. Každý návštěvník dostal běžný bodovací lístek, jaký se používá na soutěžích. Mohl se tak pokusit vžít se do funkce člena komise. S určitou nápovědou se pak dobrali jistého společného výsledku, někdy formou hlasování, jako tomu bývá na počátku opravdové soutěže. Vstupním vzorkem bylo Chardonnay 2007 moravské zemské víno - Víno Rakvice . Velmi světlá, téměř vodová barva, slabá nevýrazná vůně, náznak citrusů, 11,5 % alkoholu. Chuť mi přišla trochu kyselejší, viskozita byla nízká a také dochuť krátká. Víno je levné, je vhodné třeba

Po delším čase se vracím k tématu Hunové Siung-nu . Rozhodně v něm ale budu pokračovat i nadále. Osmé pokračování tentokrát nebude popisem jejich dějin, ale zastavím se u jejich válečnictví. O tom kolují i na internetu některé zkreslené informace. Hunská armáda nebyla nějakým neorganizovaným houfem, naopak. Celá říše byla vlastně vojensky organizovaným státem, každý Hun byl zároveň vojákem s přesně stanoveným postavením. Byl cvičen pro boj ve formacích a okamžitou reakci na pokyny velitele. Zajímavé je, že podle čínských informací byla hunská jízda rozdělena do čtyř skupin, odlišených barvou koní: na východě měli Hunové koně šedé, na západě bělouše, na severu vraníky a na jihu ryzáky. I když počet obyvatel říše Hunů Siung-nu byl ve srovnání s Čínou nepatrný a ani výzbroj nebyla dokonalá, dosahovali přesto až neuvěřitelných úspěchů. Dokázali ale maximálně využít jak své lidské zdroje, tak i výhody, které jim dávala velmi pohyblivá jezdecká armáda, bojující většinou na bezpečnou vzdálen

Čchun-čchiou , to je čínský název období Jara a podzimu , tradičně takto označovaného podle stejnojmenné kroniky státu Lu . Trvalo mezi léty 770- 481 . Zpočátku existovala řada státečků, které formálně uznávaly vedoucí úlohu Syna nebes z dynastie Čou . To bylo ale pouze dočasné. Boje mezi státy jejich počet rychle zredukovaly. Přes neklidnou politickou situaci dochází k pokroku na poli ekonomiky i v oblasti filosofie. Začíná se používat železo, v této době hlavně na pevné meče a ostré hroty kopí, zdokonaluje se výroba hedvábí, rozvíjí se obchod a vodní doprava. Vynikajícím myslitelem starověké Číny byl Konfucius (551-479). Jeho učení je vyloženo v traktátu Lun-jü (Hovory) . V 6. stol. př. n. l. žil také zakladatel taoismu Lao-c´ . Tao znamená cestu a též způsob. V 5. stol. př. n. l. zbylo už jen sedm velkých států: Čchin,Čchu, Čchi, Čao, Wej, Jen a Chan . Začíná období Čan-kuo , neboli Válčících států . Každý z nich měl silnou ekonomiku a také armádu. Nejjižnější z nich, Čchu měl ro

Novou sérii článků věnuji P.B. z Plzně Čína. Historie. První dynastie: Sia, Šang, Čou Nejstarší neolitické civilizace existovaly v Číně v 9. - 3. tisíciletí př. n. l. v povodí Chuang-che a přilehlých oblastech. Kulturu Čchu-tía-ling tvořil zemědělský lid, který již pěstoval rýži, jak dokládají její zuhelnatělá zrna v chýších. Důležitá byla i kultura Jang-šao na středním toku Chuang-ch a jejím přítoku Wej-che z 5.-4-tis. př. n. l. se zajímavou keramikou s geometrickými a zoomorfními vzory. Lid pozdně neolitické kultury Lung-šan bývá spojován s první, pololegendární dynastií Sia . Máme u ní doložené už výraznější majetkové rozdíly a také jednu důležitou novinku: hrnčířský kruh. Zakladatelem dynastie Sia má být císař Jü . Ten měl vládnout kol. 2200 př. n. l. a je popisován jako mytologický hrdina, který zachránil Čínu před obrovskou potopou. Údajně 13 let dřel, aby zastavil živly, tvořil nová koryta řek, prokopával tunely, vodu odváděl do moře. Následující císařové se pak pokládali za

Třetí část putování bych začal v Gruzii . Nedávno jsem na jedné ruské stránce o víně četl názor, že současná gruzínská vína jsou buď odporná nebo předražená. Nevím, do jaké míry se tu odrazily současné napjaté vztahy mezi oběma zeměmi. Gruzie je ale pro vinaře významná už tím, že je považována za jednu z kolébek vinařství. Pěstují zde mnoho místních kvalitních odrůd, které se rozšířily do dalších zemí bývalého SSSR, například do Moldávie. Z bílých odrůd jsou nejznámější Rkaciteli (Rkatsiteli) a Mcvane (Mtsvane). Z nich se vyrábí gruzínské bílé č. 1 - Cinandali (cirka 80% Rkaciteli a 20% Mcvane). Je to kvalitní víno slámově žluté barvy. Mcvane znamená zelený, pěstuje se hlavně v Kachetii a dává velmi aromatická vína. Rkaciteli je prastará odrůda, doložená již před 5000 lety. V bývalém SSSR byla nejrozšířenější bílou odrůdou vůbec. Z modré odrůdy Saperavi se vyrábí výborné víno Mukuzani . Má intenzivní barvu, vyšší kyseliny, je vhodné k archivaci. Teď se přesunu na západ, do Středomo

Vztahy mezi velmocemi se opět komplikují. Chusrav II. Parvéz se na trůn dostal s pomocí byzantského císaře Maurikia . Musel za to ale uzavřít nevýhodný mír. Zřejmě se mu velmi hodilo, když byl císař roku 602 zavražděn a v Byzanci začínají vnitřní boje. V témže roce vystupuje jako "mstitel" zavražděného císaře a obnovuje válku, v níž je velmi úspěšný. Důležité bylo, jak za dané situace zareagují byzantští spojenci Turkuti. Těsně před rozkladem kaganátu, v roce 603, došlo v perském Tocháristánu k povstání drobných závislých kušánských a hefthalitských vládců. Turkuti jim pomohli a Tocháristán se dostává pod jejich nadvládu. Protože se ale následně kaganát rozpadá, může Persie soustředit síly proti Byzanci. Orientace Západoturkuského kaganátu nebyla zpočátku úplně jasná. Velké bohatství plynulo kaganům z obchodních měst Sogdiany. Ta v této době zažívala obrovský rozkvět díky obchodu s hedvábím . Měla tedy zájem na pokračování války s Persií, která tento obchod omezovala. Mlad

Ve druhé části vyprávění se chci podívat do poněkud exotičtějších zemí. Začnu Latinskou Amerikou . Zdejší odrůdy mají svůj původ v Evropě, často ve Francii, přesto jsou něčím specifické. Jednak na rozdíl od Evropy nepodlehly v takové míře v 19. století nákaze révokazem. To se týká hlavně Chile, kde zdejší písčité půdy neumožnily jeho šíření. Zdejší ušlechtilé odrůdy jsou pravokořenné. Mě ale spíše zajímá jistá odlišnost ve významu a kvalitě místních odrůd oproti Francii. Jde o tři odrůdy, které odsud do Latinské Ameriky přišly, a zatímco ve Francii je jich význam relativně okrajový, v nových zemích se staly jakýmsi " národním stříbrem ". Mám samozřejmě na mysli Malbec, Carmenére a Tannat . Z nich je u nás asi nejméně známý Tannat . Ten přivezl 1870 do Uruguaye francouzský Bask Pascual Harriague a zde se rychle stal nejen nejpěstovanější odrůdou, ale jakousi " vlajkovou lodí " zdejšího vinařství. Na rozdíl od jihozápadní Francie, kde se doposud pěstuje, je urugua

Globalizace se projevuje ve všem, tedy i ve vinařství. Odrůdy jako Cabernet Sauvignon, Sauvignon, Merlot nebo Chardonnay se dnes pěstují prakticky všude, kde to jenom trochu jde. Tedy i u nás. A přitom kdo z trochu poučených laiků před pár lety třeba poslední dvě jmenované odrůdy znal. Nyní za ně dostávají naši vinaři všemožná ocenění. Je to úplně v pořádku, tyhlety "velké" světové odrůdy si své místo na slunci opravdu zasloužily. Na druhé straně zvídavý vínomil určitě rád sáhne i po vínku z něčeho, co tak všeobecně známé není. Mohu-li mluvit za sebe, když někde v regále nějakou takovou zvlášnost uvidím, obvykle neodolám. A to i v případě, že v sousedství se na mě za podobnou cenu usmívá nějaký ten Cabernet nebo Sauvignon, u nichž je riziko, že se přehmátnu podstatně nižší. Zvědavost je prostě zvědavost a navíc tahle vína mívají v sobě jistou originalitu, i když by možná na nějaké té mezinárodní soutěži neuspěla. V mnoha státech, případně regionech najdeme vína, která k této

V roce 593 skončily vnitřní boje v kaganátu a ten byl opět jednotný. Bohužel to netrvalo dlouho. Čínští agenti znovu úspěšně Turkuty rozeštvávají. Podařilo se jim získat na svou stranu následníka trůnu Žangara . Ten byl závistivý a zbabělý. Dostává se do ostrých sporů s kaganem Jun Ulugem . 597 přesunuli Číňani Žangara s jeho lidmi do pohraničních stepí severně od Ordosu , aba ho ochránili. Vzápětí začala válka. Nejprve podnikli Turkuti pustošivý nájezd do severní Číny. Příštího roku útočí čínská armáda.Ta byla tentokrát na boj proti kočovníkům dobře vycvičena. Připravoval ji Li Jüan , budoucí zakladatel říše Tchang . Ten pocházel ze severočínské šlechty, blízké Tabgačům . Cvičil vojáky žít ve stepi, přebývat v jurtách, lovit, dobře jezdit na koních. Navíc jako důležití spojenci sloužili Žangarovi jezdci. 599 se ale Turkutům podařilo obejít čínskou armádu a přepadnout Žangarův hlavní stan. Zahynuli jeho bratři a děti, ale on sám uprchl. V témže roce došlo k velké bitvě mezi Číňany a