Civilizace Chórezmu 2. Vývoj do podrobení země Araby

             Kolem roku 250 př. n. l. došlo ve Střední Asii k velmi významným změnám. Od říše Seleukovců, jedné z nástupnických říší, vzniklých po smrti Alexandra Makedonského, se na východě odtrhly dva velké celky: říše řecko-bakterská a Parthie. Říši Parthů založili dva bratři, Arsak a Tiridates, kteří pocházeli z massagetského kmene Dahů. Vládnoucí dynastie se nazývala Arsakovci. Zatímco Parthové stále sílili a dále zvětšovali své území, hlavně na úkor Seleukovců, řecko-bakterská říše postupně slábla. Toho využily kolem roku 140 př. n. l. massagetské kmeny Sakaravaků, Apasiaků, Asianů a Tochárů a říši zničily. Z čínských pramenů jsou tyto kmeny známé jako Jüe-č´. Čínský hodnostář Džang Tien informuje krátce poté o mocné říši Kang-jü, která má velmi těsné vztahy s Jüe-č´ a většinou uznává nad sebou vládu jejich králů. Její geografické vymezení dost přesně odpovídá Chórezmu. Vojenská síla byla odhadována asi na 100 tisíc mužů. Samotné jméno země znamená cosi jako Země kanálů. Kang-jü postupně sílí a svůj vliv rozšiřuje severovýchodním směrem ke Kaspickému a možná až Černému moři. Rozmachu zdejších měst hodně napomohlo, že přes ně vedle velká hedvábná stezka z Číny. Do závislosti na Kang-jü se dostávají příbuzné severoíránské kmeny Alanů. V polovině 1. stol. př. n. l. se říše stala spojencem západní větve Hunů. Někdy kolem přelomu letopočtu pak dokonce dosáhla převahy nad Jüe-č´, to ale trvalo jen krátkou dobu, protože na počátku našeho letopočtu nahrazuje volný svazek Jüe-č´ nová mocná říše Kušánů., která si Chórezm podrobuje. Pod jejich nadvládou pak byl asi do konce 2. stol. n. l.

            Období existence říší Kang-jü a Kušánů přineslo opět změny v architektuře. Objevují se pevnosti a města s četnými věžemi. Uvnitř najdeme chrám ohně a palác, našly se i pozůstatky nástěnných maleb a soch. Mince choresmijské dynastie Sijávušovců a prvních kušánských vládců jsou ovlivněny řecko-makedonským mincovnictvím.

            Po osamostanění od Kušánů byl sídlem Sijávušovců palác v městě Toprak-Kala. Počátkem 4. století pak přesídlila jejich mladší větev, Afríghovci, do Kjatu. Právě v tomto období se architektura opět změnila. Objevují se dva druhy sídlišť. Jednak malé opevněné usedlosti zemědělců a dále mohutné hrady šlechty. Jsou si v principu docela podobné, liší se hlavně velikostí. Šlechtické byly budovány nejčastěji u odboček zavlažovacích kanálů, čímž si šlechta zajišťovala nadvládu nad prostými rolníky. Půdorys hradů je nejčastěji čtvercový, u těch velkých se délka strany blíží 100 m. Příliš se již nepoužívají cihly, namísto toho jsou stavby budované z upěchované hlíny. Zmizelo množství střílen, typických pro předchozí opevnění, ubylo i věží, které zůstaly zachovány jen na nárožích a mají většinou okrouhlý tvar. Uprostřed bývá masivní obytná věž, obdoba donjonu ve středověké Evropě. Úplně zmizely neopevněné vesnice, veškeré obyvatelstvo žilo v hradech, případně ve městech. To svědčí o velmi neklidné době plné válek. Odrazem neklidné doby je zhoršení kvality řemeslné produkce. Neklidná situace v zemi pak zřejmě vedle cizí obchodníky k tomu, aby hledali jiné obchodní cesty. Důsledkem tohoto faktu je zřetelný úbytek zboží cizího původu.

              V 5. století se někde při severozápadních hranicích říše začíná vytvářet svaz Hunů Hefthalitů. Ti postupně vytvořili obrovskou barbarskou říši, sahající od Aralského jezera až po severní Indii. Chórezm byl její součástí, i když místní dynastie si vládu udržela. Následný úpadek obchodu pak měl velmi negativní dopad na zdejší města. Ta postupně mizí a podle arabských zpráv zde zůstala na počátku 8. stol. n.l. jen tři: Kjat, Hazárasp a Urgenč. Hefthalitská vláda sice neměla dlouhé trvání, už v 60. letech 6. století jejich říši zničili Turkuti a Střední Asie se dostala pod jejich nadvládu. Následující období bylo ale mimořádně neklidné, přelom 6. a 7. století byl ve znamení obrovského konfliktu, do něhož se zapojila většina mocností Eurasii. V 7. století pak o tuto oblast začínají projevovat zájem dvě velmoci: Čína a říše Arabů. Nakonec ale v roce 712 dobyl říši arabský vojevůdce Kutajba ibn Muslim a tato oblast je postupně začleněna do muslimského světa. Sám Kutajba vyhnal ze země mnohé místní učence, zničil místní literaturu a mnohé z kulturní tradice tak bylo nenávratně ztraceno. Na dlouhou dobu se tak Chórezm stal v politické oblasti periférií, i když zdejší města začala opět prosperovat. Přesto zemi ještě čekalo jedno období, kdy se na čas zařadila mezi velmoci.