Civilizace Chórezmu 1. Vývoj v 8.- 4. stol. př. n. l.

           Před nějakým časem jsem zveřejnil sérii fotografií pozoruhodných hradů z Chórezmu. Tak trochu jsem slíbil, že o této civilizaci napíši více, nějak jsem se k tomu ale nemohl dostat. Tak až teď.

            Civilizace Chórezmu patří k těm velmi starým, už ve starověku byla velmi vyspělá. Její centra ležela hlavně na řece Amu-Darje ve Střední Asii, dále je možné ji geograficky přibližně vymezit Aralským jezerem a Syr-Darjou. Střetávaly se tu vlivy z vyspělých civilizačních center na jihu, Mezopotámie a Persie, ovlivňovaly ji i stepní kmeny ze severu a východu. Její jméno je známé v mnoha podobách: v Babylonii jako Humariama, v Elamu Marazmiš, v Persii Uvárazmiš, ve starověké Indii jako Chvárizam, Řekové a Římani ji znali pod jménem Chorasmia, později ji Arabové říkali Chwárizm. Tento název se moderní učenci snaží přeložit buď jako Země Slunce, Úrodná země nebo Nížinatá země. Co se týče obyvatelstva, stýkaly se zde zřejmě zejména různé prvky severoíránské, tedy hlavně blízké Massagetům a Sakům. Temné období zde končí v 8. -7. století př. n. l., poté začíná období historické, počátky vyspělé civilizace.

            Počátky historického období jsou spjaté s budováním hradišť z velkých nepálených cihel. Celková délka hradeb se pohybuje kolem 6-7 km. Brány bývají chráněny složitým labyrintem. Obyvatelé žili v dlouhých úzkých místnostech, zabudovaných přímo do široké hradby. Jejich bohatství se opíralo hlavně o velká stáda dobytka, která mohla být v případě nebezpečí ukryta uvnitř hradiště, které ohraničovalo vždy velkou, fakticky pustou a prázdnou plochu. Nejednalo se ale o kočovníky, spíše o polousedlé kmeny, které si jídelníček vylepšovaly i rybolovem a částečně i zemědělstvím. Předpokládáme, že majetková diferenciace nebyla v počátcích ještě nijak velká, postupně se ale největší stáda soustřeďují v rukou několika aristokratických rodin. Postupně přibývá i otroků. Dochované bronzové hroty šípů připomínají skythské, keramika je již vyráběna na hrnčířském kruhu, ale je ještě poměrně hrubá. Společnost byla ve stádiu postupného přechodu od matriarchátu k patriarchátu, postavení žen bylo ještě významné. Nedědí ještě děti po otci, ale majetek připadne dětem jeho sestry, podobně tomu bylo i s trůnem.

            V Chórezmu existovala koalice massagetsko-sakských kmenů, v jejímž čele byly Chorasmiové, dále sem zřejmě patřili Apasiakové, Sakaravakové, Derbikové, Asiani a Dahové (Tocháři). Kolem roku 530 př. n. l. proti nim uspořádal vojenskou výpravu perský král Kýros. Chórezm zřejmě sice uznal jistou míru závislosti a odváděl pak perským Achajmenovcům poplatky, k úplné porážce však zřejmě nedošlo. Kolem roku 517 př. n. l. proti nim vytáhl další král Dareios I. Ani tentokrát neskončila výprava jasným výsledkem. Zřejmě až Dareiovu nástupci Xerxovi se podařilo získat si v této oblasti faktickou nadvládu. Chorasmiové a další kmeny koalice se pak účastnili jeho tažení proti Řecku v roce 480 př. n. l. V průběhu 4. století před naším letopočtem se ale asi Chórezm (nebo alespoň Chorasmiové) znovu osamostatnil, protože zdejší vojáci nejsou uváděni v jinak dost podrobných seznamech perské armády za bojů proti Alexandrovi Makedonskému. Po porážce Dareia III. navštívil v roce 329 př. n. l. Alexandra v Marakandě (Samarkand) král Chorasmiů Farasman a uzavřel s ním spojeneckou smlouvu. Chtěl tím asi odvrátit Alexandrův útok. V následujícím roce ale Farasman podporoval vůdce protimakedonského povstání v Sogdianě Spitamena.

            Přibližně v této době začínají ustupovat dosavadní hradiště s obytnými hradbami. Pokroky v zavlažování umožnily přechod od dobytkářství k zemědělství a novým typem sídliště se stalo město. Má mohutné vnější hradby, uvnitř nichž se ukrývá několik obrovských domů se 150-200 místnostmi. V každém domě zřejmě sídlil celý rod s 500-1000 lidmi. Městské opevnění ještě většinou nemá věže, obrana je zajišťována různě zkosenými střílnami. Došlo k velkému rozmachu řemeslné výroby, keramika je podstatně dokonalejší, rozvíjí se metalurgie, jako vzácná novinka se vyrábějí také skleněné perly.