Bulan-kobinská kultura v Tuvě

Kolem roku 200 př. n. l. začala velká expanze Hunů směrem na západ. Během ní pronikli i do oblasti dnešní republiky Tuva. V té době zde žily severoíránské kmeny, které neměly mnoho šancí se Hunům postavit. Ti měli na svou dobu dokonalé dalekonosné luky a dlouhé meče, zatímco původní obyvatelstvo ještě kratší luky skythského typu, kterým nemohli nepřítele na dálku zasáhnout, a pro boj na blízko pak používali bojové sekery a krátké meče akinaky. Byli tedy nevyhnutelně podrobeni.

Od 2. století př. n. l. do 1. poloviny 5. století se zde vyvíjela bulan-kobinská kultura, u níž vydělujeme tři etapy:

I. 2. století př. n. l. - 1. století n. l. s klíčovými kurgany Usť-Edigan, Čendek a Jaloman II. Typické jsou nevelké okrouhlé nadzemní mohyly z hlíny a kamení, pod nimi je jáma vyložená velkými kamennými deskami, což připomíná hunské hroby a dokazuje jejich vliv. Mrtvý leží buď na zádech, nebo na boku, s ním je pohřben i kůň. Inventář je směsí předmětů skythských, sarmatských a zejména hunských, například spony zobrazující různá zvířata. K luxusním předmětům patřila čínská a sarmatská zrcadla.

II. II. 2. století n. l. - 1. polovina 4. století. V roce 93 n. l. utrpěli Hunové zásadní porážku od Sien-piů, jejich říše se rozpadla a vítězové ovládli i území bulan-kobinského lidu. Nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm z této doby je Bělyj Bom.

III. III. etapa zahrnuje zhruba poslední století existence této kultury a spadá do doby existence silné říše Žuan-žuanů.

Výzbroj místních bojovníků byla silně ovlivněna Huny, od nichž rychle převzali kompozitní luky, které ale přizpůsobili podmínkám odlišné hornaté a lesnaté krajiny. Byly proto o něco menší než hunské, určené pro otevřenou step. Od Sarmatů zase převzali dlouhé jezdecké meče. Nově se také objevila ochranná zbroj v podobě pancířů ze železných destiček přišitých ke koženému podkladu. Ta ale nebyla masově rozšířená, většina bojovníků i nadále tvořila lehkou jízdu.