Historie a víno

Náš společný praprapředek, genetický "Adam", žil v Africe před 80 - 100 000 lety. Jeho potomci, kteří Afriku neopustili, mají haploskupiny A (původní Adam, dnešní Křováci, některé kmeny v Súdánu či Keni) a B (Pygmejové). Jiná skupina lidí ale někdy před 60 000 lety pronikla na Arabský poloostrov. Odsud se lidstvo rozsídlovalo dále, přitom docházelo ke genetickým mutacím, které dávaly vzniknout novým haploskupinám. Skupina C vznikla v jižní Asii před 48 000 lety, její nositelé došli na Sibiř, do Mongolska, Austrálie a do Severní Ameriky. Další velmi starou haploskupinou je D , kterou má velká část Japonců v severní části země. Jejími původními nositeli byli Ainu, které současní Japonci částečně podrobili, asimilovali a zatlačili na sever. Asi 50 000 let stará je haploskupina E , jejíž představitele bychom dnes našli hlavně na Blízkém východě, v Africe, částečně v západní a jižní Evropě (Albánci, část Italů, ale měl ji i Napoleon). U skupiny F , příbuzné s C a staré asi 48

Až donedávna poskytovala většinu údajů o pravěkých společnostech archeologie (včetně těch, žijících na pravěké úrovni, tedy bez písma, souběžně s vyspělými civilizacemi). Tu případně doplňovaly písemné údaje vyspělejších civilizací, které již písmo znaly. Jejich písemné zprávy byly ale velmi často nepříliš věrohodné a bylo je třeba brát dosti s rezervou. Údaje o původu a o různých přesunech národů někde "za obzorem", o příbuzenských vztazích mezi některými kmeny apod., to vše spolu s archeologickými nálezy mohlo být historiky různě interpretováno, názory se ale často dosti lišily. V poslední době se ale objevilo něco úplně nového, co přináší zcela nové pohledy, které dost dobře nejde zpochybnit, případně vykládat, jak se komu zachce. Na pomoc totiž přichází genetika . Lidské populace je možné rozdělit do tzv. haploskupin podle chromozomu Y. Někdy před 80-100 000 lety žil náš společný prapředek, "Adam", jehož jsme všichni potomci. Později dochází ke genetickým mutac

Antové byli kmenovým svazem raných Slovanů, respektive slavizovaných Sarmatů (slovanský jazyk převládl, či se spíše dotvořil asi až v 6. století). Území svazu se rozkládalo mezi Dněprem a Dněstrem a existoval ve 4. - 7. století n. l. V počátečním období se na tomto teritoriu rozvíjely kultury kyjevská (2.- 5. stol. n. l.), zřejmě protoslovanská a čerňachovská (2. - 4. stol. n. l.), která byla zcela jistě smíšená a podíleli se na ní Sarmati, Germáni, Protoslované a Getové. Pozdější fáze je pak ve znamení kultury Peňkovka, dosti odlišné od pražsko-korčakovské kultury Sklavenů (Slověnů). Přesto máme od tehdejších autorů (Jordanes, Propkopios), svědectví, že tvořili jeden národ a hovořili stejným jazykem, přičemž ale Antové byli původně silnější. Kultura Peňkovka se rozvíjela v 5. - poč. 8. stol. v lesostepním a stepním pásu Ukrajiny a Moldávie. Obyvatelstvo žilo na březích řek v polozemnicích v nevelkých neopevněných osadách. Obydlí měla zpočátku jen ohniště, později jakési pískovcové pí