Pardubický festival vína. Reportáž z ochutnávky pro veřejnost

Poslední srpnový víkend se v Pardubicích konala druhá část Pardubického festivalu vína. Po soutěži, která proběhla koncem července, přišla část určená veřejnosti. Po dva dny bylo možno ochutnávat naše i zahraniční vína v překrásných prostorách pardubického zámku. Ve 34 stáncích vystavovalo více než 50 vinařství, dovozců vín a vinoték. Nabídka se úplně neshodovala s víny, která soutěžila. Na jedné straně se tu objevila vína a vinařství, která v soutěži nebyla, na druhé straně pro mě trochu překvapivě chyběla vína ze Slovenska, která v soutěži nedopadla špatně. Přesto byl výběr velice bohatý, snad každý si musel přijít na své. Přehlídka domácích vinařství byla skutečně reprezentativní (např. Znovín, Ampelos, Patria, Maděřič, Skoupil, Lahofer, Hort, Plešingr, Tetur, Spielberg aj.), zahraniční byla z Evropy i ze zámoří. Příjemnou atmosféru doplňovala stylová hudba, různé soutěže a další doprovodné akce. Kromě toho se ještě v historickém centru města konala Pernštýnská noc, kde bylo možné shlédnout další zajímavé programy, nakoupit něco na zub i pro potěšení. V kašně pak bylo volně k disposici 400 litrů vína, které se prý rychle vypilo.

Ale zpět k dění na zámku. Za 50 Kč vstupného dostal návštěvník skleničku s logem festivalu a mohl si nakoupit žetonky po 5 Kč, za které si pak u jednotlivých stánků mohl vybírat vína, která ho zaujala. Většina ochutnávek se pohybovala mezi 2-4 žetony. Obsluhující byli velmi ochotní, kromě ústních informací o nalévaných vínech nabízeli i různé propagační materiály o vinařstvích. Návštěvníků bylo více než dost, ale vzhledem k velkému množství stánků nebylo nutné nikde moc čekat. Prostě pohoda. Jediný problém byl, co vypustit. Všechno se prostě ochutnat nedalo.

Uvedu několik vín, která mě nejvíce chutnala, je ale jasné, že to není výběr úplně reprezentativní. Připojuji bodové ohodnocení desetibodovou stupnicí, opět spíše orientační, na nějaké poctivé zkoumání nebyly podmínky ideální.

Nejprve dvě pro mě asi nejzajímavější:

Pálava 2007 výběr z hroznů Vinařství U Kapličky 9,5 b.

Bobulky cuvée 2005 slámové víno Oldřich Drápal 9,5 b.

Následuje skupinka velmi dobrých vín:

Ryzlink rýnský 2006 výběr z hroznů Spielberk 9 b.

Sauvignon 2007 pozdní sběr Víno Hort 9 b.

Ryzlink vlašský 2006 kabinet Spielberk 8,5 b.

Sauvignon 2007 pozdní sběr Agrodružstvo Nový Šaldorf 8,5 b

Chardonnay 2006 jakostní odrůdové Thomas-Rüb, SRN 8,5 b

Kerner/ Riesling 2007 Spätlese Thomas-Rüb, SRN 8 b.

Hibernal 2006 výběr z bobulí Ampelos 8 b.

Sauvignon 2005 výběr z hroznů Vinařství Plešingr 8 b.

Müller Thurgau 2007 kabinet Petr Skoupil 8 b.

Merlot výběr z hroznů 2006 Petr Skoupil 8 b.

Dornfelder Classic 2006 Weingut Anselmann, SRN 8 b.

Alibernet 2006 pozdní sběr Vinařství Plešingr 8 b.

Přidám ještě pár vín, která mě zaujala odrůdou nebo zpracováním:

Ortega 2006 Spätlese Thomas-Rüb. Německá odrůda, kříženec Müller Thurgau a Siegerrebe. Koštoval jsem ji prvně, chutnala, voněla.

Palava 2007 Landwein Weinhof Koller, Rakousko. Trochu něvěřícně jsem zíral na tuto rakouskou Pálavu. Popovídal jsem si o tom s paní Kollerovou, která u stánku obsluhovala. Domnívala se, že jsou jediní v Rakousku, kdo tuto odrůdu dělá. Révu mají pochopitelně z Moravy. Ukazovala mi fotografii svého syna, pečujícího na vinici o Pálavu. Vysvětlovala, že podle cukernatosti víno odpovídá Auslese tj. výběr z hroznů. Víno nebylo špatné, i když na Moravě umějí logicky tuto odrůdu lépe.

Verdelho 2007 Bleasdale, Austrálie. Odrůda portugalského původu, pěstovaná hlavně na ostrově Madeira, kde se z ní vyrábějí stejnojmenná vína. Tohle mělo příjemnou hroznovou vůni.

Maury 2005 Apellation Maury Contrôlée, Earl La Pleiade, Saint Paul de Fenouillet, Vin doux naturel. V této jihofrancouzské apelaci se dělají sladká vína s vyšším obsahem alkoholu. Jedná se vždy o cuvée s hlavním podílem Grenache. Sladké, těžké, možná trochu moc vystupoval ten alkohol (16 %).

Zklamání ochutnávky:

Negroamaro 2007 Angelo Rocca, Itálie. Na soutěži mi chutnalo od této firmy Primitivo di Manduria, chtěl jsem tedy ochutnat i jiná jejich červená a začal tímto. Chuť sice celkem ušla, ale ta vůně. Něco mezi Ironem a Okenou! Raději jsem zde výzkum ukončil.

Poznámka na závěr. Zaujalo mě, že většina velmi dobrých vín německé firmy Thomas-Rüb stála kolem 150 Kč. Obávám se, že u mnoha našich vinařství bych za to žádný zázrak nepořídil. Hned jsem si vzpomněl na story, kterou mi před pár dny vyprávěl známý, dovážející vína z Moravy. Jistý moravský vinař nakupuje cisterny laciného rakouského vína, doveze to domů, nalahvuje a za draho prodává Pražákům. Že by přišla doba, kdy nám naši sousedi začnou i ve víně konkurovat cenou?