Historie a víno

Slavný francouzský komik si vedle herctví našel ještě jednoho koníčka - věnuje se i vinařství. Jeho Chateau Bel Eveque se nachází na jihu Francie v oblasti Languedoc-Roussillon , konkrétně na poloostrově St. Martin poblíž města Gruissan. Má zde 20 ha vinic, z toho 17,5 ha je zařazeno do AOC, zbytek jako Vin de Pays. Hrozny jsou sbírány výhradně ručně, výnosy se pohybují mezi 25-30 hl/ha a celková produkce je asi 80 000 lahví ročně. Zajímavostí je i vlastní výroba dubových sudů. Jeho vína netěží jen ze slavného jména. Jsou skutečně kvalitní a získala už řadu francouzských i mezinárodních ocenění. Ochutnal jsem dvě jeho vína, obě byla zajímavá. Le Démon de l´Eveque 2005 Appellation Corbiéres Controlée, Pierre Richard Gruissan, Francie. Jedná se o cuvée odrůd Mourvédre, Carignan, Grenache a Syrah . Tady pravděpodobně. Na lahvi to uvedeno není. Lahev je klasické bordo zelené barvy a je uzavřena dlouhým kvalitním korkem. Přední etiketa je celkem prostá, ale vkusná, ze zadní na mně trochu ...

Ujgurové byli v I. tisíciletí našeho letopočtu součástí významných říší ve stepích Asie: Žuan-žuanů (Avarů ), Turkutů a Modrých Turků . Tvořili vždy důležitou součást armád těchto říší, jejich opakovaná povstání ale přispěla k jejich zániku. Do poloviny 8. století měli roli spíše destruktivní, v době rozkladu říše Modrých Turků si ale vytvořili vlastní kaganát. Jeho základem byli Ujgurové v užším slova smyslu a dalších 6 kmenů, které stejně jako oni patřili k Teleskům (Bugu, Chun, Bajirku, Tongra, Syge a Kibi). Jako rovnocenní byli brzy do kaganátu přijati ještě Basmalové a východní Karlukové. I když to byli právě Ujgurové, kteří měli velký podíl na zničení kaganátů Turkutů i Modrých Turků , trochu paradoxně se k jejich odkazu otevřeně hlásí. Vystupují vlastně jako jejich zdánlivě legitimní dědici. Nebyli ale blízkými příbuznými původních Turkutů, i když hovořili stejným jazykem. Ujguři se hlásí k zakladateli turkutské říše Bumynovi a vybírají si stejné sídlo vládce mezi pohořím C...

Po deseti letech se podle výsledků roku 2008 dostala Itálie znovu na první místo v objemu vyrobeného vína a předehnala tak Francii. Podle informací italské zemědělské organizace Coldiretti by měla italská produkce představovat 47 milionů hektolitrů vína, což je o 8 % více než v uplynulém roce. Naopak ve Francii došlo k poklesu o 5 % a výsledkem je "jen" 44 milionů hektolitrů. Naposled byla Itálie na prvním místě přesně před deseti lety - v roce 1998. Italská vláda se ale poté více zaměřila na kvalitu a došlo dokonce ke snížení počtu vinařů. Podle Asociace italských enologů (Assoenologi) tvoří v současnosti italská produkce vína 17 % světové a 35 % evropské. Třetí místo v Evropě zaujímá Španělsko, následované Portugalskem, Rumunskem a Řeckem. O něco méně příjemné je pro Italy to, že jako odpověď na některá omezení ze strany Evropské unie zakázala Čína dovoz alkoholických nápojů z Itálie.

Přes hrozivé obklíčení převážně pohanských Polabských Slovanů Němci a nově se utvářejícími křesťanskými státy nebyla na přelomu tisíciletí situace ještě zdaleka beznadějná. Srbské kmeny sice už definitivně ztratily nezávislost a staly se od té doby jen objektem vzájemných střetů Němců, Poláků a Čechů. Pokud by však zůstaly natrvalo v rukou polských nebo českých (obě Lužice do roku 1635), mohly si minimálně svůj slovanský charakter ponechat. Na počátku 11. století ovládal celou oblast srbských kmenů polský kníže Boleslav Chrabrý . To paradoxně dost pomohlo oběma zbylým větvím Polabských Slovanů. Nový císař Jindřich II. se potřeboval soustředit na těžký boj s ním a musel kvůli tomu i zásadně změnit politiku vůči Obodritům a Luticům. Hned v počátcích vlády uznává nezávislost Obodritů . A Lutici - nejzatrvzelejší pohané - se stávají dokonce jeho spojenci. Roku 1018 získal císař zpět zemi vlastních Srbů, které se začíná říkat Míšeňsko . Boje o Milčansko a zemi Lužičanů pak pokračovaly...

