Historie a víno

           Listopadové domácí koštování bylo ve znamení klasických, mezinárodně uznávaných odrůd, zejména Cabernetu Sauvignon a Sauvignonu. Tentokrát tu pro změnu bylo více vín cizí provenience, i když vesměs z u nás známých a běžně dostupných značek, původem z Chile, Argentiny a Austrálie. Cabernet Sauvignon 2007 Reserva - Concha y Toro, řada Casillero del Diablo, Chile. K názvu této řady, který znamená Ďábelský pán statku, se vztahuje zajímavá historka. Aby zabránil tomu, že by zaměstnanci potají upíjeli ve sklepě víno, rozšířil původní majitel statku myšlenku, že ve sklepeních se potuluje sám ďábel. Jeho hlava se pak objevuje i na samotné láhvi a záklopce. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem o délce 45 mm. Obsah alkoholu 13,5 %. Vysoká viskozita. Hezká, mimořádně tmavá barva, která, jak jsem se přesvědčil, i opravdu vydatně barvila. Intenzivnější vůně marmelády z červeného rybízu a lakovaného dřeva. To vůbec neodpovídalo slibovanému (a očekávanému) černému rybízu, višním a

          Vláda sálských císařů je nejvýrazněji spojena s  bojem o investituru , zápasem o moc mezi císaři a papeži o to, kdo bude hlavou křesťanstva. Investitura je uvádění osob do církevních úřadů a oběma soupeřům záleželo na tom, aby si do významných postů dosazovali své lidi. Spor začal za císaře Jindřicha IV. a papeže Řehoře VII. Ještě za císařova otce, Jindřicha III. , bylo naprosto běžné, že panovník dosazoval a sesazoval papeže. Řehoř VII. chtěl tuto praxi změnit. Vydal Dictatus papae (Papežský diktát), kde tvrdil: 1. Papež může sesadit špatného císaře a zprostit jeho poddané poslušnosti. 2. Jen papež může dosazovat a sesazovat biskupy. 3. Papež je osobou posvátnou a nemůže být nikým souzen. Kromě toho ještě papež vehementně prosazoval celibát , tedy že církevní úřady nesmějí zastávat ženatí muži. Naléhal na Jindřicha, aby po této stránce říši očistil, ten to ale odmítal. Poslední kapkou pak bylo, když Jindřich bez papežova souhlasu obsadil úřad strategicky významného lomba

TOP 10 sladkých vín světa podle Decanteru             I když hodně vínomilů se dušuje, že rádi pijí jen vína suchá, každý si určitě alespoň občas "zahřeší" i s nějakým tím sladkým. Takto vidí nejlepší sladká vína na světě časopis Decanter: 1.  Chateau Bouscasse, Vendemiaire, Pacherenc du Vic-Bilh Moelleux 2005 (Francie, jihozápad) 2.  Paul Cluver, Weisser Riesling, Noble Late Harvest 2009 (JAR) 3.  Seifried, Sweet Agnes Riesling 2009 (Nový Zéland) 4. Znovín Znojmo , Ryzlink rýnský, ledové víno 2008 (ČR) 5.  Donnhoff, Oberhauser Brucke Riesling Eiswein 2008 (SRN, Nahe) 6.  Dobogo, Tokaji Aszu 6 Puttonyos 2005 (Maďarsko) 7.  Inniskillin, Sparkling Icewine Vidal, Niagara Peninsula 2007 (Kanada, Ontario) 8.  Weingut Rabl, Grüner Veltliner Eiswein 2007 (Rakousko, Kamptal) 9.  Chateau Doisy-Vedrines, Sauternes 2005 (Francie, Bordeaux) 10.  Domaine Joseph Cattin, Gewurtztraminer Vendanges Tardives 2007 (Francie, Alsasko)             Potěšit může určitě zařazení moravského znovínské

          Rané křesťanství bylo vůči sexualitě krajně nepřátelské. Panoval odpor k "hříšnému masu", jen myšlenka na sex již byla hříchem a hlavně žena byla pokládána za nádobu hříchu. Sex měl sloužit výhradně k plození potomků, přísně se dbalo na zákaz předmanželského pohlavního styku. Sílila však snaha o úplnou askezi a často ovšem žily bez sexu i manželské dvojice. Významný křesťanský myslitel Órigenés z Alexandrie tvrdil, že tělesná láska je ďábelská, pohlaví je nečisté. Proto se raději sám zbavil mužství. Takový přístup ale nezůstal bez následků na populaci pozdní římské říše. Rodilo se méně dětí, tudíž chyběli vojáci, což usnadňovalo barbarům útoky.             Zajímavá byla i situace u muslimů. Prorok Mohamed si ve svých 25 letech vzal bohatou vdovu Chadídžu, která ho finančně zajistila. Po její smrti si pak vzal šestiletou Ajšu. Celkově se oženil čtrnáctkrát a vytvořil si velký harém. Později však vymyslel, že by měly muslimům stačit pouze čtyři ženy. Turečtí sultá

