12. Čínské kroniky o bojích se Siung-nu. 2. část

Čína ale nebyla se stávajícími poměry spokojena a roku 133 ale vymyslel nový císař Wu-ti na Huny léčku. Na jeho pokyn slibují obyvatelé pohraničního města Ma-ji Hunům, že jim vydají město a lákají je na obrovskou kořist. Šan-jü se nechal nalákat a se 100 000 jezdci spěchal k městu. Poblíž něho ale bylo skryto 300 000 Číňanů. Naštěstí se ale Hunům podařilo zajmout jednoho čínského důstojníka, který celý plán vyzradil. Hunové rychle ustoupili a důstojník dostal titul knížete.

R. 129 vyslala Čína proti Hunům čtyři vojevůdce. Jeden nedosáhl ničeho, druhý byl poražen, třetí padl do zajetí a pouze čtvrtý - Wej Čin - se vrátil s hubeným výsledkem - zajal 700 lidí.Ten se ale nakonec ukázal jako schopný, roku 128 dobyl pro Čínu zpět významný Ordos. Za dalšího šan-jü Ičisje ale pokračují v letech 126 a 125 úspěšné hunské vpády. R. 124 dostal Wej Čin k dispozici 100 000 jezdců . Vyrazil z Ordosu a podařilo se mu dokonale překvapit Západního Čžukiho, který žádný útok neočekával a opíjel se. Knížeti se sice podařilo z obklíčeného tábora uprchnout, ztratil ale 15 000 lidí. O rok později Wej Čin útok zopakoval se stejnou silou. I tentokrát zajal hodně Hunů, sám ale ztratil dva generály ze šesti a mnoho mužů. Úspěšné bylo čínské tažení z roku 121. Po něm se Číně dobrovolně podrobilo 40 000 Hunů v čele s knížetem rodu Hunše. Šan-jü se pak stahuje na sever za Písečnou poušť v Mongolsku, další čínské vpády už tak úspěšné nebyly. Proto přichází Čína roku 119 s novým plánem. Pro boj ve stepních oblastech bylo vycvičeno 100 000 jezdců s dobře připravenými koňmi a množstvím náhradních koní, jak to používali sami Hunové. Jedné armádě velel Wej Čin. Ten se střetl s vojskem šan-jü a podařilo se mu ho obklíčit. Hunský vládce se probil jen s několika sty muži, asi 19 000 bylo zajato. Druhý generál, Ho Ču-ping , dobyl hlavní stan Východního Čzukiho a zajal asi 70 000 lidí. Poté žádali Hunové pokorně o mír, Čína ale požadovala vasalství, to Ičisje odmítl. Raději ustoupil ještě více na severozápad, hranicí pak byla špatně prostupná Gobi.

Čína si ale postupně podrobuje sousedy Hunů a ti se dostávají do isolace. Roku 104 byl v jejich říši velký hlad a Východní Duji připravoval zradu. Chtěl zavraždit šan-jü Ušilu a poddat se Číně. K uskutečnění plánů žádá Čínu o vyslání pomocného sboru. R. 103 bylo skutěčně vypraveno 20 000 jezdců. Zrada byla ale mezitím odhalena, zrádce popraven a Číňani obklíčeni 80 000 Huny. Celá intervenční armáda byla ztracena. Boje se opět rozhořely, střídají se nájezdy z obou stran. 99 byly zničeny dvě čínské armády. Velitel jedné z nich, generál Li Lin se podrobil, dostal za ženu dceru šan-jü, knížecí titul a vládu nad Chakasy. Jeho potomci jim poté vládli několik set let.

R 97 př. n. l. vyslala Čína tři armády o 200 000 mužích, aniž dosáhli nějakého úspěchu. Největší útok přišel roku 90. Tentokrát se ho účastnily tři armády o celkovém počtu 250 000 mužů. Velel jim nejschopnější čínský generál Li Guan-li Eršiský. Dvě armády na křídlech ničeho nedosáhly, hlavní armáda svedla desetidenní bitvu. Li Guan-li byl zajat a popraven. Čína byla vojensky vyřízena, navíc brzy poté umírá velký císař Wu-ti.

Hunskou říši ale začala stíhat série pohrom. Epidemie , masové hynutí dobytka, hladomor. To vše měla způsobit kletba, kterou pronesl čínský generál před svou popravou. Začínají spory uvnitř vládnoucí dynastie, její autorita klesá. 77 vyplenili hunští poddaní Wuchuani mohyly zemřelých šan-jü.

Společný útok proti Hunům poté navrhli Číně západní sousedi Hunů Wu-sunové. Ten se uskutečnil roku 72 př. n. l. a účastnilo se ho dohromady 210 000 bojvníků. Byla získána obrovská kořist - 700 000 kusů dobytka a koní a mnoho zajatců. Následná trestná výprava proti Wu-sunům skončila úplnou katastrofou. Říše byla na kolenou. Toho využili sousedi. 71 současně zaútočili ze severu Tinglingové, ze západu Wu-sunové a z východu Wuchuani. Hunové utrpěli obrovské ztráty, následně ještě asi dvě třetiny obyvatel zemřely hlady.

Nadále se komplikuje i situace uvnitř vládnoucího rodu. 60 př. n. l. se převratem dostal k moci Západní Čžuki Tucitan, vládl jako Ujan-Gjujdi. Ten rozpoutal velký teror, vraždí mnohé příslušníky dynastie. Když se od něho všichni odvrátili, spáchal 58 sebevraždu. Novým šan-jü se stal Chuchanje. I ten byl velmi nepopulární, část Hunů podpořila jeho bratra Chutuuse, který se prohlašuje za šan-jü Č´-č´. V kritické situaci se Chuchanje podrobil v roce 52 př. n. l. Číně a stává se vasalem císaře Süan-tiho.
1. část vyprávění