V poslední době jsem narazil na některých stránkách na úvahy o tom, kdo je vlastně u nás průměrným konzumentem vína a zda se vyplatí pro něho psát. Spíše z toho vyznělo, že je to mrhání časem a energií. Blog je záležitostí čistě soukromou a každý má právo psát o čem chce a jak chce, takže tyto názory respektuji. Mohu ale vyjádřit jistý nesouhlas. Je jasné, že lépe se pije i popisuje nějaké supervíno, ale má to i své omezení. Když na nějaké kvalitní stránce narazím na recenzi luxusního vína třeba za 990,-, určitě si ji pozorně a se zájmem přečtu. Ale předem vím, že do tak drahého vína nepůjdu. Proto je pro mě vlastně zajímavější popis nějakého o něco lacinějšího vína, kde mohu koupi zvážit. Pak je tady ale jedna kategorie - marketová vína - o kterých někdo už z principu skoro vůbec nechce psát - a když už - tak je obvykle dost "zdrbne". Je ale dost lidí, kteří mají prostě hloub do kapsy a přitom víno rádi mají. Kvůli tomu, že nenakupují často a drahá vína, nemusí to ještě být ...

Wall Street Journal si objednal sociologickou studii o tom, jak se kde pije alkohol. Studovali situaci v 17 zemích světa. Nejméně pijí Turci , což je dané islámem, zakazujícím pití alkoholu. Abstinenti tu tvoří 83 %. (Jak to těch 17 % Alláhovi vysvětlí, nevím.) Ve Švédsku je abstinentů jen 14 %. Velmi zajímavé výsledky vykázala Itálie . Byla po Turecku druhá v počtu abstinentů. Na druhé straně je zde 16 % lidí, kteří si dopřávají alkohol minimálně dvakrát denně. V tomto směru získali Italové také druhé místo, ale z opačné strany. Vítězi se stali Holanďané , kde je podobných milovníků alkoholu ještě o jedno procento více. Docela zajímavé výsledky byly i v Rusku , kde je takových lidí údajně méně než jedno procento. Faktem ale je, že může být docela rozdíl mezi tím, když si dá někdo denně jednu sklenku vína po obědě a druhou po večeři a někdo jiný si třeba "jen" třikrát týdně vypije půl litru vodky naráz. Ten by z této studie vyšel lépe! Nejoblíbenějším alkoholem v Evropě je v...

Die Bundes-Weinprämierung der Elite des Deutschen Weines je oficiální německou vinařskou soutěží, kde bylo v roce 2008 hodnoceno asi 4 600 vín ze všech německých vinařských oblastí. Úspěšná vína získala bronzové, stříbrné a zlaté medaile. Ta, která dostala nejvíce bodů pokračovala do užšího finále, kde mohla získat Zlatou cenu extra. Nejvíce nejvyšších ocenění si odnesly: Pfalz - 14, Rheinhessen - 13 a Baden - 11 . Výsledky naznačují i jisté trendy s potenciálem do budoucna. Zdá se, že vzrůstá zájem o biovína, lehká vína, Blanc de Noirs , rosé a o nové odrůdy. V kurzu zůstává tradiční Riesling . V nedávné době výrazně stoupal zájem o červená vína, na úkor tradičních bílých. Vysazovalo se více modrých odrůd, ale v chladnějším německém podnebí je obtížné vyrobit plná a silná červená. Naopak pro výrobu rosé jsou podmínky poměrně dobré. Také Blanc de Noirs vykazují stoupající kvalitu, což se projevilo v množství zlatých medailí, ale také vzrůstajícím zájmem na trhu. Co se týče zbytkové...