Mytologie starých Turků. III. Mimořádné osobnosti 1. Šamani

Šamani měli u Turků mimořádně významné postavení. Mohli cestovat mezi jednotlivými světy, dostávat se do kontaktu s bohy, bojovat proti zlým duchům, hádat budoucnost. V nejstarších dobách zastávaly tuto pozici ženy. Říkalo se jim udogan nebo utgan (ut znamenalo oheň). Byly to ochránkyně, mohly se měnit v různá zvířata, dokonce je i rodit. Prvního muže naučil tomuto umění Erlik. Lidé příliš nestáli o to, stát se šamany. To ale nezáleželo na jejich vůli. Posvátný orel snědl duši narozeného dítěte a odnesl ji k sobě. Ta u něho vyrůstala v železné kolébce. Po určité době se vracela k člověku, který se pak musel stát šamanem. Nejčastěji jimi byly děti šamanů, umění se často dědilo, avšak jen samotný původ nestačil. Děti musely mít Erlikovo znamení. Nejčastěji se jednalo o zvláštní skvrny na těle, srostlé prsty, někdy velmi neobvyklé chování. O svém vybrání se lidé dozvěděli ve snu. Poté přestávali jíst, mluvit s ostatními, utíkali na liduprázdná místa. Někdy potomci nechtěli být šamany, ti potom hledali své nástupce hlavně mezi sirotky.

Šamani mohli létat vzduchem pronikat stěnami, způsobovat vichr, měnit se ve zvířata, kouzlem přemisťovat různé předměty, přivolávat déšť, léčit nemocné (vlastně bojovat se zlým duchem, který to způsobil), pomáhali armádě v bitvě. Začarovali válečné zajatce tak, že nemohli utéct svému novému pánovi.

Když šaman pronikal do podzemního světa, nesl s sebou dárky pro Erlika a jeho syny. Pokud ti je přijali, pomohli mu. Podobně, pokud vystupovali na nebesa, aby vyprosili přízeň pro svůj lid, nesli dárky pro Tengriho. Ten je ale nikdy přímo nepřijal. Poslal naproti ducha Utkuči, který šamana očekával u hvězdy Altyn Kazyk. Výše se již nedostal ani ten nejlepší šaman.