Starověká Sýrie. 1. Počátky civilizace v syrskopalestinské oblasti

       

         

Území, ležící mezi Malou Asii a Egyptem a ohraničené Středozemním mořem a Eufratem, se ve starověku označovalo jako Sýrie. Jedná se tedy o oblast podstatně větší než současný stát s tímto jménem. Protože ale v minulosti prakticky nikdy netvořilo samostatný stát, ale buď bylo rozděleno na několik více či méně samostatných celků, nebo bylo pod nadvládou některé sousední mocnosti. Většinou opět ne celé, ale častěji rozdělené mezi několik říší. Proto také pojmenování značně kolísá a pod pojmem Sýrie se může skrývat celé toto území, případně bývá děleno na Fénicii a Palestinu, označováno jako Syropalestina nebo velká Sýrie. Někdy se ale jako Sýrie označuje pouze území na východ od Palestiny a Fénicie. To samozřejmě dost ztěžuje výklad a chápání dějin tohoto regionu. Pokud některý sousední panovník provedl tažení do Sýrie, případně Sýrii dobyl, není příliš jasné, o čem je vlastně řeč. A obráceně: o úplně stejném tažení se může psát, že směřovalo do Sýrie nebo také do Fénicie. Fénicií se obvykle rozumí oblast mezi Ugaritem a Akkonem, dále na jih ležela Palestina. V celé oblasti se velmi brzy vytvořilo mnoho bohatých a vyspělých městských států, větší a trvalejší celky byly však spíše výjimkou, což sousedům usnadňovalo výboje.

         

Již v 8. tisíciletí před naším letopočtem se zde objevily první protoneolitické osady (předkeramický neolit). Lov sice hrál v obživě zdejších obyvatel ještě mírně převažující úlohu nad zemědělstvím, jeho role se ale postupně snižovala. Osady , jako bylo z bible dobře známé Jericho, se už začínají obklopovat hradbami. Spolu s územími na horním toku Eufratu a Tigridu patří tato oblast ke kolébkám zemědělství. To zde plně převládlo od 6. tisíciletí, kdy se také začala vyrábět keramika. Koncem 4. tisíciletí př. n.l. sem přicházejí západosemitské kmeny Kanaanejců, které si začínají vytvářet první skutečná města, jako např. Ugarit, Byblos, Megiddo. Jericho mělo v této době hradby silné 8 metrů! Zároveň zde začala doba bronzová. Města si záhy vytvořila městské státy. Město, které byl hospodářským, náboženským a politickým centrem určité oblasti, ovládlo nevelké zemědělské zázemí.

          Od 3. tisíciletí př. n. l. se zde projevují jak kulturní, tak i politické vlivy sousedních vyspělých zemí - Egypta a Mezopotámie. Jsou prokázány kontakty mezi Byblem a Starou říší v Egyptě, ve 24. a 23. stol. př. n. l. do Sýrie úspěšně útočí králové Akkadů z Mezopotámie, Sargon a Narám-Sín. Brzy poté ale následoval mohutný vpád dalšího západosemitského obyvatelstva, Amorejců, kteří zřejmě pod vlivem sucha opustili svá předchozí sídla v polopouštních oblastech Přední Asie a pronikli do Mezopotámie a Sýrie. Byli podstatně primitivnější než předchozí syrské obyvatelstvo, jednalo se o pastevce, kteří městskou civilizaci neznali a také většinou měst v Sýrii zničili. Další početnou skupinou, která se zřejmě na přelomu 3. a 2. tisíciletí usadila zejména v severních částech Sýrie, byli Churrité, obyvatelstvo etnicky nezařaditelné, jazykově snad blízké některým dnešním kavkazským národům.