Genetická historie lidstva. 4. Počátky šíření Indoevropanů

Šíření Indoevropanů je nejčastěji spojováno s jámovou (též kurganovou) kulturou. Ta se rozvíjela mezi Volhou a Donem přibližně mezi 3 300 - 2 500 př. n. l. Její nositelé byli velmi pohybliví, protože používali koně a vozy s koly. Zemřelé pohřbívali do jámových hrobek na zádech s pokrčenýma nohama. Byli vysocí, vlasy měli hnědé, oči v a pleť asi o něco tmavší, než je současný průměr v Evropě. Kultura se rychle šířila nejprve v černomořských stepích, později i mimo ně. Rozdělila se na tři podskupiny (následné kultury):

1. západní areál mezi Donem, Dněstrem a Dunajem - zde převažovala R1b, zatímco nositelů R1a bylo jen asi 5-10 %. Odsud migrovali Indoevropané na Balkán a do Řecka do střední a západní Evropy, ale odsud šly i vlny Chetitů, Frýgů a Arménů do Malé Asie.

2. východní areál od Volhy po Ural - zde byla převážně R1a a jen nepatrně R1b. Tato větev migrovala hlavně do střední Asie, Iránu a Indie.

3. severní lesostepní část obývali převážně nositelé R1a a jen málo R1b - odtud přišel lid šňůrové keramiky.

Indoevropané, dobře organizovaní, vyzbrojení bojovými sekeromlaty, později bronzovými zbraněmi, využívající válečné vozy, poměrně rychle ovládli Evropu, kde žili autochtonní potomci kromaňonců skupin C1a2, F a I, dále zemědělci, přišlí v neolitu z Anatolie, nositelé G2a, H2, a E1b1b. Nositelé R1a a R1b byli silnější, muže většinou pobili, ale ženy si vzali.

Existují důkazy, že nositelé R1a a R1b byli v době bronzové šiřiteli mutace, která vedla k rozšíření světlé kůže a světlých a rezavých vlasů. Vznikla už v neolitu a měli ji v sobě zemědělci z Blízkého východu, kteří pronikli do Evropy. Tuto mutaci neměla původní haploskupina R. Rezavé vlasy rozšířili zřejmě až nositelé R1b.