Vinařství v Sasku

V říjnu jsem si vyjel na krátký výlet do saské Míšně. Je to moc pěkné historické město se světoznámou manufakturou na výrobu porcelánu. Ta měla právě den otevřených dveří a bylo možné si prohlédnout tu neuvěřitelně piplavou práci. Výsledkem jsou nádherné věci, které ale stojí v eurech více, než by si mohl našinec dovolit zaplatit v korunách. Co třeba hezká váza za 52 500 euro? Prohlídka města také nezklamala, je skutečně krásné a dalo by se tu toulat dlouho, i když není zvlášť velké. Méně se možná ale ví, že Míšeň je také významným centrem vinařství. Koncem září se tu koná několikadenní vinařský festival, kde jsou prezentována vína z okolních vinařství. Vinice se nacházejí přímo ve městě i na svazích v okolí. I když Sasko leží ještě severněji něž Čechy, krajina kolem Labe poskytuje pro pěstování révy poměrně dobré podmínky.

Už z 12. století pocházejí první zmínky o zdejším vinařství, ze 16. století první dochované předpisy pro vinaře, počátkem 17. stol. se začala réva pěstovat na terasách, poč. 19. stol. tu dokonce vznikla vinařská škola. Ve druhé pol.19. stol. zde ale dochází k úpadku. Projevují se různé choroby révy, ta je pak napadena révokazem. K výraznější obnově zde došlo až po sjednocení Německa v roce 1990. Namísto orientace na množství, což bylo typické pro vinařská družstva NDR, se noví soukromí majitelé vinařství začali orientovat na kvalitu. K těm nejaktivnějším patří princ Georg zur Lippe, jeho zámecké vinařství Weingut Schloss Proschwitz zde patří k nejlepším. Z dalších vinařství je možno uvést například Sächsische Winzergenossenschaft Meissen, Weingut Mariaberg, Weinhaus Schuh, Kastler Wein Radebeul, Weingut Karl Friedrich Aust nebo Weinbau Fréderic Fourré. Vinice se táhnou v délce 55 km od Pirny po Diesbar-Seusslitz, ty nejhezčí leží kolem Míšně, Radebeulu a Drážďan. Celková rozloha je 480 ha. Zdejší vinaři se snaží přitáhnout milovníky vína spoustou akcí, ochutnávek, výstav atd. Všude vznikají různá návštěvnická centra, penziony, vinotéky, vinařské kavárny apod. 80 % vinic zaujímají bílé odrůdy. Vedle běžných jako je Ryzlink rýnský (15 %), Rulandské bílé (12 %) nebo Müller Thurgau (19 %) lákají zdejší vinaři zákazníky i různými méně obvyklými či zcela neobvyklými jako je Goldriesling, Morio-Muskat, Elbling nebo Helios. Z modrých odrůd se tu pěstuje například Dornfelder (5 %) nebo Spätburgunder (8 %). Protože jsou zdejší vína určitou raritou, patří v Německu k těm nejdražším, což asi nebude v souladu s kvalitou.

Měl jsem pochopitelně v úmyslu se trochu se zdejšími víny seznámit, ceny mě ale skutečně překvapily. V běžném obchodě se jakostní vína z jiných německých oblastí nebo ciziny pohybovala od směšných 2 zhruba do 6 euro. 5-6 euro stála taková, která jsem mnohdy i znal jako solidní a u nás stojí kolem 200,- Kč i více. Byla tu tedy vlastně směšně levná. Srovnatelná (nebo možná horší) saská se pohybovala mezi 11-19 euro. Skoro na každém kroku bylo možno vína i ochutnat, ani to však nebylo úplně za hubičku. Většinou tak kolem 3-4 euro za jedno deci. Pro Němce to možná není až zas tolik, mně to přišlo skoro dost. Tím spíš, že jsem si nebyl kvalitou moc jistý. Kolega něco zkusil a prohlásil, že na Moravě by je s tím vyhnali. Tak nevím.

Když už jsem se zamotal do těch cen, nahlédl jsem i do nabídky ochutnávek. V Míšni stála návštěva takové akce s deseti vzorky kolem 20 euro, na zámku Proschwitz byla jedna i za 139 na osobu. Tam asi nepojedu.

Stejně jsem ale nebyl zklamaný. Měli jsme štěstí na počasí, na říjen bylo úplně fantastické, skoro letní. Lidé se slunili, lízali zmrzlinu, kochali se krásami města i skutečně kouzelnými pohledy na okolní krajinu. V Čechách byla týž den inverze, zima a mlha. Na hranicích se při cestě tam i zpátky změnilo počasí jako kdyby někdo mávl kouzelným proutkem. Nějaké víno jsem domů také dovezl, i když toho saského bylo nakonec méně, než jsem plánoval.