           11.11., v den, kdy spousta vínomilů vychutnávala první letošní mladá svatomartinská vína, vyrazil jsem na ochutnávku rakouských vín, kterou pořádala firma Stabrix v restauraci U Hrbaté kozy v Pardubicích. Po příchodu do restaurace jsem byl trochu překvapený. Uviděl jsem totiž známého, který je z úplně jiného města. Je to ale velký fanda rakouských vín, který o nich pod pseudonymem Mara rád píše. Takže to zase až tak velké překvapení nebylo. Pochopitelně jsme se usadili spolu a dělili se o dojmy.             Na úvod jen stručně o rakouském vinařství. Na to, že je Rakousko náš soused a vyrábějí se zde velmi dobrá vína, nejsou láhve s typickou rakouskou vlaječkou na hrdle u nás nijak moc známé. V současnosti má země asi 51 000 ha vinic. Ty se nacházejí ve čtyřech vinařských regionech, které se dále dělí do 16 oblastí. Pěstují se převážně bílé odrůdy (70 %). Schváleno jich je 22 a jsou to většinou běžně známé odrůdy jako Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Rula

           Když byl v roce 936 slavnostně korunován na krále Jindřichův syn Ota I., později zvaný Veliký, podílelo se na aktu korunovace a na králově obsluze při následné hostině sedm nejvyšších představitelů říše: tři arcibiskupové (mohučský, trevírský a kolínský) a čtyři vévodové. To se stalo předobrazem pro pozdější výsadní postavení sedmi volitelů římského krále, tzv. kurfiřtů .             Ota pokračoval v úspěšné východní politice a spolu s Čechy definitivně zbavil Evropu nebezpečí maďarských nájezdů díky jejich porážce na řece Lechu v roce 955 . Nově se ale také začal zajímat o Itálii. V roce 951 sem podnikl výpravu, při níž se nechal korunovat na krále Franků a Langobardů . Při dalším tažení byl v roce 962 papežem Janem XII. korunován na císaře římského . Opět se jednalo o vzájemně výhodný obchod. Papež dostal potvrzené držení Patrimonia sancti Petri , musel se ale zavázat, že každý další z jeho nástupců před oficiálním nástupem složí přísahu svému suverénovi, tedy římském

           Už od starověku bylo státem daněno víno, a to v různých stádiích - jako hrozny na vinicích, nápoj, jeho výroba a prodej. Na to, jaké výhody to přináší státní kase, přišli už v Egyptě, Mezopotámii a starém Řecku. V Římě platili vinaři daně podle kvality půdy a to jednak vínem samotným tak i penězi.             Ve středověku patřila slavná vinařská oblast Bordeaux Anglii. Angličtí králové vybírali daně za vývoz vína z této oblasti do Anglie a pak bylo víno znovu zdaněno v Anglii. Příjmy to nebyly vůbec zanedbatelné. Počátkem 14. století, kdy export z Bordeaux vrcholil, převyšoval úhrn daní odsud dokonce sumu královských příjmů z celé Anglie. Když v polovině 15. století získala toto území Francie, byl vývoz do Anglie jakožto nepřátelské země na čas přerušen, ale ani francouzští králové nechtěli o zisky z daní přijít, nechtěli také obchodníky a vinaře z Bordeaux ruinovat, proto se obchod brzy obnovil.             Daně z vína ve Francii v období feudalismu stále rostly. Poplatky

           Následující čtyřdílná série není zaměřena na nějaký podrobný výklad dějin Svaté říše římské. Jde spíše o přehled základních okolností, které vedly k jejímu vytvoření a nástin její organizace.             Tento celek, jehož jádro leželo na území dnešního Německa, ale patřily k němu i další země včetně té naší, se postupně utvářel v období raného feudalismu a přetrval až do roku 1806. Navazoval sice na Římskou říši, měl s ní ale poměrně málo společného.             Když v roce 476 sesadil barbarský vůdce Odoaker posledního západořímského císaře Romula Augusta , přetrval titul římského císaře i nadále, a to v říši východořímské - Byzanci. Formující se papežství by sice bylo na jedné straně rádo co nejsamostatnější, fakticky si to ale velmi dlouho nemohlo dovolit, protože bylo i nadále ohrožováno různými barbary. Proto zůstávalo i nadále v jisté závislosti na Byzanci. Vážné ohrožení přišlo v roce 568, kdy většinu Itálie ovládli germánští Langobardi . Byzanc si zde udržela územ