Teleskové. 2. Říše Gao-gjuj a začlenění do Turkutského kaganátu


 

Když koncem 5. století chystali Žuan-žuani další válku proti Číně, odmítli se na ní Teleskové podílet a raději odkočovali do Džúngarska, kde zničili menší hunskou říši Jüeban. Bylo jich mnoho, podle čínských zdrojů sto tisíc povozů. Jejich vůdce Afučžilo (480-516) porazil kagana, který se ho pokusil pronásledovat a poslal roku 490 poselstvo do Číny, kde požadoval, aby ho uznali za samostatného vládce, což se mu podařilo. Vytvořil říši Gao-gjuj. Nová říše se vnitřně dělila na dvě části. Severní ovládal přímo Afučžilo, označovaný jako Veliký syn Nebes, jižní jeho bratranec Cjunki. Na toho ale brzo zaútočili z jihu Hethalité, zabili ho a zajali jeho syna Mivotu. To vedlo k převratu i na severu, kde byl v roce 496 Afučžilo svržen a zabit Balianem. I ten byl ale vzápětí zabit Hefthality. Mivotu byl jimi dosazen jako vazalský vládce. Podařilo se mu získat si uznání od Číny. Porazil a zabil roku 508 kagana Žuan-žuanů Futu, jeho skalp poslal jako dar do Číny, ale pak ho v roce 516 napadl syn a nástupce Futu, kagan Čeunu. Ten Mivotu porazil, zajal, nechal přivázat ke hřbetu koně a umučit. Jeho lebku přikázal pokrýt lakem a udělal si z ní slavnostní pohár.



 V roce 522 se do čela Gao-gjuj postavil mladší bratr Mivotu – Ifu. Ten znovu bojoval s Žuan-žuany. V první bitvě sice zvítězil, ve druhé byl ale poražen. Následně ho zabil jeho bratr Jüegi, který se zmocnil vlády. I ten mezi léty 534-537 bojoval proti Žuan-žuanům, po další porážce ho zabil Bidi (537-540), syn Ifu. Toho v roce 540 Žuan-žuani definitivně porazili a říši Gao-gjuj zničili. Kagan Anachuej sice říši Žuan-žuanů na čas obnovil a upevnil, v roce 545 ale Teleskové opět povstali a táhli z Džúngarska do Mongolska. Tentokrát je poněkud nečekaně porazil další vazal Žuan-žuanů, vládce Turkutů Bumyn. Když se mu Teleskové podrobili, ale kagan ho odmítl uznat za sobě rovného a dát mu dceru za ženu, Bumyn říši Žuan-žuanů zničil. Je dost dobře možné, že za Bumynovou zjevnou provokací byli právě Teleskové. Pokud si chtěl Bumyn udržet jejich poslušnost a podporu (a to u tak početného národa jistě potřeboval), musel jít do konfliktu s Žuan-žuany.  Od té doby byli Teleskové součásti Turkutského kaganátu. I zde se ale ukázali jako velmi problematičtí poddaní, často povstávali, obvykle vyprovokovaní Čínou.



Přes relativní početnost byli Teleskové často podrobováni jinými kmeny. Přispívalo k tomu asi i to, že se obvykle jednalo o poměrně volné sdružení mnoha kmenů, které měly vlastní vůdce. Postupně se navíc rozšířili po obrovském území od dnešních středoasijských republik až k Bajkalu. V čínských kronikách 7. století (kde se o nich ale pro změnu začíná hovořit jako o Choj-chu) máme doložená jména některých jejich kmenů. Skutečné znění pojmenování je obvykle velmi nejasné, čínské názvy jsou velmi zkomolené, u některých kmenů je téměř nemožné je ztotožnit. Z těch pravděpodobných lze uvést Pugu (Bugu), Tunlo (Tongra), Kibi (Cibi), Chun, Sejanto, Ujgur (Juange), Dubo (Dabo), Kurikan (Guligan), Dolange, Bajirku, Sygje, Chusje, Chigje, Bajsi a Adje (Adiz).



 

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mongolská říše 7. Výboje po smrti Čingischána

Teleskové. Kurikanové

Teleskové. Bajirku 2. část