Maďaři 1. Nejstarší historie a příchod do střední Evropy

Středověká legenda odvozuje jejich původ od dvojčat Hunora a Magora, synů Nimroda (Menrotha). Hunor měl být praotcem Hunů, Magor Maďarů. Skutečná nejstarší historie je ale dosti sporná. Jejich dějiny až do poloviny 10. století jsou poměrně nejisté.

Maďarština patří k ugrofinským jazykům, náležejícím do širší uralské rodiny. Původ uralských jazyků je hledán na západní Sibiři, východně od Uralu. Z této oblasti se asi od 5. tisíciletí př. n. l. začaly šířit lovecké kmeny na západ. Ve 4. tisíciletí př. n. l. se formovala praugrofinština, z níž se asi ve 3. tisíciletí př. n. l. vydělily praugrijské a fino-permské jazyky. Představitelé druhé větve se ve 3. a 2. tisíciletí př. n.l posunovaly dále směrem na severozápad. Předkové Maďarů byli po dlouhou dobu v kontaktu s předky íránských národů, o čemž svědčí některé jazykové výpůjčky. Na rozdíl od svých nejbližších příbuzných Chantů a Mansů, kteří zůstali věrní lovu v tajze kolem Uralu, přešli předkové Maďarů na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. ke kočovnému způsobu života ve stepích mezi Volhou, Kamou a Irtyšem. Někdy na počátku našeho letopočtu se přesouvají směrem na jih, blíže k Černému moři. V 1. polovině 7. století byli součástí říše, vytvořené bulharským Onogury (Unogundury) a žili mezi Donem a Azovským mořem. Ve druhé polovině 7. století převzali vedoucí postavení v této oblasti Chazaři a velká část Bulharů se přesunula na západ. Maďaři zůstali ve sféře vlivu Chazarů a asi od 8. století pro sebe začali používat označení Maďaři, což bylo vlastně jméno jednoho ze sedmi maďarských kmenů (Megyer, Nyék, Kürtgyarmat, Tarján, Jenő, Kér a Keszi). První část jména je zřejmě příbuzná s pojmenováním Mansů a znamená mluvit, druhá má význam muž nebo člověk. Byli to tedy lidé, kteří mluví.

V 1. polovině 9. století žili v Levedii mezi Donem a Dněprem. Někdy je název oblasti odvozován od jména zdejšího knížete maďarského či chazarského původu. Pod vlivem Chazarů se u Maďarů vytvořil systém dvou vládců. Nejvyšším představitelem, odpovídajícím kaganovi, byl posvátný vládce kende. Faktickou moc měl ale nejvyšší vojevůdce gyula (u Chazarů kagan-begové z rodu Bulana). Někdy ve 30. letech 9. století se usazuji v Etelközu (Atelkuzu), "meziříčí" mezi dolním Dunajem a Dněprem. K původním 7 maďarským kmenům se jako osmý připojily tři rody Chazarů, kterým se pak říkalo Kabaři. Koncem 30. let bojují jako spojenci Byzance proti Bulharům, počátkem 60. let podnikli nájezd do východofranské říše k Vídni. V té době jim vládl Álmos, otec Arpádův. Maďaři byli pod velkým tlakem kočovných Pečeněhů. V polovině 90. let od nich utrpěli těžkou porážku a ustupují na západ. Almos byl asi obětován bohům, pod vedením gyuly Arpáda se pak usazují asi v roce 895 v horním Potisí. Byli sem pozváni velkomoravským Svatoplukem II., který byl ohrožován Bulhary. Proti těm sice v roce 894 skutečně zaútočili, ale velmi obratně využili situace, kdy Velká Morava byla oslabená vzájemnými spory mezi Mojmírovci, k trvalému ovládnutí nového území. Celou akci zřejmě od počátku plánovali jako přesídlení celého národa, ne pouze jako vojenskou výpravu. Celkem mohlo přijít asi 100 000 - 500 000 lidí, přičemž pravděpodobnější je počet bližší vyššímu z uvedených čísel.

Tato oblast je ale již v mnohem starších pramenech označována jako Ungaria. Např. východofranský král Ludvík Němec uvádí roku 860 pro toto území název Unangariorum marcha (marka). Je pravděpodobné, že šlo vlastně o označení země Bulharů - Onogurů, jejichž vliv sem původně sahal již od 7. století. Zdá se, že okolní národy i nadále používaly staré označení i pro nové obyvatele, což bylo ve středověku celkem běžné.Tak tedy vznikly Uhry. Na vzájemné soužití Maďarů a Bulharů ostatně poukazuje i již zmíněná legenda, kdy Hunor a Magor si vzali dcery alanského vládce Dulo, což je jméno první starobulharské dynastie. K posunu názvu na Hungaria pak mohlo dojít v důsledku dalšího omylu, tedy zaměňování Maďarů s Huny, kteří ostatně v této oblasti také dříve sídlili a k nimž se Maďaři dodnes hlásí. Ovládnutí Uher tak mohlo být vykládáno jako opětovné dobytí území již dříve ovládaného domněle příbuznými Huny.