Historie a víno

Po vpádu Polovců do východní Evropy se některé skupiny Pečeněhů a Torků (= Oguzové či Guzové) staly součástí poloveckého svazu. Nebyli zde ale v rovnoprávném postavení. Přišli o nejlepší pastviny, museli se účastnit jejich pochodů apod. Menší část Pečeněhů se usadila na byzantském území v západním Bulharsku. Poměrně velké skupiny se se usazovaly v Uhrách. Již v 1. polovině 10. století za uherského knížete Zoltána pronikají do severozápadních pohraničních oblastí Uher. Došlo ke sňatku jeho syna Taksonyho s urozenou Pečeněžkou. Když nastoupil Taksony na trůn, přijal u dvora chána Tonuzobu . Ten mu sloužil s celou svou hordou, která byla usazena podél severní hranice u Tisy. Později se Taksonymu podrobili ještě další dva chánové - Bila a Baksa . Ti dostali do správy město Pešť. Koncem 10. století za Taksonova syna přišlo ještě několik hord. V důsledku toho nakonec Pečeněhové ovládali i centrální oblasti Uher. Postupně se mísili s Maďary a přijímali křesťanství. Koncem 11. století se ji

Roku 1093 zemřel kníže Vsevolod, který předtím Polovce opakovaně úspěšně odrážel. Polovci zareagovali poměrně nečekaně. I když již měli připravený pravidelný loupežný vpád, rozhodli se vyjednávat a poslali posly k novému knížeti Svjatopolkovi. Ten je ale nechal uvěznit. Polovci zaútočili, jejich vpád byl úspěšný. Protože síly samotného Svjatopolka byly nedostatečné, požádal o pomoc své bratrance Vladimíra Monomacha a Rostislava. Ani spojené síly ruských knížat nestačily, Rusové utrpěli těžkou porážku, na útěku z boje utonul kníže Rostislav. Následoval další polovecký vpád a další Svjatopolkova porážka. Ten musel žádat o mír, který se podařilo poměrně snadno dojednat v roce 1094. Svjatoslav si vzal za ženu Tugorkanovu dceru. Polovci se poté rozhodli pro vpád do Byzance, který uskutečnili v roce 1095, utrpěli při něm ale vysoké ztráty. Zatímco byli Tugorkan a Boňak na této výpravě, pokusili se dva jiní polovečtí vůdcové Itlar a Kitan uzavřít mír s knížetem Vladimírem. Ten sice předběžně

Koncem března se v pardubické Vino -thé-ce konala ochutnávka vín z Nového vinařství, kterou vedl sommeliér pan Luboš Velecký. Pověděl nám toho hodně a zábavnou formou. Vysvětloval, že filosofie vinařství se od vzniku pod vlivem trhu mírně pozměnila. Zpočátku převládala snaha o vyzdvižení terroiru, aniž by se příliš zdůrazňovaly odrůdy a přívlastky. Zákazníci ale na to nebyli příliš zvyklí, bylo nutné se částečně přizpůsobit. Tomu odpovídá řada Cepage, z níž byla většina vzorků, které jsme tento večer pili. Přednostně se vinařství zaměřuje na bílé odrůdy, modré jsou využívány spíše doplňkově. Poněkud kontroverzní byla myšlenka pana Veleckého, že u otevřených lahví nemá smysl pro další uchovávání používat vakuovou pumpu, že to víno spíše poškodí. To že se prý ochrání samo přirozenou cestu. To jsem ještě neslyšel, docela by mě zajímaly další názory. Ochutnali jsme deset vzorků, osm bílých, jedno rosé a jedno červené. Hosté na závěr sestavili pořadí, jak se jim jednotlivá vína líbila. Char