Maďaři 3. Vytváření uherského státu

Po další těžké porážce, kterou Maďaři utrpěli tentokrát od Byzance v bitvě u Arkadiopole roku 970, kde byli spojenci kyjevského knížete Svjatoslava, se novým vládcem Maďarů stal Arpádův pravnuk Gejza. Za situace, kdy mnohé říše v Evropě zvětšují svá území pod záminkou šíření křesťanství, začalo být i pro přežití Maďarů přijetí křesťanství nezbytností. Vzhledem ke zhoršeným vztahům s Byzancí, která snažila obnovit svůj vliv na Balkáně, se Gejza raději obrátil do Německa k novému římskému císaři Otovi I. Ten vyslal do Uher misi a Gejza se na počátku své vlády nechal pokřtít. Počátkem 90. let přichází do tehdejšího centra Uher Ostřihomi mise vedená pražským biskupem svatým Vojtěchem. Ten v roce 995 pokřtil Gejzova syna Vajka - pozdějšího svatého Štěpána. Gejzovi se podařilo výrazně posílit panovnickou moc, navazuje i dobré vztahy se sousedy. Pro Štěpána získal za manželku Gizelu, dceru bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého. Gejza podrobil a údajně i osobně zabil svého bratra Michala, který ovládal Nitransko. Jsou budovány hrady a pevnosti, do nichž se Gejzovi podařilo jako posádku získat mnohé prosté bojovníky (jobbágy), kteří po skončení nájezdů obtížně nacházeli obživu, proto opouštěli původní rody, rodová společnost se postupně začíná rozkládat a je nahrazována rodinami. Hrady (vár) byly vlastně rozsáhlejšími sídlišti, obehnanými kamennou hradbou nebo jen valem. Jádrem armády se pomalu stává těžká jízda, do níž byli často najímaní elitní bojovníci cizího původu - Varjagové, Bulhaři Chorvati aj.

Když v roce 997 Štěpán nastupoval na uherský trůn, měl výborné předpoklady pro sjednocení Maďarů a dotvoření uherského státu. Okamžitě potlačil vzpouru svého příbuzného Koppányho, který ovládal východ země. Štěpán v bitvě použil obrněné rytíře, kteří podobně jako na Lechu slavili nad tradiční lehkou maďarskou jízdou úspěch. Koppany byl rozčtvrcen, jeho území podrobeno.

V roce 1000 získal Štěpán královské insignie od papeže Silvestra II., který byl přítelem císaře Oty III. Štěpán sice odmítal uznat svou závislost na císaři, přesto je ale pravděpodobné, že papež jednal po dohodě s Otou. Papežství mělo totiž velký zájem získat si výraznější pozici v zemi, o níž z hlediska náboženského usilovala i Byzanc. Pokračovala i christianizace země. V roce 1007 bylo založeno arcibiskupství v Ostřihomi. Prvním arcibiskupem se stal Vojtěchův přítel Radla (Astrik).

V roce 1003 vytáhl Štěpán do Sedmihradska proti dalšímu příbuznému Gyulovi, který se nakonec podrobil bez boje. Posledním velkým soupeřem byl Achtum na jihu v povodí Maruše. Ten byl poražen asi v roce 1008. Poté Štěpán rozšiřuje svůj vliv na Slovensko, o které soupeří s mocným polským panovníkem Boleslavem Chrabrým. Do konce 20. let 11. století toto území ovládl. Říši vnitřně rozdělil na 45 žup (komitátů) v čele s županem (ispán).V roce 1038, když Štěpán zemřel, byly už Uhry konsolidovaným a uznávaným státem s přibližně jedním milionem obyvatel.

Na doplnění je možné ještě uvést některé další momenty, důležité pro definitivní dotváření Uher i Maďarů. Koncem 11. století se kolem Balatonu a na východním Slovensku usadily zbytky bývalého nebezpečného nepřítele Maďarů. Jednalo se o Pečeněhy, kteří předtím utrpěli několik zničujících porážek od Byzance. Ti zde postupně splynuli s místním obyvatelstvem. V roce 1102 získal král Koloman chorvatskou korunu a došlo tak ke vzniku uhersko-chorvatské personální unie, která pak existovala až do roku 1918. V 1. polovině 13. století se v dnešním Maďarsku v Potisí ještě usadil další kočovný kmen - Kumáni. Ti sem ustoupili před Mongoly a poměrně dlouho se uchovávali vlastní svébytnost.