Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 3.1. Bůh podzemního světa Erlik

Jeho jméno Erlik (Erklig) znamená krvežíznivý a je zobrazován jako obrovitý stařec s černýma očima, s rozdvojeným vousem po kolena, rozevlátými vlasy a černým knírem zatočeným za uši. Žil v podzemí. Jezdil na černém býku nebo na černé loďce bez vesel po podzemní řece Tojmadym, ve které tečou lidské slzy a krev. Jeho palác je z černého bláta a železa stojí na břehu podzemního moře Baj-Tengis. V podzemním světě se dále nacházejí bažiny a také jezera z lidských slz. Erlikovým symbolem byla hvězda, jeho barva byla černá.

V podzemí musel Erlik žít kvůli svým zlým skutkům. Když se svět teprve vytvářel, pokusil se podrobit si svého staršího bratra Tengriho. Ten se ho sice snažil usmířit, ale když to k ničemu nevedlo, poslal proti němu kovového bohatýra Mangdyšire (vytvořeného buď z oceli, nebo bronzu). Proti tomu se postavili synové Erlika, byli ale poraženi. Poté se proti němu poslal Erlik medvěda, jezevce a krtka, které vytvořil, ale i oni byli poraženi. Poté Mangdyšire chytil Erlika a uvěznil ho. Ten prosil Tengriho, aby mu dal alespoň kousek země, Tengri ale dlouho odmítal. Nakonec mu slíbil jen takový kus země, který bude pod Erlikovou berlou. Erlik vrazli berlu do země a pak ji zase vytáhnul. Z díry vylezli divočák, žába, had a další podzemní plazi. S nimi přišly na svět i nakažlivé nemoci. Erlik jim přikázal, aby byli nepřáteli lidí. Poté sám zmizel dírou do podzemí. Tengri mu pak zakázal, aby se objevoval tam, kde svítí slunce.

Podzemní svět byl pustý, a proto Erlik požádal Tengriho, aby ho směl zaplnit svým lidem. Ten věděl, že zlí duchové, kteří tam Erlikovi sloužili, se nemohli rozmnožovat, proto souhlasil. Erlik ale byl obratný a lstivý. Vyrobil si kovárnu, kladivo a kovadlinu. Vždy, když kladivem udeřil, objevil se nový duch. Tak postupně svůj svět zaplnil. Tito duchové pak na Erlikův příkaz dírou opouštěli podzemní svět a pronikali do světa lidí, kde páchali zlo. To nejhorší dělali malým dětem. Unášeli jejich duše do podzemí. Ty, zbavené ochrany Umaj, se postupně měnily v Erlikovy sluhy.

Vchod do podzemního světa se nacházel daleko na západě v místě, kde se nebeská klenba stýkala se zemí. V jeskyni tam žili Erlikovi synové, kteří vchod střežili. (Vyprávění o Erlikovi bude pokračovat.)