Hunové Siung-nu 9. Bojová taktika 2.

Jak tedy vypadala hunská výzbroj a bojová taktika? Výzbroj byla velmi jednoduchá. Základní zbraní byl kvalitní luk a kostěné šípy. Ty vydávaly svištivý zvuk, který měl jednak psychologický efekt, zároveň ale sloužil i k signálům. Každý bojovník měl čtyři sady střel po dvanácti. Hunové obvykle nepoužívali ochrannou zbroj, protože boji zblízka se vyhýbali. Na nepřítele útočili ze všech stran, zasypávali ho mračny šípů, v případě protiútoku se rozprchli do všech stran, aby se ale okamžitě znovu vrátili a sami pokračovali v ostřelování. To trvalo do té doby, než nepřítele zcela demoralizavali a vyčerpali. Potom přicházelo na řadu laso, kterým ho znehybnili, nakonec ho většinou vzali do zajetí.
Jen ve zcela výjimečných případech šli Hunové do osobních soubojů. Pro ně byli vybaveni kvalitními meči, jednalo se ale spíše o krajní případy. Hunů bylo relativně málo, lidské ztráty byly pro ně vždy citelnější než pro Čínu, navíc byli proti pancíři chráněným Číňanům v takovém boji v nevýhodě. Obvykle to ale nebylo vůbec nutné, Hunové nepotřebovali bránit nějaké konkrétní území. Před výrazně silnějším nepřítelem prostě odkočovali někam dále do stepi a často stačilo přenechat to další už jen přírodě. Poušť a step dokázaly čínské armády zlikvidovat ještě spolehlivěji, než by to dokázaly hunské šípy.
Z toho všeho vyplývá, že typický hunský válečník nebyl v žádném případě těžkooděný jezdec s šupinkovým nebo nějakým jiným pancířem, převzatým od kočovných Severoíránců (viz články o Jüe-č´, Kušánech, Parthech aj.), jak se někdy udává.
Předcházející část: Bojová taktika 1

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Teleskové. Kurikanové

Chorvát, Elbling, Veritas a další méně obvyklé odrůdy