Říše Turkutů 5. Rozklad kaganátu
V roce 593 skončily vnitřní boje v kaganátu a ten byl opět jednotný. Bohužel to netrvalo dlouho. Čínští agenti znovu úspěšně Turkuty rozeštvávají. Podařilo se jim získat na svou stranu následníka trůnu Žangara. Ten byl závistivý a zbabělý. Dostává se do ostrých sporů s kaganem Jun Ulugem. 597 přesunuli Číňani Žangara s jeho lidmi do pohraničních stepí severně od Ordosu, aba ho ochránili. Vzápětí začala válka. Nejprve podnikli Turkuti pustošivý nájezd do severní Číny. Příštího roku útočí čínská armáda.Ta byla tentokrát na boj proti kočovníkům dobře vycvičena. Připravoval ji Li Jüan, budoucí zakladatel říše Tchang. Ten pocházel ze severočínské šlechty, blízké Tabgačům. Cvičil vojáky žít ve stepi, přebývat v jurtách, lovit, dobře jezdit na koních. Navíc jako důležití spojenci sloužili Žangarovi jezdci.
599 se ale Turkutům podařilo obejít čínskou armádu a přepadnout Žangarův hlavní stan. Zahynuli jeho bratři a děti, ale on sám uprchl. V témže roce došlo k velké bitvě mezi Číňany a faktickým, i když ne nominálním vládcem Turkutů, Kara Čurinem. Podařilo se ho porazit. Krátce poté se Číňany získaným zrádcům podařilo zabít Jun Uluga. Kara Čurin se vzápětí prohlásil vládcem, byl ale starý, nemocný a velmi nepopulární mezi východními Turkuty, protože proti nim dříve tvrdě bojoval. Navíc nebyl legitimním nástupcem, proto někteří Turkuti přecházejí k Žangarovi. Svou roli sehrály i čínské peníze. Číňani také štvou proti " nelegitimnímu" Kara Čurinovi některé podrobené kmeny, které tak mají dobrou záminku k povstání. Zvlášť závažné bylo povstání Telesků v roce 603, které podpořily i další kmeny. Západní Turkuti byli poraženi , zahynul i Nili-chán. Situace na východě byla ale také katastrofální. Kara Čurin byl odtržen od svého údělu na západě, východní Turkuti ho opustili. Nakonec někdy v zimě 603/604 zahynul při jinak bezvýznamném nájezdu Tibeťanů. Tak zemřel poslední vládce jednotné říše, která se poté definitivně rozdělila na Východní a Západní kaganát, nazájem znepřátelené.
Východní se nacházel přibližně v dnešním Mongolsku a severní Číně. Byl pod silným čínským vlivem, v podstatě protektorátem. Vládne zde Žangar, sídlí v Ordosu a je ochoten ustupovat ještě více, než po něm Čína sama chce. Východní Turkuti přes omezenou samostatnost zůstavají jednotným národem. Mimo jiné též proto, že tvoří v kaganátu většinu. Vedle nich zde žije ještě část Telesků, jejichž povstání postupně utichlo. Jsou to zejména Ujguři, dále např. Bajirku, Tongra nebo Bugu.
Situace na západě je zcela odlišná. Turkuti jsou zde jednoznačně v menšině, pozice vládců závisí na loajalitě podrobených kmenů. Centrum říše je v Džungarsku a Sedmiříčí, ale udržují si vliv i ve středasijských městech a černomořských stepích. Vládl zde syn Nili-chána Taman, který byl ale nezletilý. Slabá dynastie byla až překvapivě přijatelná pro většinu obyvatel obrovské říše, rozkládající se od Krymu po Irtyš. Kagani byli ale do značné míry loutkami v rukou kmenových begů. Rozhodující vliv měly dva kmenové svazy - Dulu v Sedmiříčí a Nušibi kolem jezera Issyk-Kul. Oba měly 5 kmenů, jejich vládci dostali od kagana jako symbol důstojenství po jednom zlatém šípu, proto se kaganátu také říká Deset kmenů nebo Turci deseti šípů. Ve skutečnosti zde žilo kmenů mnohem více. Například usedlí obyvatelé měst Sogdiany a Západního kraje, polokočovní Chazaři v Povolží nebo kočovní Bulhaři v Černomoří.
Trvalým problémem obou kaganátů byli pak Teleskové, žijící v obou říších. Na západě to byly kmeny Sejanto a Kibi, které si mezi léty 605-606 vybojovaly svobodu a dočasně vytvořily říši v čele s knížetem Kibi Gelenem, kterému se povedlo ovládnou i důležitá města na hedvábné stezce Turfan, Karašahr a Cha-mi. 619 se sice kaganovi podrobili, už 627 ale Sejanto uznávají závislost na východním kaganovi, aby proti němu v roce 628 spolu s Ujgury a Bajirku povstali.
Komentáře
Okomentovat