Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 2. Pramátí Umaj

Nejvyšší bohyní starých Turků byla "pramátí paní Umaj". Její jméno znamená labuť. Ta mohla létat po nebi, chodit po zemi i plavat ve vodě. Byla manželkou Tengriho. Zatímco on symbolizoval nekonečnost, ona ohraničenou pozemskou existenci, vymezenou narozením, svatbou a smrtí. Měla zásadní podíl na vytvoření našeho světa. V nejstarších dobách existoval jen oceán, po kterém plula labuť. Ta se jednou ponořila velmi hluboko a ze dna vytrhla zemi, ze které vznikly hory, rostliny i zvířata. Vybraným lidem přinášela úspěch a slávu, proto Turci labutě nikdy nezabíjeli. Pokud se toho někdo dopustil, čekal ho brzký trest, jehož nejčastějším projevem bylo, že viníkovi zemřely děti.

Zatímco kaganové bývali připodobňováni k Tengrimu, jejich manželku - katun - srovnávali s Umaj. Bohyně vyzařovala božské paprsky, které pronikaly do lidí a přetrvávaly v nich až do smrti. Světelné jiskry spojovaly člověka s Nebem. Pokud pohasly, zemřel. Umaj se na zlatých křídlech snášela v podobě krasavice s nebe na zem, aby pomáhala lidem, zejména matkám a dětem. Byla též pokládána za bohyni plodnosti. V rukou měla vždy zlatou číši s kouzelným mlékem. Pokud dítě onemocnělo, krmila ho tímto mlékem, dokud se neuzdravilo. Malé děti, které ještě neuměly mluvit, mohly údajně hovořit přímo s bohyní. Když se mluvit naučily, jazyk bohů zapomněly.

K symbolům bohyně patřil trojúhelník, Měsíc, hřeben, nůžky a šíp. Dalším symbolem byl trojlístek. Proto turecké ženy nosily s oblibou náušnice a jiné šperky s trojlístkem, což jim mělo zajišťovat plodnost a pomáhalo to zahánět zlé duchy.

Umaj byla ochránkyní žen velkých bohatýrů. Díky ní tyto ženy uměly správně vybírat hříbata, která byla vhodná jako budoucí koně bohatýrů. Takové koně pásli na nejlepších pastvinách a vyráběli pro ně zvláštní postroje.

Této bohyni nebyly přinášeny zvířecí oběti, ale byla jí připravována speciální jídla z masa a mléka, která jí obětovali se slavnostními ceremoniemi.