Historie a víno

Pro ty, kteří si oblíbili články o kočovnících na tomto blogu, tu mám upozornění, že se blíží vydání mé knihy Velké říše kočovníků. Využil jsem v ní mnohé z těchto svých článků, doplnil o nová fakta a to vše propojil do logického celku. V knize je množství barevných a černobílých vyobrazení a vychází 14.9. 2015 v nakladatelství Vyšehrad.

Burtasové jsou poměrně záhadným národem, a to i přes poměrně početné zprávy o nich od Arabů, Peršanů nebo Rusů. Celá řada arabských i jiných geografů a historiků konce 1. tisíciletí a první poloviny 2. tisíciletí n. l. popisuje Burtasy, což naznačuje jejich význam. Zároveň si jejich informace často zřetelně protiřečí, takže například lokalizace sídel tohoto národa je velkým problémem, sporná je i doba jejich existence. Předpokládá se, že se zformovali někdy počátkem druhé poloviny 1. tisíciletí n. l. Do kdy ale existovali, to je zcela nejasné. Ve známém dopisu chazarského kagana Josefa z poloviny 10. století jsou Burtasové uváděni na prvním místě mezi národy z Povolží, závislými na Chazarech. Ibn-Chaukal však v roce 976 píše, že ani Chazaři, ani Burtasové již neexistují, protože je rozbili Rusové (pravděpodobně kníže Svjatoslav). Poté byla možná jejich část asimilována Povolžským Bulhary. Přitom ale Marvazí a Idrisí ještě ve 12. století Burtasy popisují jako existující národ. Tady se a...

Začátkem července proběhla na Chlumu, bojišti slavné bitvy u Hradce Králové, rekonstrukce její části, konkrétně boj o tzv. baterii mrtvých. Zůčastnilo se jí asi 400 dobrovolníků z různých zemí světa. Přikládám některé fotografie. Kdo by jich chtěl vidět více, viz: http://milasko.rajce.idnes.cz/Hradec_Kralove_1866_-_baterie_mrtvych Rakouská jízda Postup pruské pěchoty Pruští husaři Odpalování rakouské rakety Srážka rakouských kyrysníků s pruskými husary Boj jízdy Rakouská baterie Závěrečný pruský útok Závěrečné defilé účastníků Dámy v dobovém oblečení

Období slabosti a závislosti Srbska skončilo až za velkého župana Štěpána Nemanji (1166-1196), kterému se nakonec podařilo v 80. letech 12. stol. využít vnitřních sporů v Byzanci a získat nezávislost. Zároveň provedl řadu úspěšných výbojů, díky nímž Srbsko znovu sjednotil. Vukanovičům se od jeho vlády říká Nemanjičové . Nástupcem byl nejstarší syn Štěpán. Tomu se díky přestupu ke katolictví podařilo získat od papeže v roce 1217 královskou korunu. Je znám jako Štěpán II. Prvověnčaný . Jeho mladší bratr Sáva se stal prvním samostatným arcibiskupem srbským. Štěpán II. měl tři syny, kteří se postupně vystřídali na trůně. Uroš I. (1243-1276) byl spojencem uherského krále Bély IV. za bojů proti Přemyslu Otakarovi II. Dalšího rozšíření se země dočkala za Milutina Uroše II. (1282-1321), který ovládl Albánii a část Makedonie a dále za Štěpána Uroše III. (1321-1331). Proti tomu se spojila Byzanc s Bulhary. 1330 ale Srbové ve velké bitvě u Velbuždu koalici porazili, padl i bulharský ca...

První zmínka o Srbech se vztahuje k roku 610 , kdy pod vedením vládce neznámého jména přišli na Balkán ze severu jako spojenci byzantského císaře Herakleia v boji proti Avarům. Kde se nacházela jejich pravlast, Bílé Srbsko, to není dodnes jisté, mohla ale ležet při našich severních hranicích. Zde se celkem logicky nabízí nějaký vztah k zde dosud žijícím Lužickým Srbům. (Podobně i Chorvati přišli v této době ze severu z Bílého Chorvatska. Tady je určitě zajímavá myšlenka o možné souvislosti jejich jména s českými Charváty, kteří obývali v počátcích středověku východní Čechy.) Potomci prvního vládce Srbů patřili k dynastii Vlastimirovičů . Jménem známe až Višeslava (Vojseslava, Vojislava), zřejmě pravnuka onoho vládce neznámého jména. Vládl přibližně v letech 768-814. Srbové v té době žili v několika víceméně samostatných župách, v jejichž čele stáli župani. K nejdůležitějším župám patřily vlastní Srbsko, označované jako Raška (podle hradu Ras), jehož pevnou součástí bylo i dnešní Kos...

I panovníci v novodobých dějinách měli své hříšky. Ty měly někdy u velké politické důsledky. Bavorský král Ludvík I. se v šedesáti letech úplně zbláznil do pětadvacetileté tanečnice Loly Montez , která byla předtím pro různé skandály vypovězena z mnoha metropolí. Král ji věnoval luxusní palác, změnil kvůli ní závěť a věnoval ji v krátké době dárky v hodnotě odpovídající dnes asi 60 milionům. Lola byla ale v Mnichově velmi neoblíbená a její vztah s králem zde přispěl k revoluci v roce 1848, kdy byl Ludvík nucen vzdát se trůnu. Záletníkem byl i ruský car Alexandr II. Vedle manželky měl dlouholetou milenku Jekatěrinu Dolgorukou . Měl s ní v té době čtyři děti. Když manželka zemřela (i s ní měl osm dětí), oženil se s milenkou. Protože se ale jednalo o nerovný sňatek, neměly děti z tohoto svazku nástupnická práva. Vedle toho měl ale ještě řadu dalších milenek a s nimi minimálně dalších sedm dětí. Předposlední císař Rakouska-Uherska František Josef I. se v mládí doslova zbláznil do šestná...

         I věhlasný svůdník Ludvík XIV. by mohl závidět množství nemanželských dětí svému současníkovi, saskému kurfiřtovi Augustovi II. Silnému . Připisuje se mu jich až 354! Další slavný současník, ruský car Petr I. Veliký sice možná až tolik milenek neměl, jedna byla ale opravdu schopná. Jednalo se prostou dívku velmi pochybného původu, zřejmě markytánku, se kterou se Petr seznámil během svých vojenských tažení. Jmenovala se Marta a nejprve se stala milenkou Petrova přítele Menšikova , ten ji ale později carovi musel přenechat. Petr si ji vzal a po jeho smrti dokonce krátce samostatně vládla jako Kateřina I . Čtvrtým významným současníkem byl švédský král Karel XII ., jeden z nejslavnějších evropských vojevůdců moderních dějin a protivník Petra Velikého. O něm je pro změnu známo, že do jeho života nevstoupila ani jedna žena, i když nabídek měl pochopitelně mnoho. Zajímala ho ale jen válka.         ...