Teleskové. Bajirku 2. část

 



Teleské kmeny byly nejprve součástí kaganátu Žuan-žuanů, když se vzbouřily, porazil je nejprve další podřízený kmen, Turkuti, kterému se následně podrobily. Protože Turkuti vzápětí zničili říši Žuan-žuanů, stali se Teleskové součástí Turkutského kaganátu. Nikdy nebyli příliš loajální, proto se jeden z kaganů rozhodl vyřešit tento problém zvláštním způsobem. Pozval všechny jejich stařešiny na hostinu a tam je nechal povraždit. Teleskové se ale bouřili dál. Bajirku celkem ochotně podporovali různé nepřátele Turkutů, zejména klíčový příbuzný teleský kmen Ujgury, ale i Číňany. Ve 20. letech 7. století se podrobili kaganátu dalšího příbuzného kmene – Sejanto. Po jeho pádu se v roce 647 podrobili čínské dynastii Tchang.  Císař vytvořil z jejich území gubernii a gubernátorem stanovil eltebera Küjlišiho. Po krátkém čase Bajirku povstali, v letech 660-662 svedli několik bitev se střídavými výsledky, poté se sice podrobili, ale už v roce 679 se stali součástí obnoveného Turkutského kaganátu. Opět ale nepatřili k příliš věrným poddaným. V roce 706 se pokusili získat nezávislost, byli ale poraženi v bitvě u Torejského jezera. O deset let povstali znovu. Osobně se proti nim vypravil Kapagan-kagan, drtivě je porazil u řeky Toly, při návratu ale náhodně narazil na menší skupinu poražených Bajirku, kteří se skrývali v houští. Kagana zabili a jeho hlavu poslali čínskému císaři.



Když Ujguři zničili Turkutský kaganát a vytvořili si vlastní, připojili se k němu Bajirku dobrovolně. Měli zde poměrně privilegované postavení, obvykle z nich byli vybíráni vojevůdci. Národ značně posílil a rozrostl se, nakonec se rozdělil na dvě větve, Osm Bajirku a Devět Bajirku, které spolu příliš nevycházely. Když v polovině 9. století rozbili Ujgurský kaganát Jenisejští Kyrgyzové, rozsídlili se Ujgurové i Bajirku  do mnoha směrů. Jejich další dějiny jsou poněkud zmatené, stali se zřejmě předky částí různých národů, jako Kazachů, Mongolů nebo Kyrgyzů. Různé výklady jejich dalšího vývoje si mnohdy protiřečí, není snadné se v nich vyznat. Část Bajirku odešla do Západního kraje, kde se smísila s Oguzy. Vznikli tak Bajautové. Zapojili se do kypčackého svazu a stali se součástí uskupení Elbori. Část se vrátila k rodnému Bajkalu. Postupně se pomongolštili. Říkalo se jim  Barguti a jsou snad předky Burjatů. Mnozí Bajirku se stali privilegovanou součástí mongolské armády za Čingischána, jehož rodová linie po matce pochází právě z Bargutů. Tato skupina se koncem 16. století přesunula ke střednímu Amuru. Připojili se k armádě Mandžuů. Spolu s nimi se 1640 dostávají do Číny, kde si získali velmi dobrou pozici. Do dnešních sídel na pomezí ruského Zabajkalska a severního Mongolska byli převeleni kvůli posílení hranic proti Rusům. Skupiny, patřící ke Kypčakům, se staly později součástí Nogajců a následně patřily do Kazašského chanátu. Jiné větve se snad podílely na vytváření Kerejtů, Najmanů, Ojratů a Chakasů.



 

Komentáře

  1. To, jak byli stařešinové pozváni na hostinu a tam povražděni, mi trochu připomíná vyvraždění Slavníkovců - co se týče praktik. Ty počátky asijských národů jsou kruté, je dobře, že se v textu objeví název řeky, kde žili, člověk má lepší představu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Teleskové. Kurikanové

Chorvát, Elbling, Veritas a další méně obvyklé odrůdy