Ohlédnutí za Pardubickým festivalem vína
Jako už tradičně, konal se poslední srpnový víkend Pardubický festival vína. Tentokrát šlo již o 16. ročník. Jedná se o opravdový svátek milovníků vína. O to cennější, že Pardubice leží daleko od všech našich vinařských oblastí. I ti, pro které třeba výlet na jižní Moravu představuje z různých důvodů určitý problém, mají zde možnost seznámit se s poměrně reprezentativní přehlídkou vín z našich vinařství. Navíc tu ale vždy bývá dost vín i z jiných zemí. Návštěvníci mohli vína ochutnat u přibližně čtyřiceti stánků, rozmístěných na nádvoří, v několika sálech prvního patra a ve sklepení pardubického zámku. Některé byly věnovány pouze jedinému vinařství, jiné jich reprezentovaly několik.
Z osobních důvodů jsem si letošní ročník nemohl vychutnat jako v předchozích letech a poznámky jsem trochu zanedbal, přesto jsem festival navštívil po oba dny a narazil zde na spoustu velmi pěkných vín. Moje reportáž bude trochu méně konkrétní, než to bývá obvyklé, většinou nebudu uvádět přesné zatřídění a hlavně ročníky a více se tedy zaměřím na stánky a vinařství, kde se mi líbilo nejvíce. Pravda je, že některá zastoupení známých a u mě i osvědčených vinařství jsem téměř nebo úplně vynechal, protože u nich bylo příliš mnoho návštěvníků.
Co se mi tedy chutnalo u našich vinařů? Prakticky vše u vinařství LAHOFER, nejvíce Ryzlink rýnský a Sauvignon v pozdním sběru. Zaujala mě také produkce Marka Štýbla z Vitis Moravia, který dosti vsází na nové odrůdy, což je sympatické. Zaujal mě např. Hibernal, Malverina nebo pro mě dosud zcela neznámý Rinot. Velmi dobře pitelná vína měl i Stanislav Málek, kde jsem vedle tradičních odrůd narazil též na jednu zvláštnost - Ryzlink rýnský červený. Velmi vstřícní jsou vůči návštěvníkům i u stánku vinařství Maděřič, kde pro mě asi nejlepší byl Sauvignon v pozdním sběru.
Rozhodně by ale bylo chybou nenavštívit zahraniční vystavovatele. Již po několik let přijíždějí do Pardubic zástupci některých slovenských vinařství, obvykle s velmi pěknými víny. Zajímavá přivezli z Chateau Topolčianky. Nejvíce se mi líbily dva výběry z hroznů: Dunaj a Alibernet. A ještě jeden slovenský výběr z hroznů byl velmi pěkný: Devín z Karpatské perly.
Samostatnou kapitolou pak byla návštěva stánku firmy Kassimex, dovozce rumunských vín. Pan Ing. Casian Suciu-Šubert nabízel opravdu velmi širokou škálu vín z této pro nás vinařsky stále poměrně málo známé a neprávem i trochu opomíjené země. Od jednodušších sladších po opravdu skvělá suchá a polosuchá vína, ověnčená cennými medailemi, například z Bruselu. Byla vyrobena jak z mezinárodně uznávaných, tak i typicky rumunských odrůd, povedené byly i jejich kupáže. Z bílých se mi velmi líbila například Feteasca regala z vinařství Recas, z červených třeba cuvée Shiraz/Feteasca neagra. Kromě toho, že jsem tu narazil na opravdu pěkná vína, setkal jsem se i s velmi přátelským přijetím, doplněným zajímavým vyprávěním.
Co ještě dodat na závěr? Nebylo to jen o ochutnávání. Návštěvníci si mohli poslechnout pravou moravskou cimbálovku, na podiu vystupovali také známí sommeliéři, zástupci jednotlivých vinařství a vinoték, kteří zájemcům blíže představovali svá vína. Bylo možné si také prohlédnout část expozice zámku. Každý si tak mohl přijít na své.
Komentáře
Okomentovat