Teleskové. Kurikanové

 

Dalším kmenem Telesků byli Kurikanové (Kurykan, čínská verze je Guligan). Podíleli se na vytváření turkických Jakutů a mongolských Burjatů. Kolem jejich původního jazyka jsou velké nejasnosti a spory. Nejpravděpodobnějším se jeví jejich příslušnost k turkickým jazykům, vzhledem k tomu, že tak mluvili i další Teleskové, někteří badatelé ale řadí jejich jazyk k mongolským a další je pokládají za tunguzo-mandžuské Evenky. Kompromisní teorie uvažuje o tom, že se na vytváření jejich svazu tří kmenů (= Uč-Kurykan) podílely všechny tyto složky. Jejich nejbližšími příbuznými byli pravděpodobně Bajirku, s nimiž sousedili. Žili západně, severně i východně od Bajkalu, kolem Angary a na horním toku Leny. Archeologicky jim zřejmě odpovídá kurumčinská kultura. Byli asi spíše polousedlí než úplně typičtí kočovníci. Na velmi dobré úrovni u nich byli zpracování železa, částečně se zabývali i zemědělstvím, pěstovali žito, pšenici a proso. Byli to první zemědělci

 v Přibajkalí. Půdu orali, našly se i zbytky zavlažovacího zařízení. Hlavní ale pro ně byl chov koní a hovězího skotu, který prosperoval díky dostatku kvalitních travin, dále chovali kozy a velbloudy. Vysoce cenění byli jejich vynikající koně, silní a vytrvalí, se zvláštním tvarem hlavy, trochu připomínající velblouda. V polovině 7. století navázali přátelské vztahy s Čínou, kam císaři poslali skvělé koně. Ten je dokonce vychválil v krátké básni. Doplňkovou roli v obživě měl i lov, zejména losů a jelenů. Na skalách kolem Leny se po nich zachovaly skalní kresby. Používali runové písmo Turkutů. Zajímavostí je asi 300 metrů dlouhá a dva metry vysoká zeď nejasného určení, která po nich u Bajkalu zůstala.

Každému z tří kmenů vládl vládce s titulem sygin což je zřejmě místní varianta turkutského tegin, celému svazu pak Velký sygin. Jejich vojsko odhadovali Číňani na 5 tisíc mužů. Jejich sídla u Bajkalu se po velkou část jejich historie neměnila, k jejich předkům možná patřili i Tinglingové. Když koncem 5. století odešla většina Telesků společně se stařešinou Afučžilo na západ k Irtyši, část kmenů zůstala v původních sídlech. Byli to např. Bajirku a právě Kurikanové v Přibajkalí.  V 6.-7. století překvapivě nebyli součástí mocného Turkutského kaganátu, turkutské runové nápisy o nich hovoří jako o nepřátelích. Ani v 8.-9. století  se nestali součástí jim ještě bližšího kaganátu Ujgurského. Jejich nezávislost byla asi zčásti umožněna díky špatně přístupnému teritoriu, které obývali. Když byl roku 840 zničen kaganát Ujgurů Jenisejskými Kyrgyzy, bylo nuceno jádro jeho kmenů změnit svá sídla. Vlastní Ujgurové odešli jihozápadním směrem do Západního kraje, některé skupiny odešly na západ do dnešního Kazachstánu, část kmenů ale nadále zůstala v původních sídlech. Byli to opět Kurikanové a Bajirku. Politická situace koncem 1. tisíciletí v daném regionu je dost nejasná, určitě si ale Kurikany podrobili ve 13. století Mongolové.

Spornou otázkou je vztah Kurikanů k mongolským Chori-Tumatům. Ti v 9. století pod tlakem agresivních Kitanů ustoupili do Přibajkalí. Podle jedné teorie rozbili po delší válce svaz Kurikanů. Jejich část, zejména ti turkicky hovořící, ustoupili na sever k Leně a zde se spolu s Tunguzy podíleli na formování Jakutů. Zbytek byl asi Chori-Tumaty podroben. Faktem ale je, že od 10. století dochází k pomongolšťování oblasti kolem Bajkalu. Mnoho badatelů ale s touto myšlenkou nesouhlasí. Kurikanové jsou zde doloženi ještě ve 13. století v době Čingischánově, kdy se zapojili do jeho říše, možná už ale v té době mluvili mongolsky.