Čína. Historie. Epochy Jara a podzimu a Válčících států.

Čchun-čchiou, to je čínský název období Jara a podzimu, tradičně takto označovaného podle stejnojmenné kroniky státu Lu. Trvalo mezi léty 770- 481. Zpočátku existovala řada státečků, které formálně uznávaly vedoucí úlohu Syna nebes z dynastie Čou. To bylo ale pouze dočasné.

Boje mezi státy jejich počet rychle zredukovaly. Přes neklidnou politickou situaci dochází k pokroku na poli ekonomiky i v oblasti filosofie. Začíná se používat železo, v této době hlavně na pevné meče a ostré hroty kopí, zdokonaluje se výroba hedvábí, rozvíjí se obchod a vodní doprava.

Vynikajícím myslitelem starověké Číny byl Konfucius (551-479). Jeho učení je vyloženo v traktátu Lun-jü (Hovory). V 6. stol. př. n. l. žil také zakladatel taoismu Lao-c´. Tao znamená cestu a též způsob.

V 5. stol. př. n. l. zbylo už jen sedm velkých států: Čchin,Čchu, Čchi, Čao, Wej, Jen a Chan. Začíná období Čan-kuo, neboli Válčících států. Každý z nich měl silnou ekonomiku a také armádu.

Nejjižnější z nich, Čchu měl rozsáhlé území, etnicky značně nesourodé obyvatelstvo a rozvinuté hutnictví. Jako první zavedl železné zbraně, v obchodě se používaly zlaté mince.

Na severozápadě leželo Čao. To bylo, kromě svých čínských sousedů, ohrožováno také kočovníky ze severu - Huny Siung-nu. Proti nim vybudovalo na své severní hranici dlouhý kamenný val - jakýsi prazáklad pozdější Velké čínské zdi. Od kočovníků převzalo také použití jízdy v armádě. Ta byla mnohem mobilnější, než když používala neohrabané válečné vozy.

Severovýchod ovládal stát Jen. Také ten buduje obranné zdi na severu i jihu. Na východě ležela říše Čchi. Bohatla z těžby rud, soli a rybolovu.Ve středu země ležely tři menší říše Wej, Chan a Sung. Z nich Chan, ležící v hornatých oblastech, byla asi nejchudší.

Na západě se rozkládala rozáhlá říše Čchin. Ovládala bohaté zemědělské oblasti, procházel přes ni také obchod s kočovníky a měla bohatá ložiska rud. K rozvoji napomohlo též budování široké sítě zavlažovacích kanálů. Pevnou ústřední vládu posílily reformy vévody Šanga, představitele školy legistů. Také zde pomohl kontakt s kočovníky rychlému zavedení jízdy do armády. Vedle toho tu byla i početná pěchota, vybavená další zásadní novinkou, velmi průraznými samostříly.

Války tohoto období byly vedeny už obrovskými armádami a byly mimořádně kruté. Vedly k vyvraždění velké části obyvatelstva poražených zemí. Často se vůbec nebrali zajatci, protože i prostí bojovníci si mohli značně vylepšit své společenské postavení tím, že přinesli hlavy nepřátel.

Po mnoha bojích zničili Čchinové všechny ostatní říše, jejich vládce Jing Čeng byl roku 221 př. n. l. prohlášen prvním císařem dynastie Čchin jako Čchin Š´-chuang-ti. Čína byla konečně jednotná.

Předcházející období viz: Čína. Historie. První dynastie: Sia, Šang, Čou

Bude následovat: Vláda dynastie Čchin