Říše Turkutů 6. Nazrávání konfliktu

Vztahy mezi velmocemi se opět komplikují. Chusrav II. Parvéz se na trůn dostal s pomocí byzantského císaře Maurikia. Musel za to ale uzavřít nevýhodný mír. Zřejmě se mu velmi hodilo, když byl císař roku 602 zavražděn a v Byzanci začínají vnitřní boje. V témže roce vystupuje jako "mstitel" zavražděného císaře a obnovuje válku, v níž je velmi úspěšný. Důležité bylo, jak za dané situace zareagují byzantští spojenci Turkuti. Těsně před rozkladem kaganátu, v roce 603, došlo v perském Tocháristánu k povstání drobných závislých kušánských a hefthalitských vládců. Turkuti jim pomohli a Tocháristán se dostává pod jejich nadvládu. Protože se ale následně kaganát rozpadá, může Persie soustředit síly proti Byzanci.

Orientace Západoturkuského kaganátu nebyla zpočátku úplně jasná. Velké bohatství plynulo kaganům z obchodních měst Sogdiany. Ta v této době zažívala obrovský rozkvět díky obchodu s hedvábím. Měla tedy zájem na pokračování války s Persií, která tento obchod omezovala. Mladý kagan Taman byl ale pod vlivem bývalých středoasijských Hunů, sdružených do svazu Dulu. Území tohoto svazu leželo mimo karavanní cesty, obchod s hedvábím je příliš nezajímal, tudíž ani válka s Persií. Z významných kmenů se na Dulu orientovali Bulhaři. Sogdská města měla ale podporu druhého svazu, Nušibi, přes jejichž území obchod šel. Ti bohatli z vybírání mýt. Protiperskou orientaci podporovala, s výjimkou kagana, většina Turkutů a také Chazaři. Ta byla i v zájmu Číny, a ta proto podpořila Kara Čurinova vnuka Šeguje, který proti Tamanovi 611 povstal a porazil ho.

Celkovou situaci také hodně ovlivňuje vnitřní vývoj v Číně. Vroce 615 zde propuklo hned pět velkých povstání proti málo schopnému suejskému císaři Jang-timu. Ten místo aktivního odporu pouze pořádá obrovské pitky a orgie se stovkami žen a konkubín svého harému. Nakonec ho zabil jeden z dvořanů. 618 se schopný vojevůdce Li Jüan prohlašuje císařem a zakládá novou dynastii Tchang. Turkuti ho zpočátku podpořili, ale hlavně proto, že předpokládali dlouhou vnitřní válku, která Čínu oslabí. To se nestalo, nový císař byl velmi úspěšný. I když Turkuti rychle obrátili a začali bojovat proti němu, situaci již nezvrátili. Do roku 624 mu byla celá země podrobena. Sjednocená Čína se tak stává pro Turkuty vážnou hrozbou. Těm navíc vyvstaly staronové problémy s Telesky. 619 se spojily kmeny Ujgurů, Bugu Tongra a Bajirku pod vedením ujgurského rodu Jaglakar a povstali. Turkuti a Ujguři hovořili stejným jazykem, ale zatímco alespoň vládnoucí rod Turkutů byl pravděpodobně mongoloidní, byli Ujguři europoidní.

Protože byly východní stepi v rukou povstalců, přenesl vládce Kat- Il-chán svůj hlavní stan do Changaje, zatímco západoturkutský kagan sídlil u řeky Ili. Obě centra tak ležela dosti blízko sebe a odděloval je Mongolský Altaj.

V Byzanci se roku 610 dostal k moci velmi schopný císař Herakleios, ovšem za situace, která byla skutečně zoufalá. Zatímco balkánská území Byzance pustoší a v podstatě ovládají Avaři, jsou africké a asijské državy v rukou Peršanů. 620 se mu pomocí poplatků podařilo přimět alespoň na čas Avary k ústupu od Konstantinopole, ale následná ofenziva na východ s cílem dostat se přes Arménii Peršanům do týla ztroskotala. Císař byl obklíčen třemi perskými armádami a jen s obtížemi se probil zpět. Také Avaři se chystají k novému útoku. Zoufalý císař shání peníze, kde se dá a buduje nová vojska.

Protože se mezitím vyostřují vztahy mezi východními Turkuty a Tchang, mezi oběma kaganáty navzájem a mezi Zápápadoturkutským kaganátem a Persií, schyluje se k opravdu velkému konfliktu.