Války Rusů proti Pečeněhům

Pečeněhové byli svazem kočovných, turecky mluvících kmenů. Když koncem 9. století porazili v Podněpří staromaďarské kmeny a zatlačili je na západ, stali se na čas pány velké části černomořských stepí. Zároveň také sousedy Kyjevské Rusi, Byzance, Bulharska a říše Chazarů. Všechny tyto státy se brzy stali oběťmi pečeněžských nájezdů. Ty měly podle různých svědectví poměrně podobný charakter: bleskový vpád, získání množství kořisti, zpustošení země a rychlý ústup.

K menším srážkám s Rusy došlo zřejmě už ve druhé polovině 9. století, ještě před sjednocením Kyjevské Rusi, ale první pečeněžský vpád na Rus se odehrál v roce 915 za vlády knížete Igora. Tentokrát ještě neskončil bojem, ale nějakou dohodou. Už v roce 920 ale došlo k boji, o kterém toho ale též mnoho nevíme. V roce 943 přinutil Igor Pečeněhy ke společnému tažení proti Byzanci a následujícího roku je poslal, aby pustošili Bulharsko. Zdá se, že až do 60. let 10. století existoval s Rusy jakýsi mír, který sice zřejmě nevylučoval menší pečeněžské nájezdy na pohraniční oblasti, k větším střetům ale nedošlo. Ještě v roce 965 táhli Pečeněhové jako spojenci knížete Svjatoslava Igoreviče společně proti Chazarům. Když byl ale v roce 968 Svjatoslav na tažení proti Bulharům, Pečeněhové nečekaně oblehli Kyjev. Město trpělo nedostatkem potravin, mezi obleženými byli i synové a matka knížete. V zoufalé situaci se jim podařilo poslat posla ne druhý břeh Dněpru, kde byl menší ruský oddíl. Ten okamžitě na Pečeněhy zaútočil. Ti si mysleli, že se vrací kníže a ustoupili. Mezitím se podařilo informovat i Svjatoslava. Ten se okamžitě vrátil i s vojskem a Pečeněhy porazil. V letech 970-971 byli Pečeněhové opět jeho spojenci při dalším tažení proti Byzanci. Té se ale tajně podařilo získat si je na svou stranu. Když se pak na jaře 972 Svjatoslav vracel domů, čekali na něho u prahů Dněpru a všechny Rusy, kteří zde chtěli řeku překročit, včetně Svjatoslava, pobili. Pečeněžský kníže Kurja si ze Svjatoslavovy lebky nechal vyrobit slavnostní pohár, zdobený zlatem.

Tři Svjatoslavovi synové byli v době jeho smrti ještě nezletilí a došlo mezi nimi ke sporům, čehož Pečeněhové využili k dalším nájezdům. Nakonec se vlády zmocnil Vladimír, poté co zabil Jaropolka. Ani pak se situace nezlepšila, část Jaropolkovy družiny se spojila s Pečeněhy a boje ještě nějaký čas pokračovaly. Od roku 988 začal Vladimír budovat při řekách na hranicích s Pečeněhy řadu pevností, navzájem propojených valy, které znemožňovaly nečekané vpády. V témže roce také přijal Vladimír křesťanství, brzy poté ho navštívil pečeněžský chán Metigaj a také přijal křest. Roku 990 se Pečeněhové pokusili o mohutný vpád, protože drobné nájezdy už přes opevněnou linii nebyly možné, byli ale poraženi.V roce 991 se Vladimírovi podrobil chán Kučug, který byl od té doby platným spojencem i proti vlastním krajanům. Další velké pečeněžské vojsko bylo v roce 992 poraženo na řece Trubeži. Stále ale ještě nebylo úplně rozhodnuto. V roce 996 se Pečeněhům podařilo Vladimíra překvapit. Ten nestihl sebrat větší vojsko a jeho družina byla u Vasiljeva poražena, sám kníže jen s obtížemi uprchl, v ohrožení byl i Kyjev. Nicméně další postup nepřátelské armády postupně zpomalovala linie opevnění. Vladimír se v roce 997 vypravil na sever do Novgorodu, aby získal pomoc. Pečeněhové mezitím oblehli město Bělgorod. Doufali, že ho vyhladoví. Situace ve městě byla skutečně zoufalá, ale obyvatelům se podařila malá lest. Sebrali všechny zbytky jídla a pozvali Pečeněhy na hostinu. Ukázali jim, že mají jídla dost, Pečeněhové jim uvěřili a ukončili obléhání. Když byl v roce 1000 Vladimír na tažení proti Bulharsku, Pečeněhové oblehli Kyjev. V noci ale obránci pod vedením Alexandra Popoviče podnikli úspěšný výpad, mnoho nepřátel pobili a ti pak odtáhli. Tentýž vojevůdce pak následujících roku Pečeněhům vpád oplatil. Byl při tom velmi úspěšný, zajal chána Rodmana a jeho tři syny.

Když v roce 1015 Vladimír zemřel, začaly boje mezi jeho syny o trůn. Proti Jaroslavovi Moudrému podporovali Pečeněhové Svjatopolka. V roce 1017 oblehli Jaroslava v Kyjevě, ten se ale dobře připravil. Nechal vykopat příkopy, zakryté větvemi, do nichž velká část pečeněžské jízdy spadla. Jiní byli vlákáni k útoku na pootevřenou bránu, za níž ale čekala velká část družiníků a též je pobila.

Následujícího roku táhl Svjatopolk znovu na Kyjev. Tentokrát mu kromě Pečeněhů pomáhal i polský vládce Boleslav Chrabrý. Jaroslav se je pokusil zastavit, byl poražen a spojenci vstoupili do města. Jaroslav sebral v Novgorodu nové vojsko, vrátil se a Svjatopolk před ním utekl k Pečeněhům. Následujícího roku se spolu s velkou pečeněžskou armádou vrátil, ale byl definitivně poražen na řece Altě. Po nějakém období klidu využili Pečeněhové toho, že Jaroslav byl právě v Novgorodě a oblehli v roce 1036 Kyjev. Jaroslav přitáhl městu na pomoc se silným vojskem a střetl se s nepřáteli v bitvě před městem. Pečeněžská jízda zaútočila, bitva trvala celý den, nakonec byli ale kočovníci poraženi a uprchli. Od té doby již Rus nikdy neohrozili, dlouhé období vzájemných válek skončilo.