Starověká Sýrie 3. Bitva u Kadeše
Egyptští faraoni 19. dynastie, označovaní jako Ramessovci se snažili situaci v Sýrii zvrátit. Zejména nejslavnější z nich, Ramesse II. Zanechal po sobě mnoho oslavných nápisů a reliefů, kde se nechal zvěčnit jako velký dobyvatel a vítěz nad Chetity. Realita byla ale dost jiná. Faktem je, že se s nimi utkal v jedné z největších bitev, jaká se mezi staroorientálními mocnostmi odehrála. Bylo to v roce 1285 př. n. l. poblíž řeky Orontes u Kadeše, mohutné pevnosti na jižní hranici chetitského panství v Sýrii.
Ramesse se na bitvu důkladně připravil, posílil egyptské posádky v jižní Sýrii a shromáždil jednu z nejmohutnějších armád, jakou kdy Egypt poslal mimo své hranice - 20 000 mužů. Rozdělil ji do čtyř sborů, nazvaných podle nejvýznamnějších bohů - Amona, Ré, Ptaha a Sutecha. Ty pochodovaly na sever za sebou s rozestupem několika kilometrů. Sám faraon velel prvnímu sboru. Ani jeho soupeř, chetitský velkokrál Muvatalliš nezahálel. Jeho armáda byla zřejmě ještě početnější (odhady mezi 20 -35 000). Základem bylo asi 3 500 válečných vozů, úderná síla, která neměla obdobu v celém tehdejším světě, včetně Egypta. Zdá se však, že zbytek jeho vojska, většinou oddíly místních vazalů, již takovou hodnotu neměl.
Krátce před bitvou narazili Egypťané na skupinu mužů, kteří o sobě prohlašovali, že jsou dezertéři z chetitské armády. Ti tvrdili, že Chetité jsou slabí a jejich král ustupuje na sever. To samozřejmě zvedlo Egypťanům sebevědomí. Utábořili se, ale klid jim vydržel jen do té chvíle, než zjistili, že prakticky na stejném místě musela těsně předtím tábořit chetitská armáda. Znovu, tentokrát podstatně tvrději, vyslechli "dezertéry" a zjistili, že to celé byla lest. Ramesse vyslal okamžitě posly s varováním druhému sboru, ten už ale mezitím přestal existovat. Chetité potají obešli první sbor a jejich válečné vozy rozdrtili nepřipravené Egypťany. Následně napadli i první sbor. Ani ten nevydržel jejich nápor. Faraon se asi jen s osobní gardou probil z bojiště. Během ústupu měl ale neuvěřitelné štěstí. Úplnou náhodou narazil na vojsko z nedaleké egyptské posádky, které o celé bitvě nemělo ani tušení. Nutno ocenit, že se nevzdal. Neváhal a na bojiště se vrátil. Tentokrát se zase jemu podařilo Chetity překvapit. Ti mezitím sestoupili z válečných vozů, sbírali kořist a popíjeli. Ramesse II. na ně zaútočil a brzy dorazil na bojiště i další egyptský sbor. Boj tentokrát dopadl pro Egypťany dobře. Chetité se stáhli do Kadeše. K další bitvě již nedošlo. Bojiště tedy nakonec ovládli Egypťané, jejich ztráty ale musely být několikanásobně větší, Muvatalliš vlastně většinu svých jednotek do boje ani nenasadil. Není divu, že se to celé vyřešilo vyjednáváním a uzavřením mírové smlouvy (1270 př. n. l.), která je naprostým unikátem.
Tím, že se zachovala, ale také tím, že nikdy nebyla porušena. To je u mírových smluv opravdová vzácnost. Co je ale podstatné, hranice se nijak nezměnila, Ramesse II. v Sýrii nic nového nezískal. Zůstala tedy i nadále rozdělená. Sever zůstal chetitský a jih (přibližně Palestina) egyptský.
Komentáře
Okomentovat