Teleskové. 3. Jejich další říše a obyčeje

 



Po rozdělení Turkutského kaganátu si začali počátkem 7. století vytvářet vlastní říše, například Kibi v Džúngarsku nebo silnou říši Sejanto, o které jsem již podrobněji psal. Teleskové se spolu s Číňany podíleli i na likvidaci turkutských kaganát a nakonec se sjednotili v mocném kaganátu Ujgurů, též Choj-chu. Ten byl jakousi konfederací kmenů, kde klíčovou roli měli Tokuz-Oguzové (9 rodů). Vedoucím byl Jaglakar (Jologe, vlastní kaganský rod). Do svazu byly inkorporovány dva kmeny, které k Teleskům nepatřily: Basmalové a východní větev Karluků. Dále pak několik dalších teleských kmenů: Pugu, Chun, Bajirku, Tongra, Kibi a Sygje. Zdá se, že některé, zejména vzdálenější teleské kmeny, jako například Kurikanové, byli v dosti volném vztahu ke kaganátu a měly minimálně nějakou autonomii.



Po zničení Ujgurského kaganátu Jenisejskými Kyrgyzy bylo nejvýznamnější nástupnickou ujgurskou říší idikutství v Západním kraji. Vzniklo kolem poloviny 9. století a existovalo do roku 1028, kdy ho zničili Tangutové. Idi kuti („svatá výsost“) pocházeli z kaganského rodu Jaglakar. Nebyla to sice nijak mocná říše, její vládcové ale ovládali města v důležité části hedvábné stezky, což jim dodávalo na významu a zajišťovalo bohatství. Měla vyspělou kulturu, která čerpala ze západních i východních vlivů a stala se i důležitým mostem mezi těmito kulturami. Úspěšně se zde šířil buddhismus, naopak se Ujgurové snažili bránit pronikání islámu ze západu. Používali zde písmo, které se později stalo základem mongolského, protože mnoho vzdělaných Ujgurů sloužilo po vzniku Mongolské říše Čingischánovi a dalším mongolským vládcům.



Teleskové byli pochopitelně velmi zajímaví pro Číňany, díky čemuž máme dost informací o jejich obyčejích. Zde jsou některé: Přejíždějí z místa na místo, v závislosti na dostatku vody a trávy. Oblékají se do kůží, jedí hlavně maso. Chovají dobytek, koně, ovce a další domácí zvířata. I když se zvířata volně pasou v stepi, nikdo je neukradne. Jejich povozy jsou mimořádně vysoké a mají velké množství paprsků. Každý kmen má svého vůdce, ale v případě nebezpečí se dokáží sjednotit a představují velkou sílu. V bitvách neumějí vytvářet pevné formace, proto nevydrží frontální útok a spoléhají se spíše na pohyblivost a bleskové útoky. Při svatbách dávají bohaté dary, hlavně koně a dobytek. Příbuzní ženicha ale mají právo si z darovaných koní nějakého chytit.  V tom jim brání dosavadní majitelé, kteří se snaží koně vylekat a splašit. Při svatbách nejedí žádné obilniny a nepijí víno. Konzumují hlavně kobylí mléko a vařené maso. Všichni slaví až do noci a pak přenocují před jurtou novomanželů. S vdovami soucítí, ale jen výjimečně se s nimi žení. Milují údery hromu. V těchto místech skrápějí zem krví černého berana, zapalují ohně, poslouchají zaklínání šamanů, mávají zbraněmi, střílejí do nebe, jezdí dokola na koních a vytvářejí kruh z vrbových větví, politých mlékem.



 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mongolská říše 7. Výboje po smrti Čingischána

Teleskové. Kurikanové

Teleskové. Bajirku 2